dobrý den, mám na Vás všechny velikou prosbu.mám 4měsíční štěně labradora. Všude se zde píše, jak je důležitá socializace štěněte, ale nikde nemůžu najít jak se to správně dělá. vím, že nejlepší by bylo fríčko, ale neumím si představit s tím mým devastátorem 6hodin v busu (tedy spíš ten autobus). chodíme na procházky 2xdenně na dvě hodinky,ale jen výjimečně potkáme jinýho hafana a na toho ten můj vrčí a ježí se. páníčci, taky nejsou moc sdílní i třeba jen na očuchání. moc vás prosím o radu, nerada bych aby Nox skončil na převýchově u pana Desenského. nechci mít agresivního magora, ale kámoše a hlavně nechci panu Desenskému přidělávat práci MOJÍ neschopností!dík všem

Tak za prvé se zbav strachu, že bys mohla něco pokazit. Zdravý selský rozum je lepčí než tisíc slov. Tedy budu řešit to co mi vadí nebo jen podle mě není uplně správně. Na této poradně najdeš kvalitních informací víc než dost.

Za socializaci považuju všechno, s čím musím štěně seznámit a naučit ho jak s tím má správně nakládat.

S čím vším stěně seznamovat a i rady jak na to najdeš ve strachové části poradny viewforum.php?f=10 . Protože se v této sekci obvykle rozebíraj dospěláci, je potřeba některé postupy zjemnit - jsou to návody a je potřeba to přizpůsobit štěněti dle selského rozumu.

Toliko stručně odemě, ostatní ti možná napíšou víc.

Bych doporučila opravdu fríčko, jak je výše zmíněno-lepší než 1000 slov raději zajet, vidět, zažít. Zkus neřešit to, že by štěně zlobilo v buse a dojeď na nejbližší free. Nejdřív bych provedla pár tréninkových jízd autobusem...někde po okolí a pak hurá na Vlčáry ...

Ber ho všude kde můžeš. Neustále na nová místa, ukazuj mu neustále nové věci, ať pak není překvapený, když v mládí něco nezažil. Pokud v okolí nejsou hafani, bude třeba vyjet někam, kde budou a dávat si pozor, aby ta socializace proběhla v pořádku, když už se ježí a vrčí - to znamená ukázat mu, že není třeba se čeho bát. Samozřejmě, pokud se opravdu není třeba čeho bát. S od pohledu nevyrovnaným nebo agresivním psem se nestýkat, uškodilo by to

Do Plzně (pokud je to ten u Plzně) byste to zvládli a v sekci spolujízdy se můžeš zeptat, zda by vás z Plzně někdo nevzal na free autem.

Já bych se chtěla poradit, zda děláme něco špatně (aniž bychom věděli) co se týče socializace. Máme tříměsíční fenku maďarského ohaře a celý ten měsíc co ji máme doma se snažíme poctivě socializovat. Očkování jsme neřešili a chodili ven od začátku. Když potkáme pejska tady u nás, hned je nechávám očuchat, ale většina lidí hned spěcha pryč a navíc jsou na vodítku, takže nic moc sranda. Od známých se zná s bišonkem a ovčandou. Taky ji beru sebou za koňma, kde jsou psi též, jeden ovčák moc hodný, s tím si hodně vyhraje. Ale taky je tam kavkazák, cca 10timěsíční hafan, který už má náležitou velikost. Nikdy jí neublížil, chce si hrát, ale je na ní zkrátka moc veliký a takzvaně "moc hrr" Takže jsem hru musela trochu krotit, byl občas schopen ji zašlápnout.
Před pár dny jsme potkali pána s bernským salašnickým, co se k ní hned přihrnul a chtěl si hrát a ona už preventivně dřepla na zadek a zaječela. Ale pak si hrála, ale prostě se asi lekla té velikosti či co.
No a v poslední době si před každý psem lehá, ne na záda, jen celá přicapne a dělá se co nejmenší. Když sedí tak má ocas mezi nohama. Po asi pěti minutách se rozkouká a chce si hrát, ale tenhle úvod mi dělá trochu starosti. Myslíte, že to přejde s věkem, že ted má prostě před staršími pejsky respekt?

