Pardon, ale s tím otravováním psa při jídle...když pes žere svůj denní příděl z misky nebo jak je zvyklý, je to otázka pár minut a to beru, že by se nemusel otravovat. Ale že něco okusuje, tak to dělá pes v podstatě celý den, pokud má co, a je dost nepříjemné, když kolem něho někdo projde, a hlavně dítě, a ten pes se chová nepřátelsky. To myslím je věc, která by se měla řešit. Ucho není žrádlo, ale hračka a i kdyby to bylo žrádlo, tak na jedné straně se tu píše - "všechno je tu moje" (myšleno člověka) a na druhé straně schvalujete, že pes bude vrčet kvůli nějakému uchu....
Já bych trénovala psa, aby se dobrovolně na povel jakékoliv věci včetně žrádla vzdal ve prospěch člověka.

Ty, trenovani je na nic. Kdyz ten pes zjisti, ze se o tu vec nemusi bat, tak se ji klidne i vzda, protoze vi, ze ji dostane zpet.
Priklad. Prisla ke mne fenule tyrana - krmila se nalety kolem misky - uchmatnout neco,letet s tim do kouta, dalsi nalet.. Kdybych za ni chodila a otravovala ji v tom koute, tak by po mne vyjela, nemluve o tom, ze bych ji zbytecne stresovala. Bala se o jidlo. Naproti tomu, klidnym pristupem ve stylu co blbnes, nic se nedeje, se naucila zrat z misky a kdyz si vytahne vetsi kus, tak si s nim maximalne lehne na koberecek (misto).
Muzu ted kolem ni prochazet, prekracovat ji, hrabat se ji v misce, posunout ji zadek abych prosla.. Neresi to.
Kdyz dostala kost a byla uz dost otrkana na to, aby zustala na miste kdyz se priblizim a zaroven jeste nejista - tak zavrcela. Jedine co ode mne dostala, byl znechuceny pohled jakym se divame na natvrdleho pribuzneho.. Pripadne jeste velice udiveny pohled. Nebrala jsem ji to.
Pochopila velice rychle. Ted ji tu kost muzu klidne sebrat a odsunout ji na jine misto, pripadne uplne zabavit. Nedelam to zbytecne - ve stylu musim to natrenovat. Delam to jen kdyz je to nutne a pristupuji k tomu jako k normalni veci. A ona to tak i bere. A muzou ji to delat klidne cizi lidi, deti.. chodi kolem ni psi, kocka.. pes ji muze klidne ocuchavat zatimco si hryze kost..

Alvi: chápu, v pořádku. My jsme ale na to zvykali Cindy odmalička, že na povel "dej" nebo "fuj" odloží cokoliv má v tlamě, přičemž "dej" znamená, že to pravděpodobně dostane zpátky a "fuj" že už si toho nesmí všímat a funguje to. Předtím jsme měli psa z útulku, který vrčel, když se někdo přiblížil, když něco kousal a odnaučovali jsme ho to tak jak tu píšete a nedařilo se....sice nakonec nás jačtač respektoval, ale když přišla třeba návštěva s dětmi, bylo zle, dokonce dvakrát škaredě kousnul. Tak proto jsem si dala na Cindy záležet, aby věděla, že všechno co má je z "milosti lidské" a co člověk dal, může i vzít, i když to pro ni pro chudáka byla zpočátku asi těžká buzerace a taky jsem tu byla za to pěkně "sjetá", ale s výsledkem jsem spokojená.

Máte půl roku dospělého kokra, tzn psa, u kterého se s určitou dávkou jistoty dá říct, že si bude něco hlídat. Zatím jste psa jen ujistili v tom, že si ho opravdu hlídat musí. Tady se nedá nic "trénovat", kromě 4 základních povelů, které pak v případě nutnosti použiju, když si pes něco okusuje. Pes musí získat jistotu, že mu opravdu, nic nechcete vzít - skutky, ne sliby. Když tam bude dítě, bude poučeno, že ke psu, který je na místě, něco si žere, spí... se nepřibližuje. To když pes vyjel po děcku, nemuselo být jenom proto, že si něco kousal, on mohl klidně spát a mohl se leknout - píšeš, že byla tma.

Píšeš, že já nad tím mávnu rukou. To, co udělám já je úplně jedno. Měli byste to udělat vy, když pes jenom zavrčí.



Když přijde něko cizí, hlídám je, aby neotravovali psa (i mého, za kterého bych dala ruku do ohně) a psu před očekávanou návštěvou (nebo nenápadně během neočekávané) odeberu spornou věc.


