Já tam vidím jako největší problém slabou motivaci, která doma stačí, ale venku jsou mnohem silnější podněty. Znám to, taky mám blbě motivovatelnýho psa.

Snejby, myslím, že to máš celé postavené na nejistém základu. Doma učíš triky, jak píšeš, hru nebo možná i trošku šikanu, to se nedá posoudit. Venku děláš jednu hrubou chybu za druhou - opakuješ povely, lákáš na pamlsky, tedy dáváš psovi možnost volby. A když zvolí, jdeš ho chytat a pak ho biješ. Jak dlouho myslíš, že ti dovolí se k sobě přiblížit? Ještě chvíli takto pokračuj a začne před tebou utíkat, protože ho učíš jen tomu. Prvně - pes se nebije. Nikdy, ani se na něj neřve. Nauč ho, že u tebe je nejlépe na světě, ta stopovačka pro vás bude na místě. Zapomeň na tresty a změň metodiku, kterou používáš. Je to o výchově, ne o výcviku, pro vás oba.

Sorry, ale nedá mi to. Původně jsem nechtěl ani reagovat, ale zeptám se.
Kolik jsi vychovala psů bez mlácení a řvaní? Pakliže psovi půl roku něco dnes a denně opakuju a nechápe to, tak kde je chyba? Říkám to snad jednou japonsky a podruhé španělsky? Ne, mluvim česky.
Vždy jsem ho vše odnaučoval tím, že prostě dostal přes zadek a vždy se povedlo..
Víš ono je to o tom jakého kdo má psa. Můj otec vychoval bez bití a řvaní chodského psa na jedničku, pak jsou případy kdy se pes takto vychovat nedá. Občas to hold je zapotřebí, nebo snad je zde vůdce pes? Ani nápad, měl by vědět kdo tu velí..

Další věc a to je nelákat na pamlsky? A čím teda? Jak psa namotivuju jinak než na pamlsky?
Každej říká a píše něco jinýho.

... ty si pleteš pojmy s dojmy.
pokud musíš psa bít (plácnout) pak jsi s odpuštěním hlupák a nemáš na to pochopit jak tvůj pes uvažuje a nenajdeš k němu nikdy cestu, aby jsi mu 100% věřil a on 100% věřil tobě ..
Jistě je třeba někdy přitlačit a být "drsný" a důrazný a nekompromisní, ale hlavně být srozumitelný a DŮSLEDNÝ. Přitom být ale pořád nad věcí a přátelský .. negativní nebo "agresivní" emoce si můžeš dovolit pouze v případě, že se náhodně venku setkáš se psem, kterého neznáš a on tě (nebo tvého psa) chce "sežrat" ... u svého psa klesneš na samotné dno jeho žebříčku a váš vztah bude založen na strachu a ne na důvěře a respektu .. to se tu dočteš na více místech v poradně a taky v Rudovo knížkách. Taky se dočteš, že každý pes je originální individuum a podle toho je třeba k němu přistupovat .. není něco jako manuál ke psovi, ten si musíš vytvořit až ve spolupráci s tím psem. Pokud tohle nechápeš, je třeba se zamyslet co vlastně hledáš a proč

Jejda a oni psi rozuměji česky? Odkdy? Chyba bude asi v tom, že mu to nedokážeš vysvětlit pro něj pochopitelně.

Hm, kterýho velitele (když teda píšeš o velení) asi tak voják poslechne? Toho, kterej mu vysvětlí, co po něm chce, nebo toho, co na něj bude řvát povely a šikanovat ho? Toho druhýho asi jen když mu bude přímo na očích, že jo? Jinak se na něj vy***.

Jestli chceš vzájemný vztah stavět na motivaci přes pamlsky, tak ho bohužel stavíš úplně špatně. Pamlsek je dobrý k tomu, aby psovi potvrdil "ano, tohle jsi udělal opravdu dobře". Ale žádný pes tě nebude poslouchat pro pamlsky - nebo ano, ale jen do chvíle, kdy není v dohledu něco zajímavějšího. Což jsi už ostatně měl příležitost zjistit, že přesně takhle to funguje. A myslíš, že to vylepšíš plácáním na zadek? Ve vztahu člověka a psa je klíčová důvěra a respekt, ani jedno se nezíská bitím nebo pamlsky. Se svým uvažováním jsi ve slepé uličce. Začni myslet jinak.

// Další věc a to je nelákat na pamlsky? A čím teda? Jak psa namotivuju jinak než na pamlsky?

Motivovat a lákat jsou dva zcela odlišné pojmy.

