Dobry den, moze mat pes dusevnu poruchu? Mam 12 mesacneho krizenca setra, cierneho labradora alebo flat coated retrievra a zrejme jazvecika, ktory do 14. tyzdnov zil na dvore so surodencami, matkou i s ich majitelmi. Raz sme u nas novinami zabili muchu a vtedy sa nieco zlomilo - proste sa strasne zlakol, schovaval sa, lezal na svojom mieste a na chodbe v kute. Ale nas sa nebal (ani neboji). Schovaval sa, dokonca nechcel jest... Potom jest zacal, ale strach presiel az po tyzdni. Odvtedy sa vsak tieto stavy vracaju, aj ked k zabijaniu muchy nedoslo, ani noviny evidentne nie su pricina ako sme si mysleli (ze dostal vyprask este v predchadzajucom dome). My sme ho nikdy nebili. Obcas totiz ustrnie akoby nieco pocul, videl a zlakne sa, uteka sa schovat. Nechapem to. Niekedy to vyzera, akoby sa dialo nieco vonku, ale my nie sme schopni zbadat nejaku spojitost, nic nepocujeme, nevidime... A ked ho vezmem von, tak je v momente vsetko v poriadku, je vesely, hravy, stastny. Domov sa v pohode vracia, ale potom si spomenie a zase sa boji. Prvykrat to trvalo tyzden, teraz uz len par hodin. Co to moze byt? Co mozeme robit my? Nejake lieky? Veterinar? Zatial sa spravame akoby nic - ziadne utesovanie alebo davanie pochutok, aby si nevytvoril spojitost... Neviem, mohol by to byt duch predchadzajuceho psa, ktoreho sme museli dat utratit? Je mi z toho uz do placu...

Max je odjakziva tak trochu bazlivy. Ked sme si ho vzali, cely den lezal tam, kam sme ho polozili. Mohli sme mu pozerat usi, hybat labkami, ani sa nepohol, hral sa na mrtveho. Osmelil sa az vecer. Ked nam zacal verit, vsetko bolo ok az do tej osudnej muchy. Aje teraz sa to strieda - raz je ok, potom ho to chyti... Je mi z toho smutno... Poradte mi, prosim. Dakujem.

Este by som rada dodala, ze mam 21 rokov, zijem s rodicmi v panelovom byte a studujem a vysokej skole, takze mam na neho vela casu. Kazdy den sme spolu takmer 24 hodin, okrem pondelka, kedy je sam od osmej do stvrtej, tak na samotu netrpi...

Ano, to si uvedomujem, ze pes velmi dobre vnima nase nalady, emocie a pod. a ze si na to treba davat pozor. Viem aj to, ze som zufala az prilis, ale uznajte, vam by z toho smutno nebolo...? navyse, ked lezi v tej kupelni a ani sa odtial nepohne, iba obcas, tak co mam robit? Uplne ho ignorovat, kym nevyjde alebo byt s nim a spravat sa normalne?

Inak, ja viem, ze psi a ludia spolu mozu (a mali by) nazivat v pokoji. Ale vela zalezi aj na konkretnej povahe psa a ta je u krizencov nie velmi dobre predvidatelna. pripada mi to, akoby ste ma obvinovali, ze za Maxov problem mozem len ja. pochybujem, lebo jednak tu osudovu muchu som nezabila ja, ale mama. Dovtedy bol v pohode, nic sa nedialo, ziadne depky, fobie. Az po muche sa to zacalo robit a to garantujem, ze sme pri muche hystericky nevrestali, proste sme ju capli novinami a bolo. Koho mohlo napadnut, ze to v Maxovi nieco vyvola?
Ja som z toho len smutna, pretoze s nim travim hrozne vela casu, poznam ho lepsie nez ktokolvek iny a tych depresii teda zazivam najviac... A to zdepta kazdeho cloveka.