Tohle nemusíš trénovat, pokud pes získá jistotu, že se o to nemusí bát. Protože to, co "alfa" odloží nebo věnuje, o to už nemá zájem. V rodině je to trošku poupravené, ale zase existují povely. Kdybys měla trošku majetničtějšího (jezevce, australana...) psa nebo víc sebejistého, nemuselo by ti to tak hladce projít.

Zorrovi se můžu hrabat v misce jak chci (třeba když mu tam hážu ještě něco dalšího) a to mu absolutně nevadí. Pokud dostane třeba morkovou kost, tak si s ní někam zaleze, ale klidně jenom na pelech, můžu ho přitom drbat a je v klidu. Pokud mu to chci vzít, je to horší, přivolávat ho nemá v určitejch chvílích cenu (nepřišel by), takže pokud taková chvíle nastane, dojdu si pro to (když už na tom nemá co kousat a já už to doma nechci), dám mu pusť, vezmu mu to, pochválim a jdu to vyhodit. Nevrčí, ale dává mi to očividně nerad. V tu chvíli to ani nemůžu za nic vyměnit, protože prostě chce jenom tohle. Když jsem mu teď dávala kuřecí křídla, nevěděl si s nima rady (maso dostával naporcovaný, nikdy ne takhle v celku) a s jednim se babral asi tak čtvrt hodiny. Když jsem mu to chtěla podržet, aby si kus odhryz, tak se mu to nelíbilo, snažil se s tim zmizet. Tak jsem mu řekla, ať si s tim poradí sám a odešla jsem... Jinak při žrádle mu nechávám klid, pokud mu něco nedávám do misky navíc, tak mu do jeho prostoru nelezu, i kdyz on si toho sotva všimne... stejně tak nesnášim já, když dolejzá ve chvíli, kdy já jim. A to stačí, když na mě zírá a slintá. Takže já mu nechávám klid na žrádlo ale vyžaduju po něm to samý :)

Ono je ale velky rozdil, neco delat od malicka a neco zacit s dospelym psem. I v tech dospelych psech je rozdil.
Vrceni u zradla se 7 letym dominantnim agresorem jsem resila taky z pozice " Vse je moje a tobe to jen pujcuji".
Se psem, ktery se o zradlo boji a ma duvod (cili je mu odebirano, je trestan..) se to resi tim, ze mu ukazes, ze nema duvod se bat.
A pes vychovavany od stenete - ten mi tu kost dobrovolne nacpe (popripade cokoliv vyplivne), staci jen projevit zajem. Nedelali sme z toho vedu, proste vse v klidu a ten pes je tak zvykly.
Mimochodem, i ta tyrana fenule, kdyz pribehla z pole se srnci hnatou v tlame - stacilo znechucene otravene Fuj a vyplivla to jeste v behu. Doslova na ni bylo videt, jak pokrcila rameny a dal to neresila.

To je ten problem - rozlisit, proc to ten pes dela a jakou ma povahu.
Dominance nebyva castou pricinou (ne u pulrocniho kokra), vic je to strachem.
Jako, ja nejsem proti spravne nacasovane a primerene "vychovne". Jenom si myslim, ze muze byt v klidu fyzicky trest pouzivany mnohem mene, nez si lidi mysli.

No ten kokřík má tři roky...půl roku ho maj...takže nevědí, jaké má z dřívějška zvyky.

Jinak co se týče fyzických trestů, myslím, že se stejně většinou míjejí účinkem, jsme si to odzkoušeli u toho "kousacího psa", že škaredý pohled znamená pro něj víc, než jakékoliv bití. No nakonec jsme se naštěstí domluvili

Eva: máš pravdu, proto už po několikáté opakuji, že jsem si tohle plemeno vybrala po dlouhé a zralé úvaze a myslím, že by to tak měli dělat i ostatní lidi, ne beru co přijde nebo co se mi líbí, ale beru co se ke mně hodí a co dokážu zvládnout.