Jasně, že psa můžeš odměnit pamlskem či lépe hrou po dobrém výkonu - když uznáš za vhodné.

Jenže piškot v ruce ukazovat psovi, aby přišel je lákání (nikoliv motivování) a to je k ničemu. Bohužel to máme s kamarádkou osobně vyzkoušené. Vzala si "utíkacího" psa z útulku. Protože pes se hůř přivolával, tak se šla zeptat na cvičák, kde jí poradili, že má psa lákat na pamlsky. Takže pes měl vidět, že má v ruce odměnu když přivolávala a odměnu má dostat vždy, když přijde. A víš co se stalo? Stav se značně zhoršil a pes jí začal ukazovat prostředník - až jednou utekl a už se nevrátil. Byla to fakt dobrá rada nad zlato.

Jen aby sis tím svým lákáním psa na pamlsky prokládaným občasným proplesknutím nezvedl u svého psa taky prostředník - jestli to ještě jde...

Přivolání je o vztahu psa a psovoda a až pak o poslušnosti. Pokud tvrdíš, že poslušnost spíš máš, tak musíš předně pracovat na tom vztahu. U některých psů ti k přivolání stačí "jen" ten vztah.

Všechny, co kdy prošli naší rodinou a nebylo jich zase až tak málo.


Pak ho to neumíš naučit a chyba je na tvé straně.


Pak se nedivím, že ti to nefunguje.


A to podle tebe zjistí řvaním a bitím? Ani náhodou.


Na sebe a chuť být s tebou, hrát si s tebou, spolupracovat s tebou. Tobě to ale díky výše zmíněným tvým výchovným postupům fungovat skutečně nemůže. A ty pamlsky ti nebudou fungovat taky, protože mezi vámi není dobrá vazba a pes se jich velmi brzy vzdá, jen aby nemusel být ve tvé společnosti.

Dobry den, chcel by som sa opytat ci to privolanie robime dobre? Tu je video ukazka

Za mne: v první řadě na vás ten pes kašle. Z toho důvodu (nejen z toho) bych netrpěla to tahání na vodítku. Přivolání, refl. oblouk, přitažení a ručkování po vodítku i couvání je v cajku. Ale jakmile je pes u vás, opět nastává problém jako na začátku: psu jste ukradení. Tam, jak si ho přitáhnete a jdete chválit, tak pes se otočí ve směru svého zájmu a tím "vyhrál". Opět tahá na vodítku (hlavně při druhém přivolání, to bylo celkově o dost horší) a ještě na vás nenápadně vyzraje a dělá si co chce. Slečna/pani se sice snaží, aby se od ní neotáčel, ale je to bez výsledku. Dělá to "nemastně-neslaně", proto ten pes nereaguje. To ale může být způsobeno "blbým" pocitem z natáčení. Protože i ta pochvala po příchodu je jen pro vás, aby jste si udělali čárku, tzn. pes to jako pochvalu nevnímá, je mu to jedno, on si to přetrpí.

PS: jak to tak popisuju, vypadá to, že děláte vše špatně. To ne, jsou to jen "detaily", které vás posunou o notný kus vpřed.

Slečna volá nejistým tónem, jako by nevěřila, že ten pes přijde. Vodítko je příliš krátké. Po příchodu ve snaze udržet ho u sebe ho vyškubává na vodítku, což je spíš trest než pochvala Zvolený druh pochvaly je psovi evidentně velmi nepříjemný a u prvního přivolání jeho postoj říká, že je naprosto rozhozený a vlastně neví, co má dělat. Je muchlován a zároveň se napíná vodítko a on neví, co s tím. Proto podle mého názoru to druhé přivolání vypadá tak, jak vypadá. Mezi tím přivoláním by bylo dobré ho rozchodit na vodítku, dát mu delší vodítko nebo stopovačku a vystupovat výrazně sebejistěji. Po příchodu mít připravenou pochvalu, kterou má pes rád. Chození na vodítku bez tahání bude nutné naučit zvlášť. Jako největší problém tam vidím nejistý přístup slečny a nevhodně zvolenou pochvalu.

