Zdravím pan Desenský,
Chtěla bych Vám nastínit situaci, která se u nás stala. Jak již víte vlastním Rotvajlera (7let) a fenu pitbula (10 let), to však nejsou jediní psi, kteří se mnou žijí v RD. Dále máme doma fenu trpasličího pudla (6 let). Ta se stává aktérkou domácích rozbrojů.
Tato fena (Žaneta) je necvičena, nesocializována navíc se jí vždy vše dovolí. Důvod proč tomu tak je je její majitelka (moje máma) Když je fena v její přítomnosti nikdo jí nesmí okřiknout nebo ji jinak kárat např. za neustálé štěkání.
Moji dva hafani jí vždy respektovali a nikdy jí neublížili. Dokonce pes Cody (RTW) jí ustupuje ve hrách a nechává jí své hračky. S fenkou pita si vždy dokázali hrát bez rozbrojů ale:
Nedávno se stalo, že Žaneta ležela na klíně své paničky a Bess prošla kolem. Následovalo vrčení a zakousutí se Žanety do ucha pitky. Ta se jen ohnala a šla stranou. feně pudla se nic nestalo (nebyla pokáraná ničím jiným neš, že byla plácnuta a na klíně si ležela nadále.
Začalo se stávat, že fena pita si na pudlici dává pozor a očichává ji s výhružným postojem. Několikrát po ní vlítla, musela jsem jí odtrhnout a přimáčknou na zem. Po nějaké době, kdy se mi jevila jako uklidněná jsem jí pustila (pomalu). Nejdříve se hravě otřepala a pak vlítla na enu pudla znovu. Odtržení se opakovalo s následným zavřením do kotce (kde nikdy nebývají) po půl hodině jsem ji pustila a šla s ní na procházku, tam se chovala vzorně.
Nyní je situace taková, že mama (protože je v důchodě a dopoledne bývá sama doma) si ven na zahradu bere jen pudlici a mé psy nechává na dvoře. Nevím jak tu situaci řešit. Nevím co od mojich psů čekat. Mamě to nevysvětlím, že by měla pudlici taky někdy vychovávat.
Pomozte mi prosím se v této situaci trochu lépe zorientovat. Mama vyhrožuje utracením pitky. Přitom chyba dle mě je v pudlici. Jak se mám chovat, abych danou situaci nezhoršovala?? Děkuji za rady.

Máma Pán Bůh není, ale neuvědomuje si to. Ke vztahu k celé rodině si vždy chová dominantě. Vždy chce mít všechny pod dohledem.
Podle toho co jste napsal je nejspíše dobří, když se k pudlici chovám odmítavě. Pamlsky jen mojim hafíkům. Procházky taktéž. Prostě ji neřešit. Je to lepší varianta než jí kárat za zády mámy a v její přítomnosti dělat mrtvého brouka??
Naštěstí se moji psi s ní o nic dělit nemusí. tedy od nějaké doby. Mama měla ve zvyku po mém položení misky s večeří feně pita chytnout do granulí a pár jich vyhodit na zem opodál své pudlici. (ta však má misku doma v kuchyni) To jsem zatrhla hned od začátku.
Poslední otázka. Je má reakce na mou fenu pita správná? Když jí po útoku na pudlici dám co proto??
Děkuii moc za všechny odpovědi co jste mi kdy dal. Opravdu mi mooooc pomohli.

Oni si svůj úděl nadělí sami i bez nás.

Tohle je ta věta co se mi měla objevit v hlavě, po vašem dovětku:
S celým tímto příspěvkem si dělej, co uznáš za vhodné.

Děkuji. To je to co jsem potřebovala vědět. Zda psi se dokáží naučit ignoraci. Pokud to jde, tak se to určitě všeci tři naučíme. Jsme sehaná trojka. Oba mí hafíci mi udělají co mi na očích vidí. To myslím doslova. Na procházkách bych mohla mít klidně roubík v ústech a přecejenom bych je obstojně korigovala.
Nechci aby to vyznělo jako sebechvála, ale já jsem na ně tak pyšná. A komu jinému to zdělit než vám :-D

Azu1

Moc zdržím palce.

ÄZU chvilema v tvoji mamce vidim tu moji.Sice tenhle pripad neznam,ale posledni dobou mam dojem,ze matkam duchodkynim hrabe a myslej si,ze vse musi byt,jak se jim to hodi a ostatni je nezajima.Zvladni to.

