Mám černého ruského teriéra Lexe, v květnu mu bude osm. Když jsme si ho pořizovali do domku na vesnici, bydleli jsme společně s oběma syny. Ze začátku jsem chodila na cvičák já, ale jak pes rostl, začal s ním cvičit starší syn a převzal tak vůdcovství smečky. Asi tak po třech letech si našel přítelkyni, která měla staršího rotvajlera. Když pejsek umřel pořídili si společně štěně (kříženec něm. ovčáka a rotvajlera). Od té doby kdykoliv přijeli na návštěvu, reaguje Lex neustálým štěkáním na syna a štěká třeba celou hodinu a vyžaduje si pozornost. S psím kamarádem problémy nemá. Já osobně si myslím, že Lex strašně žárlí a naši mladí k nám odmítají jezdit (teď už mají dvouletého syna). Jednou se dokonce po synovi ohnal a kousl (ne moc). Tak prosím o Vaše názory. Hanka.

No docela jsem se vyděsila, že má někdo černýho rusáka a nezvládá toto. Tím se vás nechci dotknout, jen že mi to konkrétně s tímhle psem zavání problémama i jinde. Důležité je, že to chcete řešit Proto: co děláte, když přijedou na návštěvu, co děláte, když se pes rozštěká? nějaké další vynucování si pozornosti nebo jiné potíže, byť jen nepříjemnosti?

Taky jsem se vyděsila, že jste se vyděsila. Lex je jinak lásečka a černé zlatíčko.
Teď tedy k problému. Přivítání s mazlením ( cca 10 minut) je v pohodě, syn si s ním pohraje, ale když si chceme povídat nebo řešit jiné věci, Lex si pořád vyžaduje pozornost a dotírá štěkáním. Nepomou povely ticho, místo nebo nesmíš. Většinou přijedou s druhým psem, toho Lex klidně něchá sežrat jeho žrádlo, v tom problém, není. Když se snažím zabavit ho jinak, pomůže to jen na chvíli a pak zase začne dotírat. Návštěva syna většinou končí tím, že máme Lexe dát pryč a to já rozhodně neudělám!!
Když přijede někdo jiný na návštěvu, probíhá také mohutné vítání, ale pak si k nám Lex lehne a je v pohodě.

To víte, pověst černé teriéry předchází všude

A tím štěkáním si vynucuje pozornost u vás, nebo u syna? A je to že psa miluje a chce, aby se mu věnoval, nebo naopak že psovi není libo, že je tam syn na návštěvě?

To jen tak pro zajímavost. Řešením je poslušnost v obou případech. Píšete, že nepomůže odeslání na místo. Pod tím si mám představit, že pes štěká i na místě, nebo že pes odejde na místo, ale že za chvíli zase přijde a otravuje nanovo?

Jak bych se zachovala já na vašem místě: přijde návštěva, vše v pořádku a za chvíli pes začne otravovat. Psovi dám lehni vedle mojí židle. Pokud bude štěkat i v leže (protože zná princip, že povel trvá do dalšího povelu a nedovolí si tedy zvednout se z lehu),odešlu ho na místo. Už poněkud znechuceným tónem, že mě ruší. Pokud ani to ne, dostane vyhazov z místnosti atd. Je to jeho volba. Jakmile budu chvíli v klidu, propustím ho z povelu. Pokud se zase rozeštěká, dostane zase odložení. Klidně ať proleží celou návštěvu. Za ten klid mi to stojí a on to přežije, když se neumí chovat.

Pozornost si vynucuje na synovi, že ho má rád, ale že si pořídil jiného psa. Čtu, že v opakovaných povelech jsme nebyli dost důslední, takže byl pes vykázán z domu, kde pokračoval ve štěkání. Myslíte, že se mám tedy domluvit se synem aby se obrnil trpělivostí a aby přijel bez svého psa, abychom mohli začít s tréninkem ?

Netrénovala bych, ale konala Prostě až přijede, tak mu dejte najevo, že štěkat se nebude. Využijte k tomu povely - intonaci hlasu, mimika, důslednost. Vydejte jeden povel, vteřina až vteřina a půl pauza na proběhnutí reflexního oblouku a pokud za tu dobu pes sám povel nesplní, tak ho k tomu mechanicky donuťte - zatlačením na záda, odvedením pomocé couračky na místo apod. Bez opakování povelu, bez pochval. Prostě mu dejte jasně najevo, že takto ne. Ono se to blbě popisuje po internetu, protože je to vše o pocitech. A taky pozor na to, aby se pes z povelu sám nezvedl a neodešel. To ho pak OKAMŽITĚ vraťte do polohy, bez opakování povelu ovšem.

