tzn., že jsi psa učila na konkrétní vzdálenost (nejprve 20, pak 10, pak 5 metrů??? či podobně, dle délky stopovačky.)
Protože to je přece taky cvičení, jestliže učím vzdálenost...

Jinak jak jsi to pak dělala v lese? Protože tam obecně musím přiznat, že mimo pěšinky je stopovačka prostě velice nepohodlná a když má člověk hodně rychlýho psa, tak i nebezpečná.

Ptám se ze zvědavosti, protože pro mne byla stopovačka v podstatě období dlouhodobého učení, resp. výcviku na vzdálenost, plus na základ přivolání...vyběhat se mu s ní taky podařilo, ovšem ve velké skupině psů to nešlo z hlediska bezpečnosti, tedy alespoň mně...jak to řešíš ve velké skupině psů???

Tery - řekla bych že je nejspíš fuk, jestli tu stopku máš pro svůj klid v ruce nebo ne, pokud ti ji pes nenapíná. Stejně jako se stopkou na zemi si i na tu v ruce zvykne a začne dělat chyby jako navolno, a ty stihneš včas reagovat, což je velice důležité. A mezitím než přistoupíš ke kroku se stopkou na zemi, zase o kousek víc propiluješ přivolávačky anebo zastavovačky anebo cokoli dalšího, minimálně se naučíš vypozorovat okamžik, kdy chce pes vyrazit. Tím, že má pes šňůru, se ho naučíš pořád sledovat a vypozoruješ i ty drobné detaily, podle kterých zjistíš, co se chystá udělat.

Ne, neučila jsem psa na konkrétní vzdálenosti. Délka stopovačky byla závislá na jeho rostoucí spolehlivosti. V lese jsem jí dost často vymotávala. U nás se ale jednalo v první řadě o učení se přivolání, je jako jištění proti lovu. Na zabránění lovu jsem stopku používala jen u Nicka, který byl výchovou naprosto nedotčený, když k nám přišel. Přivolání zvládal ke konci za všech okolností právě kromě srnek. Tam byla stopka jako jistící a i trochu trestací prostředek. Byla hodně dlouhá a pečlivě jsem si hlídala tu stopku a psa jen periferním viděním, aby mohl udělat "chybu" a mohla jsem mu vysvětlit, že to za chybu považuju. Odnaučení lovení nám trvalo skoro tři měsíce, ale povedlo se.

Coursing není tak o fyzické námaze a o vyběhání, tam se pes spíš unaví psychicky, na normální prochajdě toho naběhá podstatně víc. A coursingové akce jsou dost obsazené.
Tím výcvikem myslím to, že psovod se chová tak, že je ve výcviku, mnohokrát jsem viděl případ, kdy pes lítal se stopkou daleko od něj. Prostě hlídám, koriguju, motivuju, pokud mu šňůru chci nechat, když si hraje se psy, tak mu nechám jen krátké vodítko, aby tam ten pocit měl, ale aby nebyl nebezpečný sobě ani ostatním.
Jak to že si nenašla místo, kde jí můžeš bezpečně pustit, to je prostě nesmysl, ten pes se musí bezpečně vyřádit a vyběhat, hledáš špatně nebo se zbytečně bojíš

Je lepší obojek nebo postroj při práci se stopkou? Nemůžu psovi ublížit když s ním pořádně škubnu jen na obojku?

Rozhodně obojek. Postroj je na obrany.

Pouzivej obojek a neboj se, nemuze se mu nic stat. Ted nedavno jsem ucila maleho Akiho, aby netahal a ani tomu prckovi to nic neudelalo...