Když to čtu, tak si znovu říkám, jaké jsme měli štěstí na našeho kokříka. Vůbec jsem nevěděla před 11 lety jak vychovávat psa, teď už něco málo vím, ale pořád málo. Byl moc hodný, nic neničil, s miskou s jídlem, s kostičkou jsem mohla dělat cokoli, věděl že svoji porci dostane. Dokonce když přišel na zahradu zatoulaný bíglík, nechal ho nažrat ze své misky, jen se na mě podíval a já přinesla druhou porci. Moc jsme ho milovali a on to věděl. Myslím si, že proto byl tak klidný. Ale možná se mýlím, třeba to měl v genech, asi to bude se psy jako s lidmi, taky jsme každý jinačí.

vida.loca - chtěla jsem tím hlavně poukázat na to, že kolik je psů, tolik je řešení. A "nejuniverzálnější" a nejbezpečnější je "žít a nechat žít". tedy nedat důvod k hlídání a neřešit nějaké zavrčení a pak nebude problém (samozřejmě jenom to nestačí). Taky je možnost psa tím dotyčným žrádlem zahltit, až se z toho pozvrací, ale to má spoustu "ale", stejně tak pokud to bude pes, který si o sobě myslí, že je mistr světa, tak u něj to bude probíhat zase jinak. Ale u toho už člověk musí sakra vědět, co dělá, ovládat se, nenechat se zaskočit nějakýma kecama ze strany psa.... A pes asistenční se to bude zase učit jinak.

Dobrý den mám doma 4letého australského honáckého psa,mám ho od 8měsíců z útulku celou dobu byl v pohodě nevrčel poslouchal ,pak se nám narodil syn tak to bylo taky v pořádku,byl k němu hodný spíš ho ochranoval hrál si s ním a byl klid.Loni o prázdninách sme si pořádili fenku australáka a pes ji přijal v pořádku. postupem času ale začal vrčet na mě a nevím proč,chodím s něma ven stejně, vrčí třeba když si vyleze na židli a já ho chci dát dolů a včera vrčel i když jsem je navečer zavolala když běhali po zahradě a on doběhl vrtěl ocáskem ale byl naježený sedl si přede mě a když sem si čupla že ho pohladím vrčel byl naježený ale ze začátku pořád vrtěl ocasem nechápu to. Sama v sobě jsem cítila že se ho nebojím,a byla jsem v klidu ale nevím ja to řešit,zatím nikoho nepokousala ale to vrčení je čím dál častější.

Máme pětiletého NO, psa, vycvičeného na základní poslušnost, kterou spolehlivě zvládá a je 1-2 týdně hodinu na cvičáku pod dozorem zkušeného cvičitele, domácí docvik pak absolvuje krátce každý den. Od zhruba 3 let věku začal ale dávat svou nevůli vůči některým povelům a zákazům najevo vrčením. Nekousne, nakonec poslechne, ale zle vrčí. Poslední rok se situace ještě zhoršuje zejména vůči povelům sedni, lehni a především pak když má jít ze zahrady do výběhu nebo kotce. Tedy proti omezujícím povelům a nebo pokud on něco chce, třeba jít z výběhu na zahradu a nepovolíme mu to.. Pokud má "svůj den", tak se začne při povelu točit do kolečka a přitom zle vrčí. Bez jakéhokoli náznaku skutečného útoku. Pomáhá jedině trvale připojené vodítko, škubnutí a donucení k provedení povelu, což nakonec udělá, ale pořád s výrazným hlasovým projevem nevůle. Stejně tak pomáhá série povelů "sedni. lehni, k noze apod", což s vrčením všechno plní. Pak je třeba měsíc, kdy vůbec nezavrčí a poslouchá jak hodinky. Opak je ale pořád častější. Protože máme děti a stav se postupně s rostoucím věkem psa zhoršuje, máme obavy, aby jednou vrčení nepřešlo do skutečné agrese Cvičitel (na toho občas zavrčí taky) radí ignorovat to a pořád jen trvat na plnění povelu, zdá se, že to ale naprosto nefunguje. Jak na něj?

Tichydiblik takáto reakcia vzniká väčšinou pri nezrozumiteľnej komunikácii so psom spojenej so správaním, ktoré pes vyhodnotí ako podlizovanie sa nižšie postaveného jedinca a je prejavom neistoty, vrtenie chvostom je v tomto prípade prejavom nervozity. Pomôže sprehľadnenie komunikácie, o ktorom sa dá dočítať v starších príspevkoch.

multicz ťažko hodnotiť primeranosť a metodiku na diaľku, pretože trvať na splnení povelu je síce správne, ale je otázkou, ako to previesť a tu sa pravdepodobne stali chyby(napríklad prehnaný tlak na psa), na základe ktorých pes reaguje tak, ako reaguje. Celý opis sa týka hlavne výcviku a nie len o tom je život psa.