Popravdě pochybuju, že je pes jinak poslušný (podle mých vysokých měřítek ), když nedovedete toto zvládnout. A to nemyslím špatně Ale je to úplně stejný případ, jako když chce jít pes ulovit slepici, něco vám vzít z talíře atd. Jen to chce stejný přístup aplikovat i v této situaci. Protože si myslím, že jinak situace kdy chce pes a vy ne, zvládáte dobře. A nebylo by špatné (a bylo by to pro vás asi jednodušší), kdyby jste šli před návštěvou alepson na 10 - 15 minut společně venčit. Pes by se tak trochu vyventiloval, zvykl si na přítomnost návštěvy a už by nebyl tak natěšenej. Následná korekce psa pro vás bude pravděpodobně jednodušší.

Evi, o další poslušnosti nepochybuj...naši rozcapení appenzellové také dokážou štěkat na dceru, kterou vidí jednou za měsíc-štěkají od radosti-přesto jsou jinak poslušní. Čím víc bude dcera "naštvaná" že štěkají, čím víc je bude od sebe odstrkávat, tím víc budou vyvádět. V momentě kdy se dcera vážně naštve, začnou ke štěkotu ještě skákat, aby ji oblízli a udobřili si ji. Jsou rozmazlení, já vím. Jediná možnost pro dceru-sednout si s piškotama nebo granulkama a stádo krmit, ono se zklidní. Pokud syn přijede se psem, může chvíli mazlit oba, pak si svého psa odveďte, pocvičte si s ním nějaké povely, dejte mu kousat nějakou kost nebo něco podobného, určitě štěkat přestane. Štěkajícího psa vypakovat na zahradu bez návodu co má dělat místo štěkání=štěkat nepřestane.

A když je ty odešleš na pelech a propustíš, až když se uklidněj?

Nerozumím...a o moje psy nejde. Jen na nich popisuji, že ač jinak poslušní, na dceru štěkají od radosti a čím víc emocí by do toho dala, tím budou hlučnější. U zakrmování se soustředí na jídlo a přestanou štěkat-vím, není to správný vůdcovský přístup, ale jako kamarádský přístup nám to vyhovuje.

a čí teda jsou?

Jasně tebe chápu, to o tý neposlušnosti byla z části nadsázka (z části proto, že když má někdo poslušného psa, tak předpokládám, že si dokáže pomocí povelů prosadit svou v jiných situacích a tato situace není jiná - ale soudím zase podle sebe samozřejmě). Vám to chování "nevadí", ale tazatelce ano. A ano, čím víc emocí do toho dcera bude dávat, tím je jasné, že psy víc rozjede. Já se pani snažila popsat přístup "teď prostě ne a padej". Jen fakt, žádné rozčilování, zoufalství, žádné takové emoce, aby psa rozjely. Jde to pospat holt blbě. A co se týče "kamarádského přístupu" nikoli "vůdcovského" - proto jsem psala o společném venčení před příchodem domu, aby se pes vyventiloval.

Aplové jsou moji . Moje dcera nebo pani syn = stejná situace: rozjančenej pes - emoce syna (či v mém případě dcery) = ještě víc rozjančenej pes. Umravnit šťastného psa rázným příkazem mi v případě apz nepřijde košer, apz by se mi rozklepal a čuměl na mne jako na marťana. Terier to třeba pochopí. Resumé- můj návrh: nedávat do vítání ani velmi šťastné a ni nesouhlasné emoce, prostě sklidnit sebe a tím se sklidní pes.

Ámen, tak jsem to taky myslela. Bez emocí.

Strašně moc si vážím vašich rad a budu je mít na paměti, teď už jen aby syn pochopil svoji úlohu. Díky. Hanka.

Minulý týden proběhl první výcvik při návštěvě syna. Krásně jsem to popsala, ale příspěvek se nezobrazil, tak to popíši znovu. Syn sice přijel na ohlášenou návštěvu, ale s kamarádem, takže akce společné venčení neproběhla. Mohutné vítání jako vždy (syna i kamaráda, kterého Lex viděl poprvé). Nechala jsem vítat tak 3 minuty a pak Lexe zavolala ksobě a od té chvíle jsem ho držela u sebe (přiznám se, že jsem ho radeji držela trochu za obojek a opakovaně dávala sedni), kupodivu seděl a neštěkal. Pak jsem se domluvila se synem, že dám Lexovi volno a bude zase mazlení. Proběhlo klidněji a bez štěkání. Na Lexovi bylo vidět, že je z té změny překvapený a možná i proto reagoval klidněji. Když syn s kamarádem odcházel, nechala jsem Lexe u nohy-sedni a neštěkal. Když byli za brankou, dala jsem volno a Lex se pustil do smutného štěkání (což dělá, když odjíždí kdokoliv, i my). Vím, že není vyhráno, ale mám z toho docela dobrý pocit.