Ahoj, mám rok a tři měsíce starého špringra a už přes půl roku s ní chodím jenom na stopovačce, protože jinak by mi zdrhla. Problém je, že si mě na procházce vůbec nevšímá, má sliný lovecký pud a hlavní prioritou pro ni je čmuchání a hledání stopy. Zaujmout se ji snažím, teď na louce jsme si trochu pohrály s talířem, ale později v lese jsem byla bez šance. Když vidím nějaké dřeva nebo pařez, tak na ni hned volám ať na to hupsne, občas ji řeknu ať skočí přes příkop a zpátky, snažím se ji nalákat na šišku, běží za ní, ale pustí ji a se pak hned vrátí ke svému čuchání. Stopovačku, kterou pro jistotu držím v ruce, pak skoro furt musím zašlapovat, volám často pomalu nebo zpátky, občas zkouším přivolat nebo jdu opačným směrem. Ale nevidím rozdíl v tom, že by se nějak snažila si hlídat tu vzdálenost ode mě. Nebo když si ji posadím, tak je uplně roztěkaná a čučí kolem..
Taky když je třeba, tak tu stopku musím zkrátit a vedu ji jako by na krátkém vodítku, třeba když vidíme psa, nebo procházíme kolem lidí nebo jede cyklista, je to ok? To mi totiž ale zase za psem šíleně tahá a já škubu. A chci začít používat haltinu, tak ať si to tím nekazím...
Děkuji za rady, protože já už jsem chvílema zoufalá a po procházce jsem docela rozladěná, než abych z ní měla radost

psa bych neupozorňovala, ale jen zašlapovala třeba milionkrát za sebou, není blbej pochopí, co po něm chceš. Do lesa bych brala opravdu super hračku, kterou miluje a nikde jinde než v lese bych si s ním s ní nehrála. Pak se mi osvědčilo trochu poslušnosti, ne buzeraci!, prostě si procvičit, co umí prokládat hrou se superhračkou. A pokud máš někoho, kdo by mohl na procházku s tebou, tak mu nech psa a ty se schovej ať si tě najde, ale toho druhého bych použila jako jištění ať ti nezdrhne za zvěří a fakt tě hledá. Hlavně se psovi nepodbízej pamlskama. Chtěj po něm přesně splnit to, co chceš. Ve chvíli kdy mi čubina chytne stopu velím sedni a pak pochválím a nechám ji připovelu třeba minutu v klidu a pak ji vyšlu jiným směrem, než vede stopa zvěře, a když je hodně neklidná a furt čumí po stopě nepouštím ji ze sedu, ale velím lehni a když se mi zvedne položím ji a tím tuplem v tom lehu bude dýl. Chce to trpělivost a být důsledná a jasná. A taky se hoď do pohody. Ne že půjdeš na procházku zoufalá co zase bude...prostě v klídku začni problém konstruktivně řešit hodně trpělivosti

Nejde jen o hru nebo hračku, i když i to je dobré. Pamlsek bych občas klidně použila, ale na jako lákadlo, ale jako odměnu za něco, co splnila. Snažila bych se udělat jí zajímavý program, aby ona nevěděla a nedokázala odhadnout, co se bude dělat, kudy se půjde, naučila bych jí, že já jsem ten, kdo dokáže vyřešit různé situace, se kterými si ona neví rady, že mám vodu, když ona má žízeň, že jí vodím na zajímavá místa a tak. Prostě že se jí vyplatí sledovat, kde jsem a co dělám.

Děkuju za rady, ale furt je to s tím psiskem čudné. Když teda normálně jdeme a ona mi moc zdrhá, tak na stopku šlapu. Párkrát jsem si ji dneska zavolala a ona přišla, akorát jsem ji musela ukázat, kde má sedět. Ale dneska jak chytla čerstvou stopu, tak lítala jak pominutá a nebyla s ní řeč. Vrhla se mi do křoví, tak jsem ji přivolala, samozřejmě neslyšela, tak jsem s ní smýkla a musela ji dotáhnout k sobě. Samozřejmě si nebyla schopná sednout naproti mně, nakonec jsem ji nějak posadila a čekala, ale ona čučela ke křoví. A jak jsem jí dala volno, tak zase vyrazila tím směrem, tak zase znova přivolání a dotáhnutí.. A pak ještě jednou a pak mě to už přestalo bavit, tak jsem s ní šla po poli dál od místa stopy, když se mi vzdálila, tak jsem párkrát změnila směr, a pak jsem pokračovala v procházce. Na druhé procházce mi zase hupsla do křoví, vyplašila králíka a já ji tahala zpátky.
Jak to mám udělat, aby mi nepobíhala jak smyslů zbavená? Jak jí mám vysvětlit, že mě absolutně nezajímá, jestli je někde v blízkosti nějaký králík? Dělám to dobře, nebo blbě?