To mi robí aj Adéla,6kg prcek 5 mes.starý,najprv sa od psa drží ďalej,potom k nemu pomali ide ale s podriadenými gestami,celá sa ohne a vrtí zadkom,olizuje sa a od psa uskakuje keď si ju chce očuchať,potom sa osmelí a nechá sa od psa očuchať,potom začne zbesilo behať a psa vyzívať ku hre.Nenechám aby na ňu druhý pes robil držky,vrčal na ňu,to si ju odvolám keď vidím že nemá záujem sa s ňou kontaktovať,ona je dosť vtieravá.Máme jedného ročného 20kg kamaráta,ten sa s ňou chcel hrať ale pri tom ju obúchal o chodník a naskakoval na ňu čož už sa jej nepáčilo a bežala ku mne lebo pes nemienil prestať,to hru ukončím a kludne si ju vezmem na ruky aby sa vydýchala,keď sa chce zase hrať,sama sa hrabe na zem a robí okolo psa kolečká.Hlavne by tam mal byť aj majitel druhého psa a usmerniť si ho pokial hra jednému zo psov nerobí dobre.Pokial to neurobí majitel,urobím to ja.

Jen hlídej, odpovídej jí na otázky a zvedej sebevědomí. Jak na to? O tom je celá tahle poradna. Nebo si zajeď na fríčko nebo na osobní konzultaci pro názornou ukázku

Delame to stejne jak pise Indy a z odpravdu stisneneho selticnika z pritomnosti vetsich psu se stal pohodar, ktery si s nimi hraje a neresi. Jasne hrr psi, pro ktere hra znamena valeni psa po zemi (u nas je to jedna cuba APBT a NO), je treba usmernit a sveho podporit. Kdyz i tak neakceptuji mirnejsi hru, nechame je treba hrat s jejich panickem, chvili si posedime, pozorujem a pozvolna vypadnem. Pokud to jen trochu jde, nezdekujeme se hned a uprkem, i trochu hektictejsi pes se musi vydejchat

Ahoj, přečetla jsem poctivě všechna témata o štěňátkách, už jen 17 dní a odvezu si domů bílou kanadskou ovčandu / už se nemůžu dočkat, v červnu mi odešlo moje bílé psí sluníčko a tak je smutno/ a musím se přiznat, že mi momentálně jde hlava kolem ze všech informací a bojím se, abych něco nepokazila. Na druhou stranu se uklidňuju, že když jsme se dohodly bez problémů s Julinkou, zvládnu to znovu. Je tu někdo, kdo na tom je nebo bude podobně? Má a nebo bude mít štěndo a taky by si rád s někým na tohle téma popovídal/ i když všechno je asi už popsané v poradnách/. Děkuju předem za písmenka.

Načo si robiť hlavu dopredu,riešte až bude čo riešiť,takto si len privolávate stres Než myslieť na problémi,skúste myslieť pozitívne,na nervy to posobí lepšie verte mi

Indiánko, díky, to je svatá pravda, no stress. Je ale jedna věc, která mi vrtá v hlavě. Jak naučit štěndo samotě, když pracuju z domova? A budu ji brát s sebou, když někam pojedu i třeba na nákup nebo na plac, aby si zvykla na všechno. Když byla Julinka malá, bydlely jsem ještě v bytě v Praze, pak jsem nám koupila malý domeček s malou zahrádkou. Takže malá přijde do území upravené pro bezpečí a volný pohyb pesulky. A bude na ní čekat i šestiměšíční kotě Madla, která běloušky miluje. Julinka ji ještě stihla vychovat. Mám tříbarevného kočkopsa, který přijde na zavolání, nechá si čistit uši, česat, kapat do očí a brát tabletky. Je to šikulka.