Prosím tě, klídek. Vypni ego a znova si v klidu přečti, co ti píše Ruda.
Nikdo tě neobviňuje z toho, že bys něco zavinila.
Když si čtu tvůj citovaný příspěvek, mám z něj dojem, že to začínáš trošku vzdávat a v duchu si začínáš připravovat alibi pro to, že to nevyjde a že to je v té nevyzpytatelné povaze kříženců.
Píšeš, že jste hystericky nevřeštili nebo ho nelitovali - já ti věřím, že jste mu neříkali "chudinko malinkej". Jde spíš o to, jestli celkový váš přístup - míněno vás všech včetně maminky - není nesprávný (neumím to asi dobře vyjádřit). Nemusíte ho litovat slovy, ale tónem hlasu, takovým tím přístupem - on by to určitě nezvádl, já to po něm raději chtít nebudu...., on na mě smutně kouká z koupelny, mě je to líto, vadí mi to, ot se chudák trápí..... Pak se ptám, proč ho z té koupelny nevytáhnete a nezabavíte ho nějak, proč ho neodpoutáte od jeho strachu, nevytáhnete ze stresu? Projdi si toto fórum, třeba téma reakce na střelbu a postupuj podle toho.
Právě proto, že jsi s ním nejvíc času, bude na tvém přístupu, tvojí sebejistotě a pozitivní náladě nejvíc záležet, za jak dlouho se z toho dostane. Proto ti lidi říkají, abys dojela k Rudovi na Ovčáry, domluv si s ním co nejdřív návštěvu. On ti tohle všechno ukáže v praxi, jak k němu přistupovat, jakým tónem s ním mluvit, jak ho odpojit od jeho strachu a upoutat na sebe.
2.1. jsem venčila svoje pejsky a minulo nás na asi 1,5 metru havarující auto, za strašného skřípání, kraválu a točících se světel a ječících lidí. Já jsem se lekla taky a tím jsem ho do toho ještě posunula. Smajlík se tak vyděsil, že by při zvuku brzd nejraději zalezl do vany. Postupovala jsem podle Rudova návodu, který je tady v poradně a na hlavní stránce popsaný - a už je skoro jako předtím.
Nic nevzdávej, a dívej se na něj jako na takového, jakým ho chceš mít a on se takovým stane.

Ahoj, dik za prispevok, v podstate sa ti podarilo prehovorit mi do duse :). Mas pravdu, zacinam to tak trochu vzdavat. proste uz nevladzem, pretoze predtym sme mali pudla, ktory bol osem rokov vazne chory - epilepsia, rakovina, slepota, vodnatielka, teda aj dychavicnost, s liekmi spojena obezita, chore srdiecko... Mala som ju od 8. rokov, takze som ju povazovala za sestru (som jedinacik). Bola som na nu strasne citovo viazana a osem rokov sme s nou bojovali, snazili sa pomoct jej, ulahcit jej to... Okolie nas nechapalo, preco ju preboha nedame utratit... Bolo to strasne tazke. V juni 2006 sme vsak naposledy sli k vetovi. A psa sme uz nechceli, ale nevydrzali sme... Dusevne vycerpani sme zacali cerpat nove sily z dalsieho psa - Maxa (teda hlavne ja). Preto sa citim uz na pokraji sil. Neospravedlnujem sa, len vysvetlujem.

Ked sa pytas, preco ho z tej kupelne nevytiahneme - myslis, ze sa nesnazim? A ako! On vsak bud nechce reagovat alebo zareaguje len na chvilu a potom sa znova stiahne do seba. Proste to nejde. Ale ked to ide, tak sa mu venujem a odputavam ho od toho strachu.

Na Ovcary by som rada sla, takisto ako aj do Liberca k panovi Dostalovi, ale problem je v doprave. Som z Blavy, nema ma tam kto odviest a autobus ci vlak pri Maxovi neprichadzaju do uvahy, lebo sa boji. Musela by som ho do dopravneho prostriedku vziat na rukach a nevyteperim ho tam, ked ma 19 kg. Celu cestu by bol v strese. A otazka je, ci by mi ho soferi vobec dovolili vziat...