Ten pes, narozdíl od tebe, ví co chce. Chybí respekt....

To já vím no

A taky určitě víš, že to se po netu nenaučíš

A na fríčku se to naučím a už to bude všechno dobrý?

Na jednom pochybuju, ale když se budeš koukat a vnímat, může tě to posunout hodně hodně dopředu. Pak už ti i ten net víc pomůže. Pak si freečko někdy zopakuješ.... Hele, tohle záleží na tobě, jak ty jsi ochotná se změnit, poslouchat, vnímat.... prostě se učit

No, když pes navětří zvěř a po přivolání (přitáhnutí psa) se na tebe ani neotočí a myslí jen na kořist tak je nesmysl dávat volno. To je skoro jako kdybys jí ten lov schválila. Musí být pod nějakým povelem, třeba k noze, odejdeš s ní ze stopy( a pak, když už je klidná, tak teprve pak dáš volno. Teprve časem se tě naučí vnímat i na stopě. A asi by to chtělo nějaké lovecké hry, protože to je asi pejsek, co potřebuje k životu nějaký vzrůšo jinak se pořád bude snažit někam zdrhnout. Já třeba Bivísovi dávám hledat a vystavovat ptáčky ve vysoké trávě. On se tak vyžije a pak se s ním dá líp domluvit.

Jak reaguješ když na přivolání přiběhne (přijde)? Dáváš najevo radost, že přesně tohle jsi chtěla, že je to tvoje hodná holka? Ví ten pes, že je to tak správně?
Ptám se, protože už jsem párkrát viděla u lidí, co mají problémy s přivoláním a zaujmutím pozornosti psa, že když pes (náhodou:-) přiběhne, nahodí přísný učitelský ksicht a začnou ho buzerovat s přesným posazením, místo aby ho jakkoliv odměnili - protože to se v začátcích výcviku podle mě musí - a svoje nároky na rychlost a přesnost zvyšovali postupně. Výsledkem je otrávený a nemotivovaný pes.

Nebuď rozladěná, to vyřešíte

Děkuju za další rady, za chvíli zase jdeme ven, tak vyzkouším. Chůzi u nohy ale bohužel moc neumíme, doma to jde, venku tahá Mám jí nechat haltinu a kdyžtak na ni připnout stopku, ať jde pěkně? Akorát je ta karabina celkem těžká..
Když ji zavolám a ona se hned otočí a běží za mnou, tak jsem fakt ráda a chválím ji, většinou si pěkně sedne a dostane dobrotku. Jenže když během cesty ke mně zavětří něco lákavějšího nebo mě přejde a běží za mě, tak to ji moc nechválím.

Stopovačku nepřipínej na haltinu ani náhodou, opravdu ani náhodou, je to o psí zdraví. Trošku mi to připadá, že se pořád spolu nějak hádáte. Ona se snaží dělat to, k čemu se narodila, ty to nechceš, ale nenabízíš jí alternativní činnost. Zapracuj hlavně na svém sebeovládání a na tom,abys jí nedávala najevo, že jsi otrávená. Psa, kteŕý sotva příjde na přivolání, nemůžu buzerovat s přesným předsedáním a takovými věcmi. Takového psa pochválím tak, jak to miluje, aby příště přišel ještě rychleji a s větší radostí.
Od toho máš tu stopovačku nebo vodítko, aby přišla tam, kam ty chceš. A ruce máš od toho, abys jí v rámci toho mazlení a pochvaly případně upravila do příslušné polohy. Povel platí do jeho zrušení a to je možná u vás problém.