Asi by pomohlo porozumět si se psem, vzájemně si věřit a tolik na něj netlačit, dát mu možnost činnosti, her, zábavy, společného odpočinu k vámi. Dohonit výchovu, protože podle tvého popisu jste se pokusili nahradit jí výcvikem.

Kam chodíte na cvičák?

dobry den, chtela bych se zeptat jestli je možne že pes vicítí že se ho bojíte a zautoči na vas??? muj problem je že mohu si hrat,vencit cvicit meho psa ale davat voditko se mi povede jen malo kdy abych nebyla pokousana jelikož vždy po me vystartuje když se ho bojim a chci mu dat voditko. bojim se ho aby me zase nepokousal .

veruska strach človeka takúto reakciu spustiť môže, ten, kto sa bojí, môže byť nebezpečný, alebo, ako to vidím podľa tvojho popisu, pes vie, že si neistá, čo znamená, že situáciu, ani jeho nezvládaš a keďže mu agresívna reakcia na teba funguje, použije ju, čo hovorí aj o tom, čo si o tebe myslí. Zamysli sa nad tým, aký má dôvod brániť sa pripnutiu vodítka.

Dobry den, dnes jsem byla u meho psa a že skusim mu dat to voditko ale proste jsem nebyla schopna tak jsem si sedla na židly a sedela on pořad za mnou chodil a pořad se vnucoval skakal po me sedal si ke mne atd. ja ho nechtela hladit pac vim že po me vystartuje jenže on si dal hlavu pod moji ruku tak jsem ho hladila.Potom jsem ho nechtela hladit tak jsem mu řekla at přinese micek a stale jsem ho hladila ale on nikam nesel a po chvily se mi zahriznul do ruky.Už fakt nevim co mam delat tohle chovani už trva dost dlouho hodne krat jsem byla od neho pokousana, ale třeba kamaradku jeste nepokousal je na ni zavisly, tam da voditko neboli zatim mu ho vždy dala bez agrese.Nejdrive byl na balkone protože nemohl do bytu.Tam jsem se o nej starala ja a otec.Tam bylo take agresivni chovani , jenže tam byl jeste jeden pes v byte. Pak se nasi rozvedli a psa jsme daly k babice na dvur.Tam je blbe že pes je agresivni vuci jidlu nikdy jsme nemohly byt u neho když jedl a vzdy jsem byla pokousana když neco nasel venku.Ted jeho chovani je cim dal horsi a babicka ho u sebe nechce.nemuže krmit kocku nema se jak dostat tam kam dava kocce jidlo protože ji to sni pes :

Veruska tvoj pes ťa nerešpektuje a otázka rešpektu je otázkou celkového správania sa ku psovi, mala by si vedieť psovi zrozumiteľne a dôsledne vysvetliť, čo od neho očakávaš, vedieť ho motivovať a v prípade potreby dosiahnuť to, že pes vykoná to, s čím váha, s tvojou pomocou, ako to pravdepodobne urobila tvoja kamarátka. Daj si do vyhľadávača tu na poradni, tlačítko "Hledat", slovo "respekt" a čítaj. Uvidíš, kam všade zasahuje. Vhodnejšia by ale bola návšteva Vlčár po telefonickej dohode s Rudom.

Pernamentní kovový dost prostorný a pohodlný košík, přes který se napije i nažere granulí, pernamentní couračku dva a půl délky psa a konzultace na Vlčárech.

Dobrý den,
obracím se na Vás s jedním problémem,který se týká mého tříletého labradorského retrívra a mě.
Celý víkend mu nebylo dobře-zvracel a měl průjem. Nyní je úterý a díky bohu,už je to pryč.
Usoudila jsem,že to bylo z jídla.Jelikož jsem mu v pátek dala vnitřnosti z husy-žaludek apod.Teď už vím,že to byla chyba.Je zvyklý pouze na granule a nejspíš mu to nesedlo.
V neděli se stalo něco,co mě dost překvapilo. Skočil do postele a já mu řekla,ať jde dolu a jde na své místečko.On se nechtěl zvednout a začal na mě vrčet,což nikdy předtím neudělal. V pondělí ležel na místečku a já ho chtěla pouze pohladit a opět začal vrčet.Nevím, z jakého důvodu to dělá.Musím se přiznat, že se ho bojim pohladit, nechci aby ze mě vycítil,že mám strach. Je divné,že to dělá jen u mě. domácnost se mnou sdílí i přítel a tam je vše v normálu.
Prosím o radu. nevím, jak mám v této situaci reagovat. Zda-li ho mám okřiknout,když zavrčí nebo ho mám nechat prostě být.
Díky za

No pokud, když mu bylo blbě, jsi mu lezla pod ocásek, litovala ho .... tak jsi tím u něj mohla klesnout tak moc. Nebo se tě začal kvůli tomu bát. Dej couračku a ovládej ho s její pomocí. Vše na jeden jediný povel, bez emocí. jasně, rozhodně. Když si ho chceš pohladit, zavolej si ho a nelez za ním. Vše je tu rozepsáno. Stačí číst.