Dakujem Vám za odpovede, toto ale všetko už vieme a snažíme sa to riešiť už cez rok.
Od kedy sme si ho doviezli domov sa stále od nás odťahuje a vyhráva. Otázka znie, prečo mu to dovolíme? Napríklad, keď sme sa mu snažili čistiť uši, tak strašne bláznil a hádzal sa zo strany na stranu, že sme ho dvaja nemohli udržať, až kym sa po hodinovom boji neunavil a nepadol na zem s vyplaznutým jazykom, potom sme mu mohli vyčistiť uši. Odvtedy ho už netrápime, ale skúšame ho pomaly zoznamovať s tým, že to nič nieje, ale nedarí sa nám to . Možno hlavný problém bol v tom, že keď sme si ho doviezli z chovateľskej stanice, dostal hnačku a nechel nič papať. Išli sme k veterinárovi a on mu asi týždeň pichal veľmi bolestivé injekcie, kedy Sajmon hrozne kvíkal i pár sekúnd po vpichnutí. Hrozne sa metal a bojoval. Pýtal som sa veterinára či sa to nedá vyriešiť inak, ale povedal že nie.
Essi, toto isté robí aj na stopovačke. Áno manželka si neverí a volá nejistým tónom, pretože je zúfalá a sklamaná. Je to niečo podobné, ako keby ste mali nejaké veľké problémy v rodine a v ten deň, keď sa to dozviete by ste išli na zábavu s kamarátmi. Tí by sa hrozne zabávali a pýtali by sa Vás stále, prečo ste taká skleslá a prečo sa nebavíte?
Ona ho vyškubáva preto, lebo za každú cenu chce od nej odísť a nepáči sa mu to. Čo má robiť v tej chvíli keď sa rozbehne na druhú stranu? Pre neho jedlo nie je odmena, ani pochvala. Problémy s ním sú trochu komplikovanejšie, preto chceme prísť na Vlčáry.

Pokud je to tak, tak to nechce až na osobní konzultaci. Protože to je na ukázku. Ale do té doby: uvědomte si, že odměna pro psa/motivace není jen ve žrádle nebo v podrbání nebo slovní pochvale. Motivace a potažmo odměna je i to, že tomu psu dáte pokoj, že mu dáte povel volno, že mu hodíte míček/klacek, že ho pustíte do vody, že si může jít označkovat strom atd.

Toto je asi ten najhlavnejší problém, zistiť čo má rád. Už sa o to pokúšame rok. Pre niekeho je možno tento môj výrok smiešny, ale kto si to s ním neprežije, ten nepochopí. Je od mala dosť apatický a teší ho (len na chvílu) stretnutie so psom (zlá socializácia?). Ale veľkých chlpatých psov chce okamžite roztrhať (zo strachu?). Minule sa pustil do veľkého salašníckeho psa a vytrhol mu na cvičáku kus srste, ktorú začal žrať. Je málo prístupný a svojim postojom ako keby nikoho nechcel. U nás doma máme trochu iný režim ako vo väčšine domácnostiach. Máme v rodinnom dome keramický ateliér a sme s ním 24 hodín. Nechať ho samého doma sa už ani nepokúšame a berieme ho zo sebou i na nákupy. Proste akákoľvek naša logická snaha niečo a ním vyriešiť, situáciu a jeho chovanie len zhoršuje. Prečítali sme mnoho literatúry, ale na neho to nemalo vplyv. Niekde bude chyba, buď v nás alebo aj v ňom. Je od mala hrozne neštastný a my začíname byť tiež.
Na fotografiách je hneď prvý deň u nás. Takýto pohlad *cez nás* akokeby sme tam ani neboli máva často. Úplná ignorácia typu *dajte mi pokoj* a často keď spí a my sa pri ňom rozprávame alebo ho niečo ruší tak mručí *mmmmmmm* akože ticho nerošiť. Chcem ho pohladkať alebo sa s ním pomaznať a on sa odvráti a otoči chrbtom. Chodíme s ním denne von, ale ani tam ho to veľmi nebaví a chce ísť preč.

Když to tak čtu - vy ho litujete a tím ho oslabujete, on to ví, a proto se vás v podstatě straní. Stresovat psa hodinu bojem o vyčištění uší bych asi nedokázala, je možné ho ve dvou lidech zvládnout v řádu minut. ATB injekce štípou, ale když se odvede od toho nepříjemného pozornost, pes se tolik nestresuje. Bez vaší sebedůvěry, kterou na něj přenesete, to nepůjde, zatím on nemá žádný důvod s vámi spolupracovat nebo vás kontaktovat. Vykašlete se na nácvik tímto způsobem a co nejdřív se objednejte na konzultaci k Rudovi. Včera bylo pozdě.

Můžu se jen zeptat, to kňučení v nahrávce je nějaký jiný pes v pozadí nebo ten nahrávaný?