No prostě bych ji občas na ten nákup nebo nějaké vyřizování nebrala a využila toho jako tréninku...přece jen, samostatnost mi přijde dost důležitá záležitost a stát se může cokoli, kdy ji budete potřebovat. A zrovna u závisláčků jako jsou naši bílí bych to nepodcenila a radši na to trénovala...

Taky jsem na to myslela. Vím, že si musí umět zvyknout být i sama a umět si poradit i beze mne. Ale větší potíž bude, abych se já dokázala odpoutat od ní a zvládla ji nechat samotnou. Upřímně - závislák jsem já.

Tak to znám až příliš dobře...v tom případě je trénink ještě důležtejší

Jo, jo, trénovat bude muset hlavně panička. Protože předpokládám, že ty dvě / Amálka - štěndo a kotě Madla/ velmi rychle vytvoří společné dováděcí a demoliční komando a zatímco já se budu někde strachovat, ony dvě budou v pohodě rozebírat domeček nebo zahrádku. A navíc mám báječný sousedy na obou stranách, takže určitě budou chodit dozorovat, zda se něco neděje. Johule, já už se nemůžu dočkat! Odškrtávám dny jako malé děti, když se těší na Vánoce.

Ja si brala Guluu do prace do jeho pul roku - za coz jsem doted rada, protoze si automaticky zvykl na spoustu veci a lidi (centrum Prahy), pak jsem delala z domu a delam doted, takze sam je jenom vyjimecne. Nicmene i kdyz byl se mnou, neznamenalo to, ze se mu porad venuji, anebo ze tam neni nekdo dalsi... doted sice vi, ze jsem vedle, ale to je tak vsechno. Nacvik samoty doma prisel taky tak nejak prirozene - nejdriv treba jenom pul hodky, pak dele...jak pise Johule. Zakladem pro mne bylo - unaveny pes = hodny pes...takze kolikrat nez se stihl vzbudit, uz jsem se vracela.
Pisu to proto, ze jsem jednu dobu mela obavu, zda si ho moc nenaucim na spolecnost, ale ne, je to uplne v pohode. Preji hodne radosti a zadne stresy... nastudovane to mas, vis kam sahnout pro radu kdyby neco... ale do te doby hlavne at je pohoda

Díky za písmenka. Věřím, že až malou dovezu domů, naskočí správné reflexy a dáme to. Teď mám zřejmě pomíchaný smutek po Julince, těšíeí se na Amálku a strach, co jsem za deset let zapomněla. Ale jsem klidnější, když vím, že tady jsou lidičky, kteří poradí. Už aby bylo 23 října a byly jsme na cestě domů.

Moje psi ma tiež ešte nezažili chodiť do roboty (mám péči o osobu blízkou) Takže to máme vlastne jednoduchšie,možeme začať postupne.Báru som nechávala samu doma 1x tak polhodinku keď som šla do obchodu,nechávať žiadne šteňa pred obchodom by som si nelajzla.Potom bola sama doma hodinu,dve,tri atd,žiadny problém nebol,ona ale bola hodná a keď bola sama doma tak spala,aj hračky plyšáky jej vydržali dva roky (než som si kúpila štendo bostona a to rozcupovalo všetky hračky zachvílu) Je fakt že spoločnosť jej robila moja mačka,takže úplne sama doma nebola.Pri druhom a treťom psovi si už spoločnosť robili navzájom tak nemali prečo smutniť a hlavne,dodržujem pravidlá príchodu a odchodu (nevítať sa nelúčiť sa)