Dobry den, mam 2,5 ročneho psa Nemeckej dogy ... doteraz bezproblemovy pes, poslucha na slovo, vyrastal od steniatka s bernardínom(8rokov mal) ktorého sme ale museli kvoli chorobe dat utratit , prišlo mi ze je dost smutny, a tak sme zadovazili noveho psíka tiez ND , s ktorym sa starší ihned skamarátil, bez problemov ho prijal. No ale tu začali problemy... z nejakeho dovodu začal straší pes na nas vrčat, napr, ked ho chcem ist pohladkat do pelechu (predtym to nerobil) ak zvysim hlas ked nieco vyvedie (obidvaja su pocas dna ak je skaredo vnutri, a počas celej noci tiez, samozrejme nie je im dovolene pohybovat sa po celom dome) ... som z toho strašne smutna pretoze nemozem najst kde som urobila chybu respektíve kde ju robím, to iste aj priatelovi robí, zdvihne sa vrtí s chvostom, priatel ho chce pohladkat a on zacne vrcat ak je napomenuty slovom fuj, nereaguje a vrčí si dalej..... všimla som si u nho prejavy akejsi dominatnosti ako je olizovanie sa, zívanie, ked sme priniesli toho menšieho psa začal isty cas močit vo vnutri, coz predty nerobil a uz ani nerobí.. vzdy sa do dverí snazí dostat prvy ak vchadzame (coz mu samozrejme ja nedovolím , inak poslucha na slovo ak sme aj vonku hned pribehne na zavolanie,s menším psíkom nema problem prehra sa s ním cely den atd ... prosila by som vas o radu

Bude lepší, když si ho přivoláte, když mu něco chcete, a nepolezete za ním do pelechu. Odpovídat na jeho vrčení zákazovým povelem asi nebude to správné řešení. Mimochodem, olizování se a zívání mohou být, a často bývají, projevy nejistoty. Bude nejlepší domluvit si konzultaci.

Ahoj
Pride mi, ze ten pes nie je dominantny, ale ako uz pisala Essi, skor neisty. To vrcanie moze byt z podobnej priciny - nie je si isty, co sa deje.. ci ho chcete pohladit alebo potrestat...
Ovsem tazko takto nieco povedat, ked clovek nepozna ani Vas, ani psa a nevidi co sa deje.
Olizovanie sa a zivanie su vacsinou gesta uzmierovacie, nie dominantne. A s tymi dverami si nelam hlavu. Kopec ludi (ja medzi nimi) poradie do dveri neriesi, a nema problem s dominanciou

Dakujem za odpoved bohuzial nerobí to len ked idem za ním do pelechu , robí to aj mimo neho a najnovšie zacal vrcat aj pri aportovaní ked mi ma odovzdat hračku.... a ja si ju beriem, absolutne nechapem tu zmenu, 2,5 roka nezavrčal na nas ani raz ...

Proboha proč nesmí do celého bytu? A proč nesmí první do dveří? Váš pes je moc vykolejený, neví a je nejistý a bojí se (zívání, odvracení pohledu, olizování se, vrčení). Začněte pořádně číst poradnu, celou a zavolejte:

Dakujem velmi pekne za názory ... Do dverí aj z dverí.. sa zacal hrnut ked sa zacalo toto cele jeho vrčanie. Po celom dome sa nepohybuju moji psi mam poschodovy dom a stačí mi ked sa pohybuju dole ... za cely den toho blata , okolie domu nakolko je novy nemame este upravene takze same blatko a oni by si isto radi na sedacke zaskakali ... Ano citala som si ze olizovanie, zívanie je aj prejavom neistoty (ale aj dominantnosti tak isto ako ked sa tlačí prvy do dverí ze je prejav dominancie) ... ale on v zivote nebol udrety.... cize to som ja v pomykove ze ako si moze mysliet ze mu chcem ublízit ked ho idem pohladkat, ked som to nikdy neurobila .... Inak je šantivy, poslucha ma na slovo, aj vonku... takze neviem v com to je ... zavolam

No neviem,psi ktoré sa mi tlačili prvé do dverí boli skor nevychované než dominantné (a neboli moje teda ) Ja psi púšťam prvé z dverí bežne aby ich tam neprivrelo a dominantné nie sú ani náhodou.A zívanie ako prejav dominancie?To si kde vzala?

