Danajsa je to síce pekná odpoveď, ale skôr pre zasmiatie. Bosíkovské (a iné) princezničky sa totiž normálne očuchávajú. Len niektoré sú netýkavky a šikanistky a neveria sebe, ani paničke, ani druhým psom. Nemôžu za to, lebo im to nikto nevysvetlil a možno ani netušia, že očuchať sa je prirodzené, čo znamená v kľude jej s tým pomôcť rukami, poprípade telom (to je najlepšie vidieť na vlastné oči). Ak ho zvláda primerane (ani príliš, ani málo)poslať preč fena, je to ok. Ak urputilého čuchača nezvláda primerane sama, je tam na to panička. Zozačiatku pomáha nechať druhého psa čuchnúť a poslať ho preč tak, aby to fena zvládla a ak už začne rozmýšľať a zvládať to, poradí si sama. Pokiaľ sa fena správa podľa opisu, pre mnohých psov je zaujímavejšia a tým viac ju prenasledujú, čo je pre ňu nepríjemné a jej správanie sa stupňuje.

Inak hovorí sa tomu jednoducho - socializácia... Odporúčam navštíviť aspoň freečko. Tam je možností až až.

Ahoj, mám také dotázek. Mám ročního RR, se kterým mám menší "problém" se štěkáním při hře. Když si hraje se psy (pouze se psy) štěká, ale jen za účelem vyprovokování. Když jsou ve hře, tak je sticha, ale když přestanou, tak on doráží a právě u toho štěká. Když mu řeknu přestane, ale za chvilku opět začne. Nemám na to žádný povel, někdy řeknu ticho, někdy zavři klapačku, ale připadá mi, že on ví, co po něm chci, ale jakoby si nemohl pomoci a dlabal na mě. Nijak by mi to nevadilo, ale když venčíme např v noci a on toto začne dělat, je to asi pro lidi, i pro nás dost nepříjemné a hlasité a také, když toto začne dělat na malého psa, tak se ho kolikrát bojí. Odvolám ho v pohodě, ale přecejen bych raději, aby mlčel. Mám vlastně ještě jeden dotaz. Se psy je naprosto v pohodě, ba naopak jakmile na něj někdo vrkne, velký či malý, má respekt, nicméně s jeho bratry, či jinými RR STEJNÉHO věku si hraje tvrději je u toho opět hlučný. Vrčí i štěká, ale je jemný. Nevím, čemu to mám připisovat, od mala je zvyklý hodně si hrát se psy a to se stafordy, takže docela hrátky, ale nevím, zda něco znamená to vrčení nebo zda prostě takový je a je to v pořádku. Jakmile po něm někdo vyštěkne, i stejně starý stáhne ocas a klidí se, jen se prostě při hře s vrstevníkem (na staršího si to nedovolí) projevuje hlasitě a i je jeho hrátka taková tvrdší... Občas se i bojím, že na něj někdo vyjede, protože bráchy znám, ale když to udělá nějakému mladému nervákovi, tak se bojím, aby mi ho nesjel, tak úplně nevím, jak se k tomu postavit. Dokážete mi poradit prosím? Děkuji mnohokrát.

Ahoj Lucka

Už několikrát se mi stala stejná situace - jdu se svojí plašandou okolo cizího psa, přičemž ona občas trochu přibrzdí a do seznamování se zhrovna nehrne, takže ji s přátelsky naladěným psem seznamuju sama. Očuchají se a pokud není druhý pes moc hrr, Enýza se zklidní, i když troška nejistoty v ní zůstane. Když si cizí pes/fena všimne, že je Eny nesvá, začne jí něco "šeptat" do ucha. Prostě jí oňuchává ucho, jakoby jí vážně říkal, ať je v pohodě, dokonce i jejich majitelé jim většinou říkají, ať pošeptají co mají na srdci a jdou. Je to vážně tak - snaží se jí zvednout sebevědomí i absolutně neznámí pesani, nebo je to prostě očuchávání jako každé jiné, případně něco úplně jiného?