ahoj, prosím, mohl by mi někdo poradit...mám problém. Mám téměř 5ti měsíční fenku dobrmana. Od první chvíle, co jsme si ji přivezli domů, se bojí lidí. Ze začátku byla lehce nedůvěřivá i k nám, ale to se po dvou dnech ztratilo. V domácnosti byl ještě druhý dobrman - téměř 7 let. Byl naprosto bezproblémový, lidi měl rád, děti také, nebyl agresivní vůči ostatním psům. Štěně se mnou chodí do práce, takže kontakt s lidmi má denně. Upozorňuji, že jí nikdo neublížil, stále ji někdo hlídal, aby nečůrala na prodejně. Není trestána, je chápavá, takže stačí říct FUJ nebo si ji zavolat k sobě a pochválit. Toto vše jen do chvíle, než někdo přijde na prodejnu. Cizích lidí se doslova bojí, nenechá se pohladit a když si ji chce někdo pohladit a natáhne ruku, vrčí a uteče na pelech. Nenutím ji do kontaktu s lidmi, když nechce, abych v ní neprohloubila ještě více strachu. Bojím se, aby nebyla v pubertě agresivní ze strachu...Od první chvíle jsme chodili mezi psy, mezi lidi - se psy nemá jediný problém, lidi jsou však velký problém :-( Nemám zkušenost s tímto problémem, první pes byl naprosto nekonfliktní a kamarádský
Moc děkuji za radu.

L.

Lucius- a jak to bylo u chovatelů? Můj skoro půlroční dobrman má spíš opačnej problém a lidi miluje od začátku...
(jenom dotaz, neni to Elizabeth dB?)

I FUJ je trest. Do kontaktu s cizími lidmi bych jí rozhodně nutila, ALE musí se to udělat správně, jinak způsobíte to, čeho se bojí. Ideální na toto jsou freečka na Vlčárech. Je tam dost lidí, co si štěně osahaj a hlavně je tam Ruda a další, co ti řeknou, jak na to, aby si fenka odvezla pocit, že lidi jsou super a mazlení s nima ještě lepší.

Co takhle kazdemu s kym se ma potkat nejak dopredu domluvit, aby mel v ruce pamlsek a bude ji ho zretelne ukazovat a nabizet. Zvedavost, chut prekona strach.

Nevolila bych. Strašně moc záleží na detailech (jako třeba nebýt ke psu čelem, nesahat seshora atd.), JAK mu to dotyčný bude nabízet, v jaké bude poloze, jak se bude chovat, na co myslet atd. Pak se musí umět číst štěně a ve vhodnou chvíli vhodně zasáhnout.

Tak za prvé, ano, je to Elizabeth dB. Za další, když se jí lidi nevšímají, vyleze z pod stolu, očichá si je, občas se nechá pohladit. Ale bohužel ne každému vysvětlím, že se jí nesmí všímat, že se bojí a spousta lidí na ní mluví, až zpívá a to Eliša prostě nesnese.
Bohužel s tím nutit psa do kontaktu nemám dobrou zkušenost, pak mi k lidem nešla vůbec pár dní. Povel Fuj proto, že dělá činnost, kterou nechci, aby dělala. Jak jí vysvětlit, že štěkot na lidi je to, co nechci? mít jí zavřenou v kanceláři, aby nešla vůbec do kontaktu mi přijde úplně zcestné. Poslední týden to dělám tak, že je na stopovačce a ve chvíli, kdy se rozběhne na člověka se štěkotem, škubnu s povelem Fuj...
ano, na FREEčko chceme jet, asi to bude ten nejlepší způsob, jak Elišce vysvětlit, že lidi jsou fajn.
Beru ji hodně mezi lidi, mám na stole pamlsky, takže když jsem přjde člověk, tak okamžitě dostane pamlsky (ne každý, občas přijdou zákazníci, kteří fakt nejsou pejskaři) a socializujeme

Lucius, já si to myslela, já mám Eliáše, takže máte ségru... akorát ten věk mi neseděl, když jim teď bude půl roku.
Ale je zajímavý, jak můžou bejt sourozenci úplně jiní v tomhle.

a co takhle si ji na té stopovačce přivolat k sobě, posadit a počkat až ten člověk přijde k vám (přejde) a pochválit ji za příchod a sed v klidu..... Tak jak to děláš si to může přebrat tak, že lidi jsou fuj, nežádoucí....

jj, došlo mi to, že jsi to Ty a jak se má bráška Eliášek? je to hodně zajímavý, ale každý jsme originál. Ona Eliška byla první dva dny nedůvěřivá i k nám, pak pochopila, že my jsme fajn, ale ostatní nee...