Splendida neviem, čo je dominantného na zívaní a olizovaní (snáď v zmysle, že sa pes nudí, alebo ho unavuje nezrozumiteľnosť a ide do útlmu), pri prechádzaní cez dvere je to tiež otázka skôr rešpektu a komunikácie. Buď je to nesprávne pochopená informácia, alebo nesprávna kniha. Nevychovanosť sa nerovná dominancia, len je za ňu často označovaná.

Este raz by som zdôraznila ze pes ma 2,5 roka a ,, nevychovany,, ako tu spomínate zacal byt ked som domov priniesla štena .. tj, vtedy zacalo vrcanie na mna, predbiehanie sa do, a z dverí ..a tiez to olizovanie sa a zívanie. To ze je to prejav dominantnosti a zacínajucej agresie som sa docítala na viacerych portaloch citujeem ,, agresívne správanie alebo za jeho predzvesť sa považujú aj „miernejšie“
prejavy, ako je otáčanie hlavy a tela smerom od podnetu a snaha ujsť, stuhnutý postoj a
uprený pohľad, dvíhanie pyskov a cerenie zubov, vrčanie, štekanie a chniapanie a dokonca
aj zívanie, žmurkanie a olizovanie ňufáka,, Je to pisane na viacerych strankach ...

Minimálne polovica týchto signálov je vyjadrením neistoty, ktorá môže v prípade zlej odozvy pokračovať z veľkej časti obrannou agresiou, tá nesprávna odozva môže byť aj zákazový povel od majiteľa a toto naozaj nie je o dominancii, obzvlášť, ak psovi nie je jasné, čo sa od neho očakáva, len vidí, že niečo nie je v poriadku. Samozrejme, že príchod šteňaťa vplyv na správanie mať môže, takisto ako to, že starší pes, ktorý vyzrieva do úplnej dospelosti prirodzene komunikuje inak, ako dajme tomu pred rokom. Ak si myslíš, že informácie, ktoré máš a ktoré tu obhajuješ, sú tie správne a nechceš prijať nič iné, je mi to ľúto, ale je to tvoja voľba. Ak by si chcela, je tu veľa užitočných informácií, ktoré si môžeš nájsť a pochopiť, prečo ti tu tvrdíme niečo iné.

ja som sem písala o radu, a rada prijmem cokolvek, ... len sa mi zda ze som zle pochopena ... poviem to tak lopatisticky na mojom chovaní sa k nemu nic nezmenilo, len sa zmenilo proste jeho spravanie, psov som mala nespocet vela ale ani jeden z nich na mna v zivote nevrcal, snazila som sa tu vysvetlit .. co , kde ako , ako sa spraval predtym nez sme mali toto nove (uz .5 mesačne) stena, a teraz. Dovtedy som s ním nemala ani jeden z vyssie opisovanych problemov a naozaj neviem .. preco by sa mohol cítit neisty ..... A mam obavy ze by sa to vrčanie mohlo zhorsit mozno casom, tiez k nam chodia netere, ktore su male, takze neista som uz aj ja

Podle toho, co popisuješ, se vám podařilo vnést do domácnosti chaos příchodem štěněte, kdy se vám nepodařilo zařadit štěně do smečky tak, aby se v tom váš pejsek vyznal. Prosím, nevěř tomu, co se v takových knihách píše, protože většina toho, co popisuješ, je gesto usmiřovací nebo přímo omluvné. Polde tvého popisu je to projev nejistoty tvého staršího pejska a nejedná se o žádnou dominanci. Řešila bych to klidem, srozumitelným lidským chováním, pohodou a důsledností. Bez trestů, křiku, zákazových povelů a zbytečné buzerace psa ve stylu chození do dveří, omezení vyvýšených míst a podobných předpotopních "zaručených" rad. Opravdu nefungují a nefungovaly. Myslím, že naopak tvůj pesjek potřebuje klidné vedení a pohodu, aby se v nových poměrech vyznal. Znovu opakuju - nejlepší bude objednat se u Rudy na konzultaci, čím dřív, tím lépe, než se na základě podobných "infromací" stanou těžko napravitelné škody.