Mal som pri druhom vpichnutí injekcie v pravej ruke varené kura a v ľavej kuraciu detskú šunku a snažil som sa odviesť pozornosť pri tom ako ho manželka držala kvíkajúceho na rukách a tiež upokojovala, ale v tej chvíli bol nepríčetný a okrem kvíkania sa nezmohol na nič. Veď bodaj by nám veril, keď sme ho mali vtedy ešte len 2 dni. To by ste museli vidieť, som presvedčený že ani Vy by ste v tej chvíli nedokázali odviesť jeho pozornosť.
Sebadôvery mám dostatok, vždy mu dám najavo čo sa mi páči a čo nie, len už mám toho po roku dosť. Napríklad dnes, viezli sme ho v aute v prepravke a on zavíjal, že tam nechce byť. Povedal som mu Sajmon *fuj je to*. Neprestal, tak keď sme sa vrátili domov hral som urazeného a keď prišiel za mnou nevšímal som si ho. Sadol som si na sedačku a on prišiel sadol si ku mne, otočil sa mi chrbtom a brumčal (mmmmmmmm). Po dlhšej chvíli, keď som si ho naďalej nevšímal, sa pobral na druhú stranu sedačky, ostal opäť otočený chrbtom, zabrumčal a zaspal. Proste vždy vyhrá. Už sme na konzultáciu u pána Desenského objednaný.
Zita, to kňučí jeho priateľ, ktorý sa s ním chce hrať . Inak to Vaše bydlisko vyplnené v profile nemá chybu

Tady vidím chyby. Asi nemá cenu cokoli řešit po netu, když už jste objednaní Jen si troufnu tvrdit, že je to vaším přístupem, což je ta nejlepší zpráva, jakou můžete dostat. Protože přístup stačí změnit a "všechno bude dobré".

Zatím nic neřešte, do té konzultace.

Pozornost se neodvádí jen šunkou nebo kuřetem, a když ho někdo ještě drží v náručí a utěšuje..... . Nemá cenu to řešit po netu, protože z Vašeho psaní postupně chodí jedna chyba za druhou. On kňučí a dostane zákazový povel..... to opravdu nefunguje, protože nemůže. Pak ho vyignorujete ve chvíli, kdy on nemůže ani tušit, kvůli čemu se k němu takto chováte... . Do té konzultace by bylo dobré jen koexistovat, aby se nenadělaly další škody na vašem vzájemném vztahu.

Ahoj, mám otázku ohledně přivolání, kdy pes (6měs.) přijde pomocí stopovačky ke mně, já pochválim, on se moc rád nechá podrbat pod krkem ale potom z něho dám ruce dolů, (pořád u něj dřepím)a on během čekání na další povel kouká občas jinam, nebo se podrbe. Pokud se hne z místa tak si ho zpátky přitáhnu na vodítku a nebo na něm stojím. Tak by mě zajímalo, jestli ho mám nutit aby byl v klidu, nebo mě sledoval. Ještě dodávám že když ho oslovím, nebo n něj mlasknu, tak vnímá

myslím, že je to na půlroční štěně dostačující

Dobrý den, máme 10ti měsíční jämthundí puberťačku - je už od malička nesmírně zvědavá, hravá a akční. Do jejích cca 5 měsíců jsem s ní chodila prakticky jenom na volno (žijeme u lesa, ve městě bych ji volně nepustila) jelikož si mě pořád hlídala a i když se pustila za srnkou, zpravidla se okamžitě vrátila. Od té doby chodíme jen na stopovačce, jelikož se mi zdá že ji přestávám zajímat - všechno okolo je zajímavější, sama od sebe poslechne jen když se nic neděje (a nebo mám něco extrémně dobrého k jídlu). Na zahradě ke mě vystřelí skoro vždycky když se tam objevím, snažím se s ní trávit úplně maximálně času, hraji si s ní, na zahradě i na procházkách neustále cvičíme přivolání a ostatní povely, beru ji všude s sebou a snažím se být trpělivá. Nejhorší je to na cvičáku, kde neustále provokuje ostatní psy a nemůžu ji od nich odvolat - na stopovačce si ji k sobě musím doslova dotáhnout a to má občas ještě snahu se vzpírat. Ale jakmile překročíme práh naší zahrady, je opět jako beránek.. já hlavně vůbec netuším co dělám špatně - na cvičáku se vždycky jen dozvím že to chce trpělivost a stahovací obojek (proti kterému tedy výrazě protestuji a nepoužívám ho), ale když vidím ostatní štěňata stejného věku, skoro všechna poslouchají prakticky na slovo navzdory tomu, že jejich psovodové se jim podle jejich slov rozhodně tolik nevěnují. Poradili byste mi prosím jak docílit toho abych ji zajímala i venku a poslouchala i když okolo ní pobíhají cizí psy?