Měla jsem menší odmlku, ale mám další zkušenost s nápravou Lexe. Mladí se u nás sice neukázali, ale trénovala jsem včera s naší návštěvou. Známí přijeli na kafe, nastalo celkem normální vítání, pak si začal Lex vynucovat pozornost štěkáním. Přísně jsem ho přivolala k sobě, přišel. Slovně i zatřepáním za zátylkem až na zem jsem ho pokárala. Dala jsem sedni u židle (sedl). Zkusil jen naznačit, že bude zase štěkat, tak jsem ho zase vytřepala, dala sedni a potřetí už to nezkusil. Začíná to fungovat!

Proc ho tak prisne trestas za splneni povelu? Vydala jsi povel, on prisel a byl potrestan a to docela tvrde.
Chapu, ze tys to vztahovala jeste k tomu stekani, ovsem on to vzal jako trest za splneni povelu - za prichod. Chce to trosku vic dbat na postupnost prikazu a trestu/odmen, jinak si vytvoris mnohem horsi problem, nez uz mas...

Jinak teda prosím, přestaňte s ním třepat. To je výhružka zabitím, tolik toho váš pes neproved, aby musel dostat takovýhle kapky. To, že to teď vypadá, že to funguje, může být tím, že pes je zmaten, neví, proč ho chcete zabít, a nemá tudíž v hlavě čas na lumpárny, když se cítí ohrožen. Tento stav se může snadno (pokud nezměníte přístup) přetočit do strachové agrese.
Ta posloupnost je taky špatně, za splněný povel má dostat pochvalu a ne vylágoš. Pokud se vám ještě nepovedlo pokazit si přivolání, můžete mluvit o štěstí.

Tvrdá kritika, ale díky. Myslela jsemza to, že zatřepání si pamatuje od matky.Nevěděla jsem, že to je tak zlé. Lex chodí na zavolání jako obvykle. Řeším teď jiný problém, zdravotní. Přestal čurat, tak jsme v péči veterináře. Možná už v tu středu měl začínající potíže, které se projevily až ve čtvrtek a hlavně v pátek. Jeho povaha je vynikající a mám se od něho co učit. Pokud nebude muset znova na operaci, budu ve výcviku pokračovat zodpovědněji. Ještě jednou díky.

To trepani od matky je jeden z nejvetsich mytu a ty se, jak znamo, nejhur vykorenuji. Tak aspon uz to vite a Lexovi prejem, at je brzy fit.

Žádná psí matka štěňaty netřepe, pokud je chce ponechat naživu. Viděla jste někdy, jak pes třepe ulovenou kořistí? Ta kořist to má v několika sekundách za sebou, to zatřepání totiž způsobí okamžité zlomení vazu. Člověk sice neumí zatřepat s takovou razancí, takže štěněti vaz nezlomí, ale štěně si to nemůže vyložit jinak, než jako poslední varování před usmrcením. Vůbec nevím, jak vznikl tak nesmyslný mýtus.

Díky moc za odpovědi. Teď si připadám jako největší zločinec a blbka dohromady. Už to nikdy neudělám.

Z toho si nic nedělej, člověk se pořád učí a všichni jsme to už zažili - nejdůležitější je, že přemýšlíš a hledáš cesty, jak to udělat "správně" !

Díky, díky. Co se týče Lexíkova zdravotního stavu, bude v pořádku. Močový měchýř má vyčištěný od kamínků a písku a zase čůrá. Sice zatím žádné veletoky, ale čůrá. Huráááááááá. .

Po delší odmlce zase další výcvik s návštěvou. Myslela jsem. že po tak dlouhé době, co u nás byla poslední návštěva, Lexík zapomene, jak se má chovat, ale byla jsem mile překvapena. Když začal vítat a pak štěkat, že si ho už nikdo nevšímá, zaujala jsem pozici krotiče s povely. Poslechl ( žádné odměny, jen pochvaly), střídavě sedni/volno a znovu a znovu. Začíná asi zjišťovat, že nevyhraje a v jeho pohledu je vidět, že je něco jinak a začíná se přizpůsobovat.