Dakujem vam velmi pekne, za rady a zavolam urcite buduci tyzden, teraz napr. dva dni sa spraval normalne, .... dnes som prisla z obchodu otvorila som vstupne dvere, naradostneny ku mne obidvaja bezali,.... starsí vrtel s chvostíkom ani divý ale akonahle som sa sklonila aby som ho pohladkala ... opat to vrcanie . J a si to neviem vysvetlit a preto Vam urcite zavolam, dakujem velmi pekne vsetkym, dufam ze coskoro sem napísem ze je vsetko ok...

Dobrý den prosím o radu
Máme rok a půl starého Amstafa a půl roční holčičku, pejsek byl před jejím příchodem středem pozornosti a domácím mazlem, chodili jsme na cvičák, poslouchal na slovo, podle cvičitelky velmi inteligentní, nebyl s ním problém. Zpočátku se zdálo, že dítě přijal v pohodě, seznámení proběhlo dle pouček, má ji rád olizuje ji, nechá si od ni vše líbit šplhá po něm apod.
Naopak začal vrčet na mě i přítele, zdá se že se to stupňuje, myslím že první problém nastal při hře s kostičkou z buv. kůže asi se bál, že o ni přijde a tak začal vrčet partner to řešil dle mého zbytečně tvrdě. Nyní zavrčí bezdůvodně, když ho chci pohladit, kostičku či ucho z kůže si vždy hlídá se strachem, aby o něj nepřisel i když jsme nikdy neměli v úmyslu mu brát něco, co jsme mu již jednou dali. Zdá se mi to jako souhra více věcí najednou, upnul se teď dost na partnera protože já na něj nemam již tolik času, partner se k malé nemůže ani přiblížit ihned je začne žárlit a rozdělovat je a to i mne s partnerem, přitom myslím, že dostává vše co potřebuje lásku, péči, venčení a dobré žrádlo, za odměnu pamlsky a výjimečně pobyt na pohovce s námi když už malá spí. Stejně strašně žárlí. Mám dojem že se jeho vrčeni stupňuje a já z ně začínám mít strach, vím že je to špatně a bojím se aby nezačal vrčet i na malou. Býval vyrovnaný a pohodový pes teď mám strach, aby nebyl nějak citově nevyrovnaný, labilní a nevyzpytatelný.

Dobrý den, moc prosím o radu. Doma máme desetiletého irského setra, velký mazel, vždy si nechal vše líbit, na nikoho nikdy nevrčel, nikdy po nikom nevyjel. Před třemi týdny se ho však mamka v rámci mazlení snažila k sobě přitáhnout za packu, on po ní ale bez jakéhokoliv varování vyjel a dost ji pokousal. Včera se situace opakovala s mamky přítelem, kdy ho chtěl ležícího na zemi překročit, prý se ho ani nedotkl, on ho ale opět bez varování napadl a skončilo to opět šitím. Chováme se k němu pořád stejně, nic, co by ho mohlo nějak vykolejit se nestalo, vážně nevím, kde se stala chyba a jak se takovémuto nepředvídatelnému chování vyvarovat. Za rady předem moc děkuji.

Zdravím všechny, asi před 14 měsíci jsem si osvojila anglického kokršpaněla z útulku (věk cca 8-9 let). Bohužel se potvrdilo, že byl v minulosti bit či týrán. Řekla bych, že je trochu jak Jekyll & Hyde. Je poslušný, neuvěřitelně přítulný, hodný a z toho mu jakoby hrkne v bedně a dokáže být pěkně zlý, když mu dělám něco, co se mu nelíbí nebo nechce (tahání kudlibabky z kožichu, vzití do náruče a následná koupel). Někdy stačí, když na něj zvýším hlas a přibližuji se k němu. Zkoušela jsem s ním jednat po dobrém, ale přišlo mi, že v tu chvíli se cítí, že má nade mnou navrh. Když jeho chování gradovalo, zkusila jsem to i rázněji, ale on se prostě nehodlá poddat. Škaredě vrčí, cení zuby a chňape mi po rukách, i když mě nikdy nekousl, pouze decetně secvaknul zuby tak, že mě škrábl. (Vím, že čelisti má velmi silné a mohl by ublížit). Stane se, že se poddá a kapituluje, ale je jen otázkou času, kdy se situace zopakuje. Nedokážu mu dát jasně najevo, že to dělat nemůže. Snažím se zohlednit jeho minulost, nicméně jsem doufala, že po roce už by mi mohl více důvěřovat. Když už se stane, že je zlý a vzpírá se, pak za mnou po zbytek dne chodí a očividně se mi omlouvá. Smutně kouká, chce se tisknout a tulit nebo mi lehá k nohám na záda. Přijde mi nevyrovnaný a nevyzpytatelný. Jednou jdou věci hladce bez problému a jindy při těch stejných vybouchne. Předem děkuji za radu, jak v jeho záchvatech postupovat ...