Ten zazitok s autom ti teda nezavidim a gratulujem ti k uspesnemu zvladnutiu . Idem si precitat tie odporucane prispevky. Papa

Este by ma zaujimalo - vy si teda nemyslite, ze by mohol byt chory napr. zdravotne? My sme totiz volali veterinarovi a ten vravel, ze v tomto veku by uz takymito vecami trpiet nemal a ze mame prist na vysetrenie. Ale mne sa do toho velmi nechce...

Dej rodičům link na tuhle poradnu a řekni jim v klidu, že ti na psovi záleží a že jsi si k tomu sehnala informace a že to, aby ho neutěšovali, je naprosto zásadní věc pro to, aby se z toho vůbec dostal.
Ať se na to zkusí podívat očima toho psa. Vy, lidi, vůdci smečky, nezachováváte klid. On se něčeho lekne, bojí...., a vy, jeho nadřízení, nasazujete submisivní chlácholivý tón.... . Takže se taky podřizujete a bojíte se dané situace, to znamená, že on se přece musí bát taky. A o to víc, když se bojí i jeho nadřízený, jeho ochranka, o kterou se chce opřít..... Takhle nějak to vidí pes, proto se z toho nemůže dostat jinak než tím, že vy zachováte chladnou hlavu, klid a suverenitu, o kterou se on opře.
K panu Dostálovi mám velké výhrady, k jeho přistupu ke psům a zacházením s nimi. Mám k tomu prostě svoje důvody.
Ruda přednáší 14.4. v Jablonici, asi od 10. hodin. Podrobnější informace a mapu najdeš v sekci veřejné akce - free soboty. Není to daleko od Bratislavy a možná bys sehnala odvoz. Luxo je registrovaná tady na foru, pošli jí SZ, třeba se domluvíte spolu nebo ti někoho doporučí, kdo má v autě místo. nejlepší by bylo, kdybys vzala s sebou rodiče a vyslechli si návod na nápravu tohoto chování všichni.

Nechcem aby si mala pocit že ťa tu niekto odsudzuje alebo je "veeelmi múdry".
Ale je nás tu dosť vela ludí ktorí mali alebo stále majú nejaké problémy so psom. Ale hlavne prišli na to, že problém sa sám nevyrieši a keď si s ním nedokáže poradiť pes, musíme mu ho pomôcť vyriešiť my ľudia.
Niektorí z nás už prišli na to, že hlavný problém nieje v psovi, ale je v tom, že "JA" čovek a vodca tej ľudsko - psej svorky som buď niekde vo výchove spravil chybu, alebo nevyreguloval a neskorigoval to, k čomu pes mal napríklad predispozíciu.
Máš na výber, buď sa rozhodneš, že tvoj pes je taký aký je a zvalíš to na neho. Povieš si ze sa taký narodil a hotovo.
Alebo sa naučíš s takým psom pracovať a dostaneš ho z jeho strachu.

Problémy s klouby jsou podstatný problém, ale tady ti opravdu nehrozí vůbec to, že by byl přetížený nebo že by ho někdo nutil k pohybu. Pokud mu v kloubních přípravcích nepodáváte i analgetika, ví sám, kdy má dost a jít si lehnout. On není v pohodě, je ve stresu, nervuje se a není mu na světě moc dobře. Za nejdůležitější bych považovala, toho stresu a tedy i psychické zátěže ho zbavit. Bez psa asi nebude mít cenu tam jezdit. Prostě vezmi psa, rodiče a jeďte všichni, budete se divit, jak je to vlastně jednoduché a budete všichni v pohodě.

Caute, dnes len tolko - uz druhykrat sa mi podarilo zabranit tomu, aby max upadol do depky. Zabranila som mu utiect, nasilu vzala do izby, ktorej sa bal a zacala ho skadlit, az kym sa nezacal hravo branit a zvysok bol malina. Takze dva dni po sebe uz nemal depku. je to narocne, ale dufam, ze to pojde aj nadalej...