Máš loveckého seveřana a s těmi je to v pubertě komplikované. Vím, o čem mluvím, taky jsem si tím prošla. Severská plemena mají své lovecké pudy a s nimi v pubertě spojenou nebetyčnou zvědavost, proto je na procházkách všechno zajímá. Paničku už znají, ta už je všední. A venku je pořád co zkoumat. A ta špatná ovladatelnost na cvičáku, no tito psi jsou v zemi svého původu většinou chováni ve smečkách, a především ve smečkách pracují. Při lovu na velkou zvěř, pro který se používají, je spolupráce s ostatními psy nevyhnutná. Proto potřebuje nutně kámoše, a jestli je nemá doma a cvičák je jediné místo, kde je možné se s ostatními psi potkat, není v tu chvíli nic důležitějšího, než se s nimi přátelit. Na cvičáku mají v jednom pravdu - chce to trpělivost, kýbl trpělivosti. Ten stahovák samozřejmě je nesmysl. A chce to pokud možno práci, protože pro ni je takový pes zrozen a když ji nemá, může to být problém. Já jsem loveckým výcvikem a prací na naháňkách se svoji karelačkou vyřešila spoustu problémů. Obyčejný cvičák byl spíš otravná záležitost, ale když jsme cvičili něco "odborného", bylo to hned o něčem jiném.

Na okraj - je tvoje štěně z B vrhu Fenrisúlfr od Lokajů?

Jak píše Zuzka - je to lovec a lovit prostě bude - a když jí to nezorganizuješ ty, zorganizuje si to sama! Taky doporučuju lovecký výcvik na míru plemeni, obyčejný cvičák tohle nevyřeší. Společnou prací stoupneš v jejích očích a celkově se vám zlepší komunikace.

Už dvě hodiny hledám, jak naučit psa přivolání z vody (z rybníku, přehrady, moře, ...). Mezitím jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí , ale tohle jsem neobjevila. Prosím, jestli to tady někde je pošlete odkaz, já jsem asi slepá, protože pochybuju, že by se to tu neřešilo.

Stejně jako na souši. Máš stopovačku v ruce, pes je ve vodě, ty dáš povel, vteřina, přitažení psa. Pozor, ať si ho neutopíš Ale toto bych trénovala jen tam, kam do vody můžu taky, kdyby se stopovačka někam zamotala.

Můj pes přivolání na souši umí, i z potoka (v něm jsem ju to učila), mimo to ona je pes závislák, takže si mě hlídá, když jsme venku. Ale problémem je voda, kde může plavat. Ještě do nedávna to bylo tak, že sme šli k rybníku, Connie se tam čváchala, pak stačilo říct "jdem" a šlo se dál. Jenže ona zjistila, že když je ve vodě a já na souši, tak na ňu nemám a tak když chci jít pryč, vůbec ju to nezajímá. Voda je prostě pro ňu tou největší motivací. Kdybych na břehu mávala s pečeným kuřetem, nezajímalo by ju.
Se stopkou sem to právě zkoušela, ale bylo to docela vražedný pro ni i pro mě. A ani jednu to moc nebavilo, což je samozřejmě špatně. Ještě jsem zkoušela být ve vodě, přivolat ju a začít strašně moc kopat do vody a tu ju vždycky přilákalo. Ale bojím se, že takhle se naučí přivolání, jen když budu ve vodě já, a když budu na suchu, bude mě ignorovat. Ona je fakt magor do vody a proto, aby tam mohla být, udělá cokoli.

Já nemyslela, aby jí pes za sebou tahal! Ale aby byla stopka permanentně v ruce! tahat stopovačku ve vodě je riskantní i v některých rybnících, o řece nemluvě.

To mě ani nenapadlo, aby stopku za sebou tahala. Ale Connie fakt ve vodě řádí, už hodně lidí mně říkalo, že nic takovýho neviděli u labradora, novofundlana, zlaťáka natož u rotvíka. Tak si představ, jak tam plave u toho cáká vodou a za ňou se plácám já se stopkou v ruce. A celkově když je ve vodě absolutně mě nerespektuje, řeknu jí třeba povel oči a radši kouká po klucích, co si házijou míč, a když je na suchu, žádnej problém. Jak si získat pozornost psa na suchu vím, ale ve vodě je to těžší, to jsem celkem bezradná...

