Dobrý den, máme 10ti měsíční jämthundí puberťačku - je už od malička nesmírně zvědavá, hravá a akční. Do jejích cca 6 měsíců jsem s ní chodila prakticky jenom na volno (žijeme u lesa, ve městě bych ji volně nepustila) jelikož si mě pořád hlídala a i když se pustila za srnkou, zpravidla se okamžitě vrátila. Od té doby chodíme jen na stopovačce, jelikož se mi zdá že ji přestávám zajímat - všechno okolo je zajímavější, sama od sebe poslechne jen když se nic neděje (a nebo mám něco extrémně dobrého k jídlu). Na zahradě ke mě vystřelí skoro vždycky když se tam objevím, snažím se s ní trávit úplně maximálně času, hraji si s ní, na zahradě i na procházkách neustále cvičíme přivolání a ostatní povely, beru ji všude s sebou a snažím se být trpělivá. Nejhorší je to na cvičáku, kde neustále provokuje ostatní psy a nemůžu ji od nich odvolat - na stopovačce si ji k sobě musím doslova dotáhnout a to má občas ještě snahu se vzpírat. Ale jakmile překročíme práh naší zahrady, je opět jako beránek.. já hlavně vůbec netuším co dělám špatně - na cvičáku se vždycky jen dozvím že to chce trpělivost a stahovací obojek (proti kterému tedy výrazě protestuji a nepoužívám ho), ale když vidím ostatní štěňata stejného věku, skoro všechna poslouchají prakticky na slovo navzdory tomu, že jejich psovodové se jim podle jejich slov rozhodně tolik nevěnují. Poradili byste mi prosím jak docílit toho abych ji zajímala i venku a poslouchala i když okolo ní pobíhají cizí psy (stopovačka nefunguje)?

Stopovačka funguje, jelikož jí nakonec k sobě vždy dostaneš Máš pubertálního seveřana. Ostatní ho nemají, tipuji. takhle na dálku ti nikdo neřekne, kde děláš chybu. Tak se soustřeď, zda dodržuješ jeden povel = jeden splněný povel (= neopakovat povely NIKDY), dodržovat reflexní oblouk (ani nespěchat - pod 1 vteřinu, ale ani nečekat na splnění povelu víc jak cca 1,5 vteřiny). Po příchodu vždy pochválit (pochvala je to, co považuje za pochvalu pes, nikoli psovod) dle zásluh (od úsměvu, přes pamlsek po hru). Nedávat povel, pokud si ho nemůžu vynutit po uběhnutí reflexního oblouku. A povely "netrénovat", ale používat. Pokud poveluješ přivolání každejch "deset" kroků, tak pes vypne a nebude vnímat a tudíž ti nebude chodit na přivolání.

Víc osobního vztahu, méně povelování a drilu, hodně socializačních kontaktů s jinými psy, aby hra a pobyt s nimi byl normální, aby to nebyl svátek. Můžeš to také použít jako super odměnu po tom, co udělala něco výborně. Jemná, opravdu jemná práce se stopovačkou, řeč těla a intonační navigace. Žádné přehrávané pochvaly, šaškování, lákání na cosi.

Eva Štremberová:
- No, s tou stopovačkou ji k sobě sice dostanu, ale to jen v případě že stihnu rychleji rozmotávat stopovačku než do ní prcek zamotá sebe i psího kamaráda - a to je skoro nemožné být rychlejší než téměř hyperaktivní štěně. :-/
- Povely opravdu víckrát neopakuji - řeknu povel, počkám tu jednu vteřinu, když splní chválím (obvykle u toho chválení stropím takové divadlo že se otáčí i sousedi, ale psovi se to evidentně moc líbí ), když nesplní a 1) udělá něco jiného/dává najevo že neví co po ní chci (teď se nám stává že si občas splete sedni a lehni a nebo jí něco úplně vypadne z hlavy což se dřív nestávalo), tak ji sama posadím/položím/přitáhnu.., zopakuji povel a chválím
2) povel očividně nechce vykonat/ignoruje mě, tak se prostě beze slova otočím a jdu od ní pryč
- Přivolání jedeme na pamlsky - ona se po jakémkoliv jídle může zbláznit. Samozřejmě že ji také ooobrovsky chválím, podrbu ji a hraji si s ní (když má zájem). Ale asi bude kámen úrazu v těch intervalech mezi přivoláváním - opravdu na ni volám pořád (naše cvičitelka říkala, že musím volat pořád dokola aby se jí to zautomatizovalo a ona pak nepřemýšlela nad tím, jestli vůbec přijít chce nebo ne), což je tedy asi špatně. Děkuji moc za radu, vezmu si ponaučení :)

Essi:
- Co přesně myslíš tím osobním vztahem?
- S tím hraním si se psy už to bude trochu složitější - zatím jsme nenašli moc pejsků kteří by před ní necouvali/ neodmítali si s ní hrát/ nebyli by na ni agresivní a jejichž páníček by měl občas čas na společné venčení. Ale pokusím se teda víc hledat..
- S těma přehrávanýma pochvalama mám ale ze zkušenosti trochu jiný názor - když chválím normálně, pes z toho nemá takovou radost a nemá to takový efekt (a zdá se mi že ona na to vyloženě čeká a když se dočká, žačne vrtět ocáskem a tváří se nadšeně)

Tím přehráváním pochval si pleteš bič, teď chválíš jako blázen za něco, co budeš později potřebovat mít za samozřejmé a už nemáš kam jít, až bude třeba zvednout level. Pak jednou nepochválíš, a fenka ti ukáže prostředníček. Tohle není nic pro normální fungování, leda že bys chtěla takovýhle tyjátr tropit dnes a denně několikrát po dobu cca 15ti let a ještě vymyslela něco o dost zajímavějšího pro ty náročnější situace.

Tak nevydávej povel tehdy, kdy jsou zamotaní, ale když je vhodná příležitost Stejně to jen trénuješ, tak není kam spěchat. Připrav tu situaci tak, aby se to dalo splnit.