Tak to plně potvrzuju. My řešíme problém v tom, že když voláme psy, tak ona v té chvíli na ně začne mluvit případně dávat piškoty. To snad dělá naschvál?

ja myslim,ze nedela. Ono tem matkam asi v urcitem veku fakt trochu hrabne. To ,kdyby jste videli co dokaze moje.A krome toho,kdyz mi hlida smecku,tak,kdyz po nich neco chce,tak na ne rve takovyj jecakem a jeste veci,ze nevedi co po nich chce.Takovej povel "bez" pro nic za nic a dalsi,no skoda mluvit.Ale s ni je to horsi v jinych ohledech.Jeste,ze s ni nebydlim.

Mooooc všem děkuji za podporu. Opravdu mi pomohlo vědomí, že v tom nejsem sama. DĚKUJI

No myslím si, že rada p. Desenského bude opět ta správná.
Včera jsem si na zahradě hrála s Bess (pitkou) ležela na zádech a jemně mi okusovala ruku. Samozřemně za přítomnosti mamy a Žanety. Kde jinde by taky byla, když už někdo přijel domů z práce a ona se tam celý den nudí. konečně jí přijela "zábava"
No tak i tak hrajeme na trávníku a zničeho nic přišla Žaneta a začala na Bess vrčet a stavět se do vůčího postavení (hlava zpříma, tělo vypnuté, ocas nahoře). Mama jí začala volat, ale ona nic, nakonec jen řekla to toho nemůžeš nechat, když vidíš, že se ti psi nesnášejí? Bess si jí začala všímat. Tak jsem udělala první krok k tomu, abych Bess naučila si nevšímat hlouposti a zloby. Natočila jsem se k Žanetě zády a pokračovala ve hře. Stejně tak udělala i má fenka Bess. Žaneta toho hned nechala a odešla. A mama? Ta toho sice nenechala, ale její čas přijde ne? :-D

Lucie,
přesně vím o čem mluvíš. Já své psy cvičím už od útlého věku. Takže jsou schopni rozeznávat spousty povelů. Od sedni, lehni, budi, štěkej, revír, hlídej, vpřed, pomalu, zpět, ke mě, k noze no je jich opravdu spoustu... tak i přesto se před některými povely začíná dělat mlha. Hádej proč. Po mé dlouho leté snaze mámě vysvětlit rozdíl mezi poveli zůstaň - čekej, nebo fuj - nesmíš, ke mě - zpět se mi to nepovedlo a máma si plácá co jí zrovna přijde na jazyk. Vytrvalost mojich psů (protože Cody byl schopen za dveřmi po povelu mámy zůstaň ležet i hodinu) se začala měnit ve zmatenost.

Na tom všem je nejzajímavější to, že mé dva psy jsem rozeznávat významy slov zvládla hravě, vysvětlit to však mámě se mi nepovedlo :-(

Budu trpělivá, spokojenost mojich psů je mi nadevše. hlavně, že už vím jak postupovat. Ještě jednou děkuji. Určitě podám zprávu, až se zase něco vylepší.

Čím víc to tady čtu, tím víc si vážím své maminky

Moje mama,kdyz na ne spusti tim svym jecakem a povely nepovely,tak ti psi samozrejme vubec netusi co ona po nich chce.A kdyz ji to reknu,tak mi rekne,ze tomu dobre rozumeji.Houby,vidim,jak nevedi,tak jsou radostni a asi to berou,jako hru.
Petro vaz si svoji maminky.Ja jsem tu moji uz posilala na psychiatrii,protoze mam dojem,ze ji fakt hrabe a to nejen tim,jak blbne psy.Ona ma pudlika a ten je taky obcas zmatenej.Hlavne,kdyz ho okrikuje nebo po nem neco chce a zarve pouze Deny.Tak vi tuzku co ma udelat.Ja to kdysi obcas delala taky,ze jsem psa napomenula jen tim,ze jsem zarvala jeho jmeno.Ovsem od doby co me slysel Ruda a vynadal mi ,tak uz za jmenem vzdy davam jeste nejaky povel.No a kupodivu to funguje lip

Moje mamka a babička- se kterou teď trávím čas na chatě- to samé, už jsem přemýšlela, že povely napíšu na papír s vysvětlením co pak pes udělá a vykřičníkem, že neopakovat, ale říkat jednou... to pak slyším: "Pocem, no tak dělej, pocem, tady, slyšíš, ježiš, dyť ten pes vůbec neposlouchá..." To je sice pravda, že mám hodně co dohánět, ale ke mně mu asi v dané chvíli řekne víc, než kupa zbytečných slov

Uff! Toto bolo cenne citanie. Dakujem.