Ono jde o to, nějak jí dostat pod kontrolu - aby prostě začala vnímat, když je v loveckém transu. Tak je pro začátek nejlepší nějaký povel, který jí jde co nejlíp a baví jí. Pro začátek se doporučuje jít směrem pryč od zvěře, protože, když jdete směrem ke kořisti tak je samozřejmě čím dál tím víc nažhavená, když jdete směrem pryč, tak nemá proč pospíchat.

Tohle udělá fakt hodně. Taky nikdy psa nepomlouvej, pokud je u toho. Moc dobře vycítí, když mu pán nevěří a shazuje ho před ostatníma - a pes se pak podle toho chová...

Myslela jsem připínat stopku na haltinu, když ji mám na ní na krátko. Ale dneska jsme trénovaly chůzi u nohy i se stopkou na obojku a celkem to šlo.
Jo, hádáme se, vůbec nemám pocit, že jsme tým Chápu, že je to lovečák, sice bezpapírák, ale to ji neopravňuje k tomu, aby si běhala bezhlavě po stopách... Měla jsem možnost vidět v zahraničí lovečáky jak plaší a přinášejí zvěř, a žádnej neběhal jak nezřízená střela, ale pohybovali se kolem nás, ňufali, ale pořád jenom v určité vzdálenosti a na zapískání přiběhli. Tak nějak jsem měla pod kontrolou i bývalého psa. Kámošky vlčák zase jde max tři metry před náma..
Ona přivolání v klidu umí pěkně s předsednutím, ale ne když se začuchá, tak ji mám chválit, i když je roztěkaná a nepřijde přesně?
Myslím, že na pravidlu povel ruší povel si stojím důsledně..
A sebeovládání je u mě asi velký problém, já na procházku jdu naivně s tím, že si se vším poradím, a že tentokrát to bude lepší, ale když ona mě pak nějak vytočí... Tak ji posadím a snažím se hodit do klidu, pak třeba když je hodná, tak jsem ráda a je to fajn..

hann:
1) utahat, utahat, utahat. Nevylítaný pes je horší než neřízená střela. A navíc společná práce zlepšuje vzájemný vztah.
2) pokud při přivolání pes nepředsedne jak má, o krok couvni, ruku s odměnou měj ve výši hlavy sedícího psa. Nepřivolávej jen když se něco děje, ale přivolávej na hraní, na pamlsek, ... Bacha na tón kterým přivoláváš když se něco děje!
3) pokud pes vnímá zvěř a ne mne, dám po přivolání jiný povel. Lehni, k noze (nechoď kilometr, ujdi 2 kroky a dej jiný povel), cokoliv co umí. Pokud vím že povely umí dobře (ale to je podmínka!), ale nevnímá a čumí kam nemá, jdu klidně do buzerační poslušnosti (ale mysli u toho a nepřežeň to!). Taky můžu dát lehni, popojít pár kroků před psa (jisti stopovačkou) a znovu přivolat... prostě ji donuť vnímat. Ze začátku to nepřeháněj, obtížnost zvyšuj postupně, pracuj na ovladatelnosti v klidových situacích,... ale všechno řeš v klidu, nenech se vynervit.

Tohle ne. Na to nemá ani jedna. Nejde jenom o lovení, ale vůbec o vztah a tímhle by si ho taky mohla úspěšně odrovnat navždy. Když s nedokáže psa udržet v klidu a pod kontrolou, když jdou kolem záploťáků nebo když potkaj psa, tak to nelovení nemaj šanci dotáhnout dokonce. Chce to začít úplně odzačátku, nejlépe společnou činností, jak píšeš. Třeba agility a budovat vztah.

