Dobrý den, mám skoro půl roční stafordí slečnu, která již od mala má strach ze psů. Při prvních procházkách se venku před velkými psy krčila, utíkala nebo dokonce i kňučela ( aniž by se jí pes třeba dotkl ). Sice se trošku otrkala, ale strach má pořád. Z dálky když vidí psa, obloukem ho obchází, ocas mezi nohama a dokonce se ježí. Nakonec za psem pomaličku příjde ale pokud udělá druhý pes prudký pohyb, kolikrát začne kňučet a utíká pryč. Jelikož je přece jen zvědavá pomale se k psovi zase blíží a začne ho kousat do žgraní, a příjde mi že si neumí normálně hrát jako ostatní, pořád všechny kouše do žgraní, a sama má zvedlé pysky, je většinou v poloze pokrčené s ocasem mezi nohama, s ušima vzadu, často nastavuje jen bok své tváře a kouká jak kdyby bokem. Když pes utíká pryč kolikrát po něm nehezky chňape. Nedokáže se normálně uvolnit, nechce si rovně stoupnout ani se podřídit že by si lehla...a je pořád ve střehu. Pokud se pes povyšuje ze strachu ho začne kousat. Nakonec stejně běhá za psem a tak trošku provokuje, ale když se pes otočí, udělá prudký pohyb, nebo si lehne na přední - prostě udělá něco co nečeká začne na to reagovat negativně.Můj dotaz tedy zní, jak se mám v této situaci zachovat, mám ji za negativní chování pokárat? Mluvit na ni a říkat ať je hodná? Nebo to nechat být, a snad větší a častější socializací si zvykne a zjistí že ji nikdo ublížit nechce?
Fenka je jinak velmi poslušná, vůči nám podřízená, nemá potřebu vyhledávat jiné psy.
Děkuji za pomoc :)

Tak problém vyřešen :) stafordku jsme dovedli do smečky, se kterou chodíme každou neděli na velké procházky...smečka fenku naučila se nebát psů a vše je v pořádku, chtělo to jen pár hodin s více psy :)