Právě jsme se s Conninkou vrátily z vycházky. A už sem na to přišla! Nám teď "opravovali" potok a udělali tam dvě velký hráze cca 6x6 m a hloubku mají taky slušnou, že tam Connie bez problému může plavat. Takže když ju mám na 5-timetrové stopce, nijak to neomezuje ani jednu z nás a já ani nemusím do vody celá. A můžu si ju vesele přivolávat. A když chcu, aby mně jen věnovala pozornost, zavolám, a když nereaguje, škubnu s vodítkem, a pak hodím třeba kameň(miluje, jak žbluňkne), a tím si vytvoří pozitivní motivaci. Myslím, že bude poslušná i ve vodě!!

Zdravim, sveho psa jsem naucila pomoci pamlsku skvele privolani, prisel s radosti a sednul si vzdy prede mne, ale nebylo to stoprocentni, kdyz mel cokoliv zajimavejsiho.. Tak dostal couracku. Chvalim ho prijemnym hlasem a poplacanim a pak reknu volno a to bezi zase vpred. Posledni dobou ale prijde, stoji metr ode mne a kdyz si ho pritahnu bliz a chci mu pomoci s prisednutim, tak vrci a schvalne drzi abych ho nemohla posadit.A dneska jsem zjistila, ze jako kdyby povel upne zapomnel,na jmeno se ohledne, na povel cumi. 10 metru uz nestaci. Na zname trase mi utece 20, 30 metru.. driv hned prisel, dneska ne.. V casopise jsem cetla nazory, ze u psa je to stejne jako u cloveka, clovek taky nebude delat praci jen za pochvalu a poplacani od sefa.. Ale to uz urcite nefunguje v situaci, kdy ma neco zajimavejsiho ze? A jak si nejlepe udrzet psa v urcite vzdalenosti? Delam to jako p. Desensky, ze jdu od psa druhym smerem, ale ten kdyz si toho vsimne, tak bezi rychle predemne na 20-30 metru..

Dobrý den, přečetla jsem návod na přivolání a jen bych si chtěla ujasnit (abych nezačala hned od začátku blbě) máme 3 měsíční štěně FRbul, doma je 14 dní. První, co bychom ho chtěli naučit, je přivolání. Popis přivolání je mi, myslím, jasný, jen nevím, jestli se dá takto jednoznačně praktikovat na na takhle malého psa, protože ta doba od vyslovení povelu, přes reflexní oblouk k přitažení se mi zdá hrozně krátká pro štěně, nedává mu šanci ten pokyn provést samo od sebe, tedy abych to správně popsala, on se pokouší ten pokyn udělat (ví, že bude dobrůtka) jen mu to trvá a tak si nejsem jistá, kdy ho mám začít přitahovat, mám to dělat i přes to, že on přijde sám, jen pomalu a nejistě jak rychle ho mám přitáhnou, tváří se vyděšeně, když ho tahám a snaží se brzdit, zase když ho tahám pomalu, nevím, jestli to má ještě spojené s tím povelem. Taky si nejsem jistá, jak často to mám provádět? Uděláme to 2x, 3x denně pak už je mi ho líto ale zase na druhé straně se tu píše, že nemám připustit, aby povel nesplnil, tak se to bojím zkoušet bez toho přitažení.
Děkuji za odpověď eva

Máte štěně, tak bych přitažení brala až jako poslední možnost. Napovídejte řečí těla - dřepněte si nebo zacouvejte, to zrychlí jeho pohyb k vám. Jestli má "delší vedení", respektujte to a nepřitahujte, jestli si jste jistí, že se snaží splnit povel, chvalte ho za první náznak spolupráce, nechte mu čas. Přitažení to jistí, ale lepší je vysvětlení řečí těla a pochvalou.

NE! uvedený postup je pro psy dospělé. Štenda se učej jinak. Samozeřejmě reflexní oblouk je potřeba dodržovat i u prcků, ale ti se naváděj jinak a snáž. Několik variant, jak to lze dělat (jsou to jen tipy, používejte i nadále vlastní mozek a cit!): čupnout si na bobek, klidně bokem ke štěněti a "nalákat" si ho na pohyblivou hračku nebo na pamlsek. Pokud štěně váhá, couvejte od něj, tím ho na sebe natáhnete. Nebo klidně se otočte i zády a odcházejte. Povel "trénujte" při podívání krmení apod.

Poznámka: slovní povel vyslovuju až ve chvíli, kdy je pes u mne, nebo je 100% jisté, že se nezastaví cestou. Tzn. že štěně běží ke mně a já řeknu "ke mně" až ve chvíli, kdy je metr ode mne a stále běží, nezastavuje. Nebo klidně až když na něj dosáhnu a hladím ho, chválím a pod.