no, povel Fuj dávám pouze v případě, že začne štěkat. Když vstane a jde k lidem, neříkám nic, se zákazníky se pozdravím a je to v pořádku. Když vstane a začne hned štěkat, řeknu povel fuj, obvykle jde ke mě a sedne nebo si lehne u mě. Ale když lidi začnou na Elizu mluvit, uteče pryč a "bručí"...
když se bavím se zákazníkem a Eliška očichává a nechá se pohladit, jen se na ni usměju a řeknu jí, že je moc šikovná holčička chodí sem i spousta zákazníků, kteří jí nosí pamlsky, ze začátku je nesvá, ale pak si pamlsek vezme, když mají lidi čas, jsou tu třeba i půl hodinky a to už se Eliza okouká a je v klidu, je schopná usnout vedle mě...

Dobrý den, pane Desenský. Ano, vidím, že má "výchova" je pravděpodobně špatná, proto ráda využiji Vaší pomoci. Jsem si jistá, že Vy mi pomoci dokážete. Elišku jsem nechválila, když se lidí nevšímala, jenže se nám to začalo zhoršovat (nezájem o lidi nám vydržel asi dva dny), pak se to opět vrátilo do "starých kolejí" => škěkot na lidi. Proto jsem začala s pochvalou v případě nezájmu o lidi. V jejím případě se bojím přesně toho, co tu píšete - hysterie a posléze agrese...
Ještě jednou děkuji za Vaši nabídku pomoci, zavolám.
Přeji krásný večer, Novotná Lucie a Eliška

Dobrý den, máme štěnátko čsv (8 týdnů), snažíme se ho všemu naučit a socializovat, ať nejsou problémy do budoucna. Největší problém máme ve městě (bydlíme na vesnici) nebo celkově s rušnou ulicí. Bál se lidí- to jsme překonali, některé si i očichá. Ale jakmile je větší provoz, více lidí, tak začne panikařit. Snažím se ho neuklidňovat a žádné tuťuňu. Snažím se ho brávat každý den do takového prostředí, aby nebyl problém. Ale stále se chová stejně, vím, že je to štěně, bojím se, abych ho příliš nestresovala.. Možná to souvisí s tím, že mám i problém, když se s ním zastavím na místě, tak po chvíli začne být nervózní, když nejdeme dál. Nechci ho nutit a dělat nic proti vůli, ale sami víte, jaké toto plemeno dokáže být, když se špatně socializuje
Budu ráda za vaše názory a rady, děkuji :)

ja mela stendo csv rovnou od mamy v Praze od sesti tydnu. Rekla bych,ze socializovat, neresit, brat vsude mozne do vsech dostupnych dopravnich prostredku,do hospody, na namesti, ted je vsude plno lidi.A to je puvodem taky z vesnice, kde toho k videni moc nebylo. Obcas sem si ji vzala na klin v tramvaji, kdyz piskala,ze se chce chovat.Cim vic toho zazije, tim pro nej lip, navic je ve veku, kdy to pozdeji ocenite. Asi nebude treba lidi nejak zvlast vyhledavat ani pozdeji, ale je dobre , aby poznal nejruznejsi typy lidi. Chlapy s kloboukem,kapuci.....

S lidmi je ok. Měla jsem ho na svátky v městě a byl v pohodě,sem tam ho něco vylekalo, ale jinak jsem byla na něj pyšná.ve vlaku se schovává pod sedačku..ale je v klidu a nevyvádí.někdy mu bloknu přístup se schovat,aby se rozkoukal a jde to :) dík

Takhle malinkýmu štěněti bych se spíš snažila dodat co nejvíc pocit bezpečí, než ho nějak "házet do vody". Já svoje malý štěně taky brala pravidelně 2x týdně do Prahy, ale ze začátku v tašce, kde se cítilo bezpečně (mělo to teda víc důvodů, mj.taky placení v MHD, děsnou kosu a solení chodníků)