Dobrý deň všetkým!
Mám 3-ročného ASP (appenzellský švajčiarsky salašnícky pes). Je dosť ostrý na cudzích, ale úspešne uvládol všetky výstavy, na ktorých sa zúčastnil a minulý rok aj bonitáciu. Pred tromi mesiacmi mu manželka vybrala z oka malú triesku a keď sa išla presvedčiť, či je oko OK, chytil ju za ruku. O týždeň pri takmer identickej situácii chytil za ruku mňa. Potrestal som ho a až do utorka bol (zdalo sa) v pohode. Sedel som na dvore na stoličke a vyskočil mi na kolená ako už veľakrát predtým. Bolo teplo, nemal som na sebe tričko, povedal som mu "Choď dole, poškriabeš ma!" Keďže sa mu nechcelo, nadvihol som ho rukou, aby som ho zo seba zložil a v tej chvíli ma za ruku chytil. Pritom si doteraz nechal vybrať kliešťa, či nakvapkať do oka. Veterinár mi poradil zbiť ho, kým sa nepočúra, jeden známy cvičiteľ NO používať sťahovák a pri podobnom incidente ho vyvesiť, kým sa nebude dusiť. Dvakrát som ho síce fyzicky potrestal (nikdy nie rukou), ale toto sa mi zdá príliš. Je to môj prvý pes, určite som urobil pri jeho výchove chyby, ale ako zabrániť prípadnému ďalšiemu napadnutiu? Neradi by sme oňho prišli, má ho rada celá rodina (aj on rodinu), syn (dospelý) mu niekedy pri hre naťahuje uši ako vlčiakovi, či rozťahuje kútiky pyskov do úsmevu.
Najlepšia by asi bola osobná konzultácia s p. Desenským, len to mám trochu ďaleko. Dočítal som sa, že 15.9. bude v Humennom - to mám z domu na skok, len neviem presné miesto ani časový rozvrh.
Ďakujem vopred za všetky odpovede.

Ďakujem za potvrdenie mojej domnienky. Veď som tie rady ani neprijal. Ale aké mám prijať, keď žiadne iné nepoznám?
Pes sa zasa správa milo ako predtým, akurát pri prvom náznaku zaujať pozíciu na mne alebo nado mnou ho uzemním.
A to Humenné je aktuálne, prosím?

V první řadě bych vyměnila veterináře a k panu cvičiteli se stahovákem se už více neznala.

No jo, tohle se bezva radí z většího města, kde je na výběr. Ale někde může bejt jenom k jedinýmu nejbližšímu pěkná dálka...

Kirilo - sleduj téma Venčení a jiné akce na Slovensku, tam se podrobnosti určitě brzy objeví.

Ale když se chce, tak to většinou jde... tady na vesnici mám veterináře naproti přes ulici, ale přesto dojíždím na veterinu na druhý konec Brna, tedy hromadnou dopravou hodina a půl cesty.

Saerithra:
K tomu cvičiteľovi som sa dostal po doporučení známych len na konzultáciu. A na cvičák som po mesiaci prestal chodiť, keď mi pes prestal robiť aj to, čo dovtedy spoľahlivo ovládal.
Zbyněk:
O výmene veterinára porozmýšľam. Aj keď zo zdravotného hľadiska som s ním bol doteraz spokojný. A mám to k nemu len 3 km, v prípade potreby je ochotný pomôcť kedykoľvek. Prinajmenšom s ním prestanem riešiť výcvikové metódy.

Dobrý večer.Mám také problém se psem je to 18 měsíční Foxterier.Když jsme venku a najde myš tak ji nechce pustit ,vrčí a chce kousnout když ji mu beru ,přitom ho mám na vodítku až ji sežere tak je jak beránek.Venku se vrhá jenom na ty myši.Doma mu můžu brát cokoliv a je to v pořádku. Jana B.