V nasej svorke nastastie vsetci respektuju, ze zverkoclovek som ja a prijimaju moj system vychovy nasho minitigra

To máš štěstí SV
v očích mamy jsem nezodpovědná ke svým psům. Krutá, nespravedlivá.
Navíc stejně neposlouchají. No možná ji, protože na ně řve nesmysli.
Doma máme pravidelné hádky např. :
sobota=půst pro mé psy máma mě osočuje za tyranku a psům tajně podsouvá pečivo
změna granulí=změna dávkování, jsem napadena, že je trápím hlady protože jim toho dávám čím dál tím míň.
RTW problémy s nohami(rozvíjející artróza) podle mámy mohou za to moje procházky
no je toho vážně hodně a kolikrát to opravdu není lehké...

Toto tuto je niekolko klasickych prikladov toho, ze ludia si nedaju namahu zvierata pochopit a potom sa cuduju, ked vzniknu problemy :-(

Tak to my bohužel ano. A tak se snažíme každý víkend vypadnout na chalupu, jinak bych se zbláznila.

Narodila jsem se mezi Něm. dogy, měli jsme i jiná pracovní plemena, ale tito dominovali. Už asi od osmi let, jsem byla zažraná do knihy služební pes, ohromii mě vlci, smečkové chování atd. Jako dítě jsem trávila mezi dogami na matraci spousta času, bydleli jsme v paneláku a psi pro sebe měli celou chodbu...nebudu líčit, jak to u nás páchlo a že když jsme byli dlouho pryč, bylo načůráno a nakadíno...Moc jsem si přála vlastního psa, protože do výchovy a výcviku psů mojí mámy jsem pochopitelně kecat nemohla...nebude přece kuře učit slepici, že?! Tak jsem ve 12ti dostala Lhasa Apso...hmmm...kdo neví...trochu větší shi-tzu..Byl to nejvychovanější pes společenského plemene v okolí..když jsem odcházela z domu ( nemohla jsem si ho vzít sebou), málem zemřel steskem..Dnes, kdy jsem si myslela, že naše spory ohledně výchovy psů vyřeší to, že nejsme ve společné domácnosti...tůdle. Bydlíme totiž od sebe cca dva km, tak o sobě dost víme..Já chovám psy magory, všude mám hovna a smrad ( jsem v RD, mám 12 psů, uklízím pravidelně, ale nemohu dát každému pytlík ke konečníku), trápím psy hlady, (mám je v pracovních kondicích, trénujeme a dodržujeme jeden den v týdnu hladovku),obtěžuji své psy výchovou (od malička jim např. vše beru, žrádlo, hračky a chci to i po svých dětech), protože žrádlo psa je jen jeho.. A to, že pes vrčí, když má kost, je normální. S rodiči je to těžký..

U nás vévodí naše babka.Bohužel bydlíme pod jednou střechou a vegetíme na jedné zahradě(jinak bych psa mít nemohla,jsem dítě panelů)...Babka je od jakživa diktátor(bývalá učitelka=omlouvám se případným učitelkám navštěvujícím tuto poradnu)a jelikož už ve škole nepracuje a nemá koho buzerovat,praktikuje to jak na nás tak občas i na Maxovi.To že o psech nic neví,protože žádného nikdy neměla pochopitelně chápu a beru.To,že nemá skoro žádný vztah ke zvířatům taky,ale...měli jsme husku a já se vždy divila,proč se tak bojí té hadice když je puštěná voda.No co,huski vodu moc nemusí jsem si říkala.Teď mám svého Maxe a zjistila jsem že se bojí hadice když je zapnutá.No bodejť by ne když ho kdysi babka v nestřeženém okamžiku(a obávám se že i spal)polila proudem vody(a jak ji znám tak se určitě strááááááášně bavila tím jak se lekl).Já bych se bála taky...
A to nemluvím o klasice jako že ikdyžji vysloveně zakážu mu něco dát,stejně mu to dá když jsem v práci(jako naposled 4 dny staré kosti hnijící na slunci=žaludeční problém).
Všem těm kteří bydlí s problematickými maminkami,nebo babičkami přeji hoooodně silné nervy a taky co nejvčasnější odstěhování se(až se to podaří mě rozšířím svou smečku,budu žít klidně a nikomu nebudu nic diktovat...)

mě se vcelku osvědčilo otce seřvat, když žádné rozumné domluvy nepomohly... případně (alespoň naoko) potrestat i psa aby otec