Ahoj všichni,mám 2-měsíční štěně husky,fenku.Už jsem psala i do jiné části poradny,tak doufám,že tento dotaz patří sem.Jak socializovat štěně s jinými psy,když ještě nemá očkování?Budu jí brát do psí školky,ale až za měsíc.Jsme velká rodina.Rodiče bydlí v patře.Beru malou nahoru,aby si zvykala na děti.Když ale začne už moc blnout a kousat,ukončím hru,ale...Musím ji snést po schodech dolů.Jak to udělat,aby do budoucna neměla strach na sebe nechat šáhnout.Četla jsem tady,že se štěně nemá moc nosit.Ona ale po schodech neumí.Mám hru utnout,vzít ji do vedlejšího pokoje a až pak snést dolů po schodech?Mám ji vzít za obojek,vodítko?Druhý dotaz je k jídlu...Strašně po mě skáče,když připravuju jídlo.Mám ji jídlo připravit předem a až přijdeme z venku,ona už uvidí misku plnou?Mám pak prázdnou misku vzít nebo ji nechat na místě?Když skáče po lidech a kouše nebo sní něco na zahradě,můžu ji chytit za obojek nebo lépe stáhnout za vodítko?Zatím jsem teprve všechna témata začala pročítat.Věci,které jsem se tu dočetla a pak vyzkoušela doma,zatím všechny pomohly k lepšímu,díky moc!

Ještě jedna věc...Když přijde návštěva,vždycky beru fenku s sebou,ať se jde podívat a přivítat a zvyká si na lidi.Chce ale samozřejmě kousat.Co v té chvíli udělat?Mám dát návštěvě hned do ruky hračku,aby malá kousala vždycky do hračky?

Opatrně s aplikací rad z poradny - většina se týká dospělých problémových psů!
Jak často denně krmíš? 2 měsíční prcek klidně 5-6x denně. Čím krmíš?
Nošení po schodech - ty vidíš jak pes schody zvládá nebo ne. Pokud je to problém fyzický, prostě jej nos, než povyroste. Lepší než aby si rozbil čumák a bál se.
Ukončení hry - hry všichni nechají a za chvíli vezmeš psa a půjdete, nebo na ukončení hry dej přivolání, pamlsek a pomazlení, odchod, procházka, prostě tak aby se u toho štěník cítil fajn.

Tohle už tu určitě je:
Štěně i před očkováním ber normálně ven, socializuj s normálními (zdravím i chováním) psy. Vyhýbej se psům nemocným, agresivním,...
Při kousání vymeň ruku za hračku, vyměň ruku za hračku, vyměň ruku za hračku...

Doufám že víš co a proč sis pořídila...

Krmíme zatím granulemi Arion od chovatele 5x denně, ale chceme co nejdřív přejít na Taste of the wild. Zdá se mi, že je až moc hladová...a to dodržuju přesné dávkování. Chci zítra už koupit TOW a pomalu přimíchávat.

Toto je náš první husky s PP. Náš první pes je křížený husky. Jsme hodně aktivní a staršího psa jsme měli a ještě máme hlavně jako společníka ven, do přírody.

Myslela jsem rady pro štěňata...nepřetáčet na záda, netahat za kůži na krku...už si to i všechno píšu do zápisníku, je to moc.

Co se týče socializace štěňat, tady je námět, jak to řeším já osobně: viewtopic.php?f=22&t=5719

Máme 9 týdenního Parsona (týden u nás) s tím, že bude mj. využívaný na pastvách u koní. V současné době jej však vychováváme na bytě, do domu se zahradou půjde později. Nejsem si jist, jak jej správně socializovat, a to jak s jinými psy, tak i s lidmi. Není přeočkovaný, což mi s jinými psy po rodině nevadí, ale spousta jiných psů, co při venčení potkáme, vypadá alespoň na lepru, tam už se raději vyhýbám. U lidí mi hrozně vadí, že si na fenečku chce každý šahat a mě to zaprvé vadí, za druhé nechci z psa mít gaučáka, který bude u všech vrtět ocasem a s každým se přátelit. Na druhou stranu nechci, aby byl později agresivní.
Jak jej tedy správně s jinými psy, ale především s cizími lidmi socializovat?