je to o všem dohromady. Prostě MUSÍM dát psovi šanci tu energii vybít, jinak se můžu třeba stavět na hlavu a fungovat to nebude. Ale stejně tak není dobré nechat sebou orat a dovolit psovi aby mě měl pod ocáskem. Věřím tomu že v tomto případě bude úplně stačit když po přivolání dá místo "volno" "lehni" , ale to zabere poprvé, možná podruhé, potřetí už ne. Celé je to o znalosti vlastního psa, o jeho čtení a samozřejmě o přemýšlení. Ten pes není blbý a pokud chceš aby tě respektoval, musíš být chytřejší. Když čeká volno, dám lehni, když čeká lehni, dám k noze (a s úsměvem jej donutím povel splnit). Ale pořád se bavím o povelech které pes perfektně ovládá - a to už je zase na tobě cos psa dokázala skutečně naučit.
Já bych stejnou taktikou řešila i záploťáky - přivolání, dva kroky u nohy, lehká pochvala, odložení, přivolání na 3 kroky,... Nemá smysl se se psem přetahovat, cukat,.. je potřeba mu ukázat že správné je být v klidu a vnímat tebe.

Evo, věděla bych o lepším sportu než je agi...

Jo to jo, ale ne buzeračkou, když neví co to je a hlavně, nechá se hned rozčílit.

A to se nejdřív musí naučit být sama Další možnost je ne agi, ale lovečina.

myslela jsem samozřejmě trek... psejk se utahá do mrtva a ostatních psů a zvěře cestou potká tolik, že v cíli nebude řešit kdo je uvázaný u vedlejšího stanu, ale jen to kde se dá lehnout a spááát. Ale je fakt že pokud člověk není psychicky hodně odolný, případnou kritickou situaci spíš pokazí a trek stejně nedá... no a zase jsme u toho že základ je v člověku - až budu umět ovládat sebe, teprve můžu chtít ovládat psa...

Tady bych začla - hezky v klídku prověšené vodítko za každou cenu. Trenuj třá ve městě, abys zatím vyloučila stopy. Potom bych teprv přešla do náročnějšího prostředí.

Dnes jsem se jala svého psa trochu utahat. Šly jsme na 20 km výletík a pojala jsem to jako "pseudodogtrekking". Vzala jsem své amatérské vybavení - postoj do auta, krátké vodítko jsem připla za bederák baťohu a malá tahala jak malamuťák. Ale třeba jsem nechtěla ať mě vláčí z kopce, tak to jsem ji připla k obojku a normálně vzala vodítko do ruky, celkem se snažila. Akorát jsem neměla vůbec pocit, že je unavená, jí venku nějak nejde klidový režim, to až jsme přišly dom, tak byla jak blato. Ale tak teď řeším, jesli ji teda mám mít na stopce, nebo jestli je to zbytečné nervení a třeba na ty výlety ji mám vodit na krátkém? Na druhou stranu by bylo pěkné, kdyby kolem mě mohla lítat někdy ve vzdálené budoucnosti na volno. Na kratší prochajdy stejně stopku mít bude. A nepodporovala jsem třeba v ní že je vůdce, když mě mohla tahat a já šla za ní?
Díky za trpělivost a rady :)

Ne to jsi fakt nepodporovala (teda pokud jsi za ní nelítala do křoví...)

Jinak měň to, stereotyp je to nejhorší. A hlavně, málokterýho psa unavíš fyzicky. Za to velice rychle jde unavit psychicky. Nejlepší je kombinace obého. Tzn. zápřah, kolo.... v mezičase stopička, triky, poslušnost formou hry a pak zase makat až domu. Tam lehnout a spát, popřípadě lehnout k morkový kosti.

buď vodítko nebo stopovačku, nikdy (ještě dlouho) navolno. K vodítku pro tah přidej ještě amortizér - pružnou část na tlumení nárazů. 20 km je pro psa venčení, po 40-50 začínají být příjemně unaveni a bývají ochotní si i lehnout, mladý trénovaný pes je po dogtreku (80 a víc) jen nevyspalý.