Zdravím všechny,

chci Vás poprosit o radu. Mám psa - rok a půl starý kříženec australského honáckého psa s border kolií, honácký pes povahou i vzhledem převažuje. Už od malička zlobí s přivoláním, ostatní povely jako sedni, k noze atd. zvládá bez problémů. Vystřídali jsme dva cvičáky. Na druhém cvičáku nám doporučovali stopovačku. Pak mi taky řekli, že Charlie ví, co je povel "ke mně", ale chybí mu motivace proč přijít. A že můžu udělat dvě věci. Buď psa fyzicky trestat a vybudovat si u něj respekt tímto, což není zrovna vhodný styl výcviku) a nebo ho krmit místo doma venku. Zvolili jsme druhou možnost. Večer mu dávám jen trochu rýže se zeleninou a masem a venku pak ho krmím syrovým (což mu nejvíc chutná). Jenomže je tu problém. Během procházky nejsem schopna mu dát takové množství masa, aby se nasytil a tím mi začal hubnout. Ano, opravdu to začalo fungovat.
Když byl hubený a vyhládlý, poslouchal úplně na slovo. Jenomže se mi nelíbí, jak je vychrtlej, tak jsem ho i doma začala zase trochu víc krmit a zase přestává poslouchat. On třeba přiběhne, ale když ho něco hodně zaujme, tak ne. O to horší to je, když mi cca v roce začal napadat psy a vyloženě se chce rvát. Takže je na volno, blízko mě a stává se, že spatří psa, běžím za ním jak zběsilej a pak ho napadne. Což je samozřejmě průšvih. Takže ho pouštím jen když žádný pes není v dosahu, ale na sídlišti nikdy nevím, kdy se objeví pes. Má období, kdy je to lepší a psů si moc nevšímá, ale pak má období, kdy rád provokuje a vyskakuje. Navíc miluje vodu, a když je třeba v potoce, dlouho mu trvá, než přijde. Také jsme pracovali několik měsíců se stopovačkou. Docela to fungovalo, ale když v rámci hry běžel někam dál, tak mi stopovačka byla na prd. Nehledě na to, že spoustě lidem to vadí, dokonce mi jednou člověk tu stopovačku od obojku odepnul. A když byl opravdu vyhladovělý, poslušný a poslouchal na slovo, tak jsem se rozhodla to zkusit zase bez stopovačky. A bylo to ok, ale fakt musí být vyhladovělý. Jakmile je trochu nažraný, tak neposlechne na první zavolání, ale třeba až na potřetí. Co si o tom myslíte? Je to dobrý způsob výchovy psa udržovat ho hubenýho, aby poslouchal? Děkuji za rady...
sloučeno moder.

Mít vyhladovělýho psa opravdu není cesta, kterou by si měl volit člověk, co má svýho psa rád. Já bych byla pro ten respekt. Ten se ovšem netvoří tak, jak radili na cvičáku, ale jinak. Chce to stopovačku (s tou správě zacházet) a důslednost => jeden vyřčený povel = jeden splněný povel, povel trvá do dalšího povelu.

Postup přivolání od začátku: povel - vteřina na proběhnutí reflexního oblouku - pochvala. Je to vlastně velice jednoduché, to poznáte hned, jak vám to někdo ukáže a popíše chyby, které děláte. A pak to chce jen tu důslednost.

Proč vám na cvičáku radí postupy, kdy pes nepřichází k vám, ale k masu, které máte v kapse? Když ho mít nebudete, pes nepřijde. Navíc je to dost brutální donucení psa hladem a jako takové to není vůbec dobrý postup. Přivolání je obrázek vašeho vztahu se psem (ne toho, co zrovna máte v kapse) a jestli chcete, aby ten vztah a následně přivolání bylo dobré, pošlete takové poradce hluboko do tmy. Začněte si všímat signálů svého pejska, na každý kontakt z jeho strany odpovězte pohlazením, úsměvem, každý zájem o vás oceňte třeba jen pohlazením. Odpovídejte na otázky, které vám dává, veďte ho a přemýšlejte o tom, jak se udělat pro něj zajímavá jako osoba, ne obsahem kapes. A na tom cvičáku je pošlete do řiti.