Tak přijeď s ním sama, když se chce, všechno jde.
Bachovky jsou dobrá věc, ale bez toho, aby se s tím psem dobře pracovalo, nebudou působit věčně. Navíc si nejsem jistá, jestli je nepotřebujete spíš vy než ten pes. Nic ve zlém, mám s nimi osobní zkušenost - dobrou.
Píšeš, že se velmi snažíš. Neumím to popsat, ale to taky není to pravé ořechové. On je v nervech, tlaku, nepohodě, ty se snažíš a tlačíš na něj psychicky. Zkus se dostat do pohody ty sama, opravdové pohody, a tu mu předávej. Proto ti tady všichni radíme, abys do Jablonice přijela, tam to uvidíš v praxi.

Essi, neboj sa, Bachovky mam aj ja, nielen Max. Navrhovala som aj mame, ale ona nechcela a ocko by sa na smrt urazil, ze preco by on cosi take mal uzivat. Neviem, ci to pomoze, ale Max mal bajecnu naladu uz pred prvou davkou a odvtedy je ako vymeneny - dokonca mu nevadilo vetranie, ked som vysavala. Zatial dostal kvapky len 3x (od vcerajsieho vecera), ale snad pomozu. Essi, nevies nahodou, ci je potom ucinok trvaly alebo to musis brat furt? V kazdom pripade, Max sa mi zmenil (aspon zatial, klop klop klop, nechcem zakriknut!) na stastne steniatko plne radosti zo zivota. Mali ste vidiet ako vonku krasne vyvadzal aj s jeho kamaratkou .
Do Jablonic na 98% neprideme. Jednak rodicia nechcu, nedovolia a jednak labky. Zvladnem to. ked tak nad tym rozmyslam, niekto mi pisal, neviem ci tu alebo inde, ze jemu bachovky pomohli a prezili tak Silvestra bez zatvarania sa v kupelni. A ja som na Silvestra ziadnu pomoc nepotrebovala, iba obcas sa na mna pozrel, co ja na ten lomoz, inak bol v pohode... Takze si nemyslim, ze moj pristup k Maxovi by potreboval totalnu reeorganizaciu... Zvladneme to.
Majte sa!

Podle toho, co o bachovkách vím, trvale nepomůžou. Usnadní řešení problému, ale nepřeprogramují hlavu ani lidem ani psům.

Nechci ti zkazit náladu, ale reorganizaci by potřeboval přístup vás všech k němu, u tvých rodičů a si totální, u tebe doufám, ne. Té Jablonice je škoda.
Přeju Maxovi, abyste to zvládli.

Veľmi súrne potrebujeme poradiť, máme Cavalierku 6mesiacov a odmieta cikať, ciká len ak je TMA a aj to nie vždy. Ciká 2x denne, dokonca niekedy aj 1x. Cikáme okolo 4:00 a potom až 11:00, skúšame to stále no ide to len tu. Ciká von na záhradu, no dnu aj dnu by mala možnosť keby chcela, niekedy sa pritrafí, no tiež nie viac ako 2x denne.
Keď bola malá cikala krásne, mala 2mesiace a vždy von cikala na sniežik, chodili sme veľmi často, no ako zmizol sneh takto sa trápime. keď som dnes o 4:40 išla cikať no bolo už trochu vidno a nerobila nič viem, že neskôr už cikať nebude až na noc

Zvyšovat sebevědomí, socializovat, "rvát" do ní co nejvíc tekutin a pak hlídat a hned ven (jako s malým štěndem). Venčit s co nejvíc psama, aby získala tendenci přeznačkovávat (ideálně s háravkou). Máte zahradu, tak bych jí klidně nechávala celé dny i přes noc venku, aby prostě musela a neměla možnost se vymočit uvnitř (doma jí mít jen pod pečlivým dohledem a nejlépe s couračkou). Nehlídat jí - jen nenápadně sledovat, když se někde začuchá, že třeba že i jo, tak se klidně otočit zády s ledovat jí jen periferně a nenápadně. Nechválit.