Kolo bych vzhledem k (ne)ovladatelnosti psa moc neriskovala, ale jinak souhlas - aporty, stopy, výcvik, dlouhé procházky v zápřahu (klidně bych mu dala závaží a postupně zvyšovala). Fyzicky psa slušně unaví plavání

Ahoj,
Tak jsem to tu pročetla, ale na svého 50-ti kilového Maxe jsem tu radu nenašla. Je mu rok a půl a lovit začal asi tak v roce. Chodíme většinou se stopovačkou, ale každá vycházka je pěkný stres a občas krvavé ruce nebo i kolena Ze začátku jsem se snažila mít konec stopky v ruce, ale po jednom rychlém výpalu a pořezaných dlaních od stopky a pěkně ošklivé pádu na zem, jsem si to rozmyslela. Včera jsem šla po louce a v dálce pes, Max v tu ránu neviděl nic jiného, tak ho posadím a zkouším odvézt pozornost.. moc mi to zatím nejde - vyhýbá se pohledu a pořád ho pozoruje, když pak vyjdem, tak vyletí a stopovačka mi proletí pod nohou a uzel na konci mi podrazí nohy:(( nevím, jak toho blázna zastavit?? Ohledně upoutání pozornosti, to jsem tu něco teď vyčetla, tak zkusím, ale na tu váhu stopovačka nestačí... i když jsem ji zkrátila na cca 10m, tak ho nestihnu zastavit, to spíš on mě do té doby přizabije
Mám ji připnout na haltinu?

To určitě ne. Hlídá se prostředek stopovačky, ne konec. Chybu vidím v tom, že ho necháš rozeběhnout se, nabrat rychlost, a pak se ho snažíš jen brzdit. Stopku bych nepoužívala jako brzdný prostředek, ale jako kontrolní a navigační prostředek. To znamená, čtu psa, vidím, že někde něco zmerčil, co ho zajímá. Dám povel na přivolání, například, a stopovačkou si ho případně vynutím. Nenechám ho, v tvém případě, vyběhnout, případně když už se to stane, nedržím stopovačku pasivne v rukách a nečekám, až on mi do ní vletí, ale zkrátím si jí a odškubnu proti. Pak bys to měla ustát na nohou. Mimochodem - chodit se stopkou a nechat psa rozlovit - to mi nejde dohromady.

je tu ještě jedno jedno téma ke stopovačce nicméně na haltinu určitě ne - osobně bych v tomhle případě měla bud na psovi ještě ejdno krátký vodítko- za které bych ho nenápadně držela když se rozcházíte aby ten pes tam neměl tu akceleraci. nebo nenápadně chytnout stopku tak na metru dýlky aby si s ním mohla cuknout a ne on s tebou

Chtěla bych se zeptat, jestli tohle můžu zkoušet i na 7mi měsíčního psa, který přesně jeví známky naprosté ignorace. Doma a na zahradě je všechno v pořádku, ale jakmile vyjdeme ven, jakoby úplně vypnul. Můžu mávat s hračkou, nabízet pamlsek, nezájem. Když přijde, tak stejně kouká, kde co lítá, je nesoustředěný, evidentně jen čeká na to, kdy mu dám volno.

Mám pitbullku v nejlpeším věku v pubertě a stopovačka, kterou jsme začali používat již před časem je kulatá a neřezala, ale po pár použití je do ruky strašně nepříjemná. Pokud je situace, že pes nezareagje na přivolání (zatím nemáme 100%), tak je opravdu problém pokud vystřelí za jiným psem udržet stopku i když má uzle. Poradíte mi materiál, aby stopka neřezala? Ta lonž na koně...je lepší mít kulatou nebo plochou šňůru? díky za odpověď

Plochá bavlněná (prostě přírodní). Nebo pokud chceš investovat, zajdi si do Hudy nebo jiného obchodu pro horolezce a tam si kup "něco" (nevím, jak se to jmenuje), je to ploché a děěsně příjemné. Pak si kup karabinu s obrtlíkem, navaž a máš uděláno.

A kdybys chtěla investovat ještě o kus víc (ale myslím že je to už zbytečné), tak ze všech nejpříjemnější lana jsou jachtařská... hodně měkká, ohebná a zároveň udrží všechno, navíc ani moc nepruží. Paráda... ale začínají někde na 150,-/m, tuším .