S tím souhlasím. Opravdu, jedna ukázka Vám to vyřeší (z 50%, druhá půlka je na Vás). Navíc dostanete v praxi to, o čem Essi píše - o ptaní se psa, o odpovídání mu na otázky a mnoho dalšího, o čem, pravděpodobně, ani netušíte! A věřte mi, stojí to za to, když to objevíte Takže, směle do toho, zavolejte ve všední den mezi devátou a desátou hodinou na telefon uvedený nahoře na stránce na banneru a domluvte si na Vlčárech schůzku.

Dobrý den, vzala jsem si domů 4 letého psa, kterého zřejmě náhodně nějaký přítel bývalé paničky učil. (panička dle svých slov razila teorii, že chce psa šťastného ,neomezeného povely). Během prvních dvou měsíců, kdy jsme šli pomalu na jakýkoliv povel si za odměnu pejsek zvykl a přestal "tesknit". Podařilo mít přivolání tak na 80% a celkově je vidět, že ho jakékoliv učení baví a navzdory věku to jde celkem rychle. Nikdy ho nekárám po úspěšném přivolání nebo jiném povelu, ať předtím provedl cokoliv. Ale i přesto, po důrazném přivolání někdy nechce přijít a bojí se, když už, tak jde pomalu. Začal to dělat až zhruba po těch dvou měsících, do té doby byl to bylo celkem bez problémů.
Děkuji za odpověď a hezký večer všem.

Zkuste změnit intonaci hlasu. Když se po vydání povelu "ke mně" loudá, přidejte nadšeně "tak honééém". Chvalte ho i v průběhu provádění povelu (Pokud dělá to co má, nezastavuje se...). Taky před ním můžete jakoby couvat. ;-)

Ahoj všem,

Máme 3 měsíčního labradora (měsíc ho máme doma) a trénujeme přivolání :). Mám pár otázek, snad mi odpovíte, prosím jen berte na vědomí, že to je můj první pes a nikdy jsem psa netrénoval, ale o to víc, jsem si přečetl zde na fóru.

1. Když mám psovu pozornost (tím je myšleno, že pes ví, že mám pamlsek u sebe), tak mám 100% přivolání i bez vodítka (např. si psa posadím, dám mu povel zůstaň, odejdu 10 metrů, otočím se a povelem Ke mně přiběhne jak splašený), ale jakmile pes má v tlamě nějakou hračku, nebo klacek, tak by se mu krve nedořezal ho přivolat bez přitáhnutí. Co s tím? Prostě jenom trénovat a trénovat a on to časem pochopí? Jen bych doplnil, že nepotřebuju psa tahat až k sobě, ale prostě dát mu ten impulz, že jsem ho zavolal a po půl vteřině už běží sám.

2. Opravdu trénujete KE MNĚ doma na vodítku? Je pravda, že doma bez vodítka mě poslechne jen v případě, že mám jeho pozornost, ale pokud je v místnosti víc lidí, tak nemám šanci.

3. četl jsem správně, že HALTI ohlávka se nepoužívá na štěně? Máme obyčejný obojek v kombinaci s vodítkem 1,5m a 10m (podle toho, co budu se psem dělat)

Ještě bych přidal, že u psa už mám (teda spíš doufám) autoritu, jelikož už umíme pěkně povely i bez nutnosti mluvení, např. Oslovení + lusknutí prsty znamená místečko, dále je to ruka natáhla před břicho, jak kdybych zdravil hitlera, znamená sedni a zdvižený ukazováček zůstaň :) Pejsek nám už po týdnu vykonával potřebu pouze venku, jen asi 2x od té doby mu to ujelo :)

Děkuji za odpověď, potěšil jste mě. Myslel jsem, že jsem něco zanedbal, protože jsem si také myslel, jak by pes měl poslouchat na slovo tak brzo :)

Stále se učíme a učíme snad to půjde

Ahojte,
-
Naštudovala som, čo som vládala ohľadom stopovačky a ešte len si ju zabezpečujem.
Myslím, že chápem ako sa používa. Mám len dve otázky:

1. Môže mi privolanie (a dodržiavanie iných povelov) pokaziť zvyšok rodiny ? Na prechádzky s ňou chodím len ja, ale na dvore sa jej "venujú" aj iný. Čo ak nie sú ochotný rešpektovať pravidlá? Bude ma vnímať ako niekoho ku komu musí po privolaní prísť vždy aj keď u iných to platiť nebude?

2. Ak sa rozbehne za srnkou, nie je čas na privolanie a reflexný oblúk . Takže najskôr stúpim na stopovačku, čím psa zastavím a až potom vydám povel - reflexný oblúk - pritiahnutie (ak neposlúchne)?

Ďakujem za Vaše odpovede