Zdravím pana Desenského a všechny ochotné poradce. Mám problém s tchánovic psem Dotynou (fena NO, 3,5 let s PP z pracovního chovu). Bydlíme s tchánovci ve dvougeneračním domě a jejich pes je na mě agresivní (rovněž na moje štěně křížence, 5 měsíců). Tato situace trvá už 3/4 roku. Pes nemá žádnou výchovu a nulovou socializaci. Několikrát mě napadla (naštěstí měla košík). Útočí hned a bez varování (na lidi i psi), pouze když na ně nemá dosah, tak zuřivě štěká. Majitelé na to jen bezradně koukají a tvrdí, že by nikomu ve skutečnosti neublížila. Já si to ale vůbec nemyslím, všechno v jejím chování nasvědčuje opaku. Podle majitelů je ale problém v mém strachu (což bude částečně pravda, ale když jí odmítají dávat košík tak se strachu asi nezbavím). Zatím nikoho nepokousala, což je ale spíše tím že nechodí vůbec ven - je pro majitele neovladatelná, a sem taky nikdo nechodí. Můj dotaz zní, zda je možné abychom s manželem převzali její výchovu i když to tchánovci budou sabotovat (není s nimi rozumná řeč). Zda má vůbec smysl se o něco snažit když je ve svém chování v podstatě podporována a jim to takhle vyhovuje. Předem moc děkuji.

Pokud to tchánovci dovolí, určitě bych na vašem místě vzala výchovu psa do svých rukou. Asi to nebude nejjednodušší a bude vás to stát spoustu času, ale důsledností a férovostí si můžete získat respekt a důvěru psa. Podle popisu tchánovci mají dost omezené šance vaši snahu sabotovat, když se psem nikam nechodí a komunikují s ním jen doma. Ale spíš bych vsadila na asertivitu, vysvětlit, co budu se psem dělat, a že to v konečném bude ku prospěchu úplně všem.
U nás je to trochu podobné, taky jsem tchánovic čubu "adoptovala", takže mě respektuje a na ně celkem dlabe (ale nešlo o problémového psa).

Děkuji za reakci. Namítat nic nebudou, jsou ochotni i zaplatit cvičák. Tou sabotáží jsem spíš myslela to, že když psovi nasadíme košík (jinak se k ní nemůžu ani přiblížit) tak jí začnou litovat a ona na to reaguje ještě větším odporem - a takhle je to se vším. Jinak je mi toho zvířete spíš líto a holt mi nic jiného nezbývá než s tím začít sama něco dělat. Jenže já jsem naprostý laik, začátečník co má doma své první štěně v životě a na psa, který na mě útočí, se moc necítím. Zkrátka si myslím, že na to nemám, pes to pozná a půjde do mě o to víc. Ale pokud myslíte, že je alespoň nějaká šance aby mě respektoval, holt do toho půjdu.

Volala bych Rudovi a domluvila osobní konzultaci.

Resenim je ziskani duvery toho psa, hlavne zapomente na to zkouset to resit silou. Kosik bude potreba pro vas klid. Vemte ji na voditku a v kosi na dlouhou prochazku a vratte se az kdyz bude zcela v klidu. Idealni je ji behem te prochazky nabidnout socialni hru, ale to uz je potreba trochu umet ukocirovat. Proto ze zacatku doporucuji jen ty prochazky.

S procházkami je to trochu složitější v tom, že mi přijde že jí to ani nebaví a nedaří se mi jí ničím rozptýlit (byli jsme 2x, pak měla úraz nohy, teď to zase zkusíme) a špatnou fyzickou kondici - strašně rychle se unaví a chce domů. Bude to asi běh na dlouhou trať. Druhý den se pak chová, jako by mě opět vůbec neznala (asi něco dělám špatně) a opět by mě nejradši sežrala. Nicméně na procházkách je alespoň klidná a nechá se ode mě vést na vodítku. Na volno máme zákaz jí pustit, protože nemá přivolání, budeme muset nejdřív naučit. Když byla mladší, srazilo jí auto a od té doby se prostě na volno dle majitelů pouštět nesmí tudíž vyzkoušíme stopovačku (která mi dorazí snad dnes). Silou jsem to nikdy řešit nechtěla, to mě ani nenapadlo. Díky za reakci.

Dejte ji náplň těch procházek,ON zvláště z pracovního chovu se dá určitě ukecat ke společně hře. Ta mechut k pohybu je ale u NO divná, určitě bych ji protah vyšetřením zda k tomu nemá zdravotní duvod-zvlaste pokud měla úraz.

Určitě je šance - cit pro psa je v tomhle mnohem důležitější, než kolik psů člověk za život měl. Ale asi bych se nespoléhala, že to zvládnu sama a zkusila bych kontaktovat RD nebo se aspoň domluvit s pražáky na společném venčení...?
Sabotování tchánovců tak jak je podáno bych se vůbec nebála. Pes je má stejně očividně na háku a využívá je jak se mu hodí, nejsou mu žádnou autoritou ani oporou. To jestli se vám podaří vybudovat vzájemný vztah závisí spíš na vašich schopnostech.

Zdravím, tak jsme se právě vrátili z dvouhodinové procházky. Začátek byl horor, pes jak mě viděl byl úplně nepříčetný a manžel jí musel držet vší silou. Řev na celou ulici, všichni na nás koukali co to máme za bestii. Asi po 20ti minutách se zklidnila, očichala si mě a Bertu (moje štěně) a šli jsme. Cestou občas zavrčela - hlavně na Bertu, ale ta nějak pochopila že si má držet odstup a bylo to v pohodě. Strašně ale vyjížděla po každém psovi, kterého jsme potkali (logické, neměla žádnou socializaci). Dali jsme jí na stopovačku, kterou táhla za sebou a ze strany manžela byla i dobře slovně ovladatelná - ale jen dokud jsme nepotkali cizího psa. Nakonec si s Bertou i hrály na louce a ode mě se nechala mazlit. K tomu zdravotnímu stavu - když jí srovnám s jinými NO, tak mi přijde že má atrofované svaly, prostě kost, vrstva tuku a místy visící kůže. Vyptám se ještě na stravu. Jinak veterinář jí viděl nedávno a nic závadného neshledal. Dík za každou připomínku.