P.S. Několik psů a lidí na cílenou socializaci máme v rodině, jde mi o cizí.

Díky

Dejte pozor, abyste na štěně nepřenesli svou nechuť ke kontaktu s cizími. Nevím nic o tom, že by při pasení překáželo přátelství s lidmi, to snad jedině u budoucích hlídačů, což parson stejně vzhledem k velikosti těžko bude zastávat. Mohlo by se ale stát, že díky nesprávné socializaci s cizími lidmi ("chce si na ni každý sahat a mě to vadí") skončí jako agresivní asociál. Zkuste se přenést přes svoje pocity, pokud se chce přátelit, ať se přátelí. Pochopitelně jí kamarády musíte vybírat, ale pozor na příliš husté síto svého výběru, pohladit štěně si u nás může téměř každý, a nikdy z toho nebyl žádný problém, naopak. Naše odchovy cíleně vodím na rušná místa, prošmejdila jsem s nimi například dětský den, teď posledního štěníka jsem s sebou měla na dovolené, a nechala jsem ho hladit od úplně cizích lidí v kempech, na parkovištích, na tržištích, na pláži, některým jsem ani nerozuměla (mluvili italsky, německy, finsky, a bůhvíjak ještě), jen z posunků se dalo pochopit, že se ptají, zda si mohou štěně pohladit. Mám zprávy od nových majitelů, že to je dobrá cesta, všichni si povahy našich psíků chválí. A taky to nebudou žádní gaučáci, ale psi do myslivecké praxe. Nicméně dobrý vztah s lidmi je základ, který se musí položit co nejdříve, a na něm pak stavět další výchovu a výcvik. S bázlivým psem pracovat skoro nelze.

Já mám taky problém se štěňátkem. Před měsícem jsme si přivezli tehdy 3 měsíční čivavku, jako kamaráda k našemu 4 letému pejskovi. První týden se štěně schovávalo pod sedačku, poté však začalo důvěřovat, ale pouze ženkým členům domácnosti, i když se o štěně starala mužská část rodiny (po 10 dní, kdy jsme nebyly doma) nezvyklo si a když se objeví ve dveřích štěně štěká a utíká se schovat, pokud se zahnáno do rohu dost často kálí. Připadá mi velmi zvláští že ani po měsíci k mužům nezískalo důvěru. Horší je to s cizími lidmi.
K pejskům také nemá vztah, toho našeho sice naprosto miluje, ale jak potkáme nějakého jiného(klidně i štěně) štěká a utíká, nechce ho ani očichat ani být očicháno.
Má někdo podobné zkušenosti? Jak bych pejskovi měla vysvětlit že nemusí mít strach?

Mám štěně border kolie staré něco přes tři měsíce(Beky).Mám doma ještě fenu NO a té se nijak nebojí a snaží se ji provokovat ke hře,i když fena ji moc nemusí.Ale z cizích psů má strašný strach.Nechce se nechat ani očichat.Když se k ní nějaký přiblíží a já jí nedovolím utéct,tak i vyjede.Kamarádka mi sem dovezla dva psy.Vzali jsme je po jednom domů.Bekyna se zpočátku bála,ale nedovolila jsem jí utéct,tak se schovala ke mě.Nenechala jsem psa(nejdřív to bylo štěně tuším 6 měsíců) příliš přiblížit,dokud měla snahu vyjet a ona postupně začala zkoušet jít k psovi a očichat ho.Ale jak chtěl očichat on ji,tak s vrčením utekla ke mě.časem už vrčet přestala a osmělila se a nakonec si i krásně hráli.Druhý pes už byl dvouletý a dělali jsme to stejně.Trvalo jí to dýl-asi půl hodiny,ale taky si nakonec pohráli.Byla jsem i v psí školce,ale tam se nám nějak nikdo nevěnoval(říkala jsem,že máme problém se socializací a všeho se bojí) a zase jak se cizí pes přiblížil,tak vyjela.Bohužel si tam tedy s žádným nepohrála.Navíc tam po nás chtěli,že psa musíme učit přetočit na záda a to i kdybychom měli zpočátku použít trochu sílu,což se mi nelíbí a proto se mi tam moc nechce.Je to dobré-chtít něco takového po psovi?Při hře se mi otočí sama normálně,ale nutit ji do toho?A jak tedy na to seznamování se psy?Mám ji nutit,aby se nechala očichat,nebo to dělat jinak,nebo je to vpořádku tak jak to dělám?Ona se tedy bojí i lidí a hluku atd.

Zkusila bych navštívit nějaké freečko, tam se štěnice krásně socializuje a je možné se vyptat Rudy na všechny možné postupy a hlavně je v reálu vidět a vyzkoušet si je pod dohledem. Myslím, že by vám to mohlo hodně dát. Jinak doporučuji ve volném čase procházet poradnu a témata týkající se strachu, dá se tam najít spousta odpovědí...
Ohledně násilného otáčení na záda - proboha proč? To udělám psovi,který jde někoho zabít, určitě ne štěněti, se kterým si chci budovat vztah založenej na důvěře. Otáčet na záda klidně, ale jedině v rámci hry, kdy budete oba uvolnění a v pohodě...a určitě bych to nebrala za něco nezbytnýho. Věřte svému instinktu Osobně bych se na takovou psí školku vykašlala, takhle to zní tak, že nadělá víc škody než užitku.

Mne sa osvedčilo pri socializovaní bázlivých psov otočiť psa ktorého chcem predstaviť bázlivému psovi/šteňaťu k nemu zadkom.Zadok predsa nekúše Zrovna nedávno sme stretli 4mes.ridgeback slečnu,bála sa hlavne mojich dog a ne a ne sa s nimi zoznámiť alebo si ich očuchať,tak sme sa paničke aj šteňati otočili zadkom a ona sa osmelila a psy si očuchala Potom si ich už nevšímala a na blbnutie si zvolila moju bostonku,lietala s ňou okolo nás a dogy neriešila

Dobrý den,

je mi jasné, že socializace štěňátka je velmi důležitá. Štěně jsme si vzali od chovatele, který dbal na to, aby všechna štěňátka přicházela do styku s různými situacemi, lidmi i jinými psy ( míněno ve smečce - 4 dospělí + ostatních 6 štěnátek ).
Štěndo se nebojí jezdit výtahem, chodit po nezpevněném houpavém povrchu, nebojí se aut, taktorů, vody, hluku....prostě se mi zdá,že se mu opravdu chovatel do věku 8mi týdnů věnoval.
V 8mi týdnech jsme si štěňátko převzali my domů.
Někde jsem četl, že pro správnou socializaci je limitní věk pejska do 12ti týdnů.
A teď právě řešíme problém. Štěňátko je velmi hravé, jak už to bývá. Rád bych mu umožnil hraní a blbnutí i s jinými pejsky, jenže jsme byli na Veterině "poučeni", že by si pejsek neměl, nebo spíš nesmí hrát s jinými psy do doby, až proběhne třetí očkování. No a to je naplánováno ve věku 12 týdnů pejska.

Mám tomu rozumět tak, že do 12 týdnů nemůže mezi psy ?

Pak ale prošvihneme ten "zlomový" věk 3 měsíců, o kterém se píše, že "Co do pejska nedostanete do tohoto věku - socializace, už to nedohoníte".

Opravdu máme být izolováni a opravdu si máme hrát sami jen na zahradě, nebo na vycházkách bez ostatních kamarádů ?

Nestane se ze štěňátka "asociál", když budeme bez kontaktu s jedinci druhu pejsek ?

Děkuji za objasnění.

Dejvy

Jak už se píše výše v tomto tématu (jeho prolítnutím člověk stráví určitě míň času než sepisováním dotazu...), socializace je důležitější než poučky veterinářů, blbě se totiž dohání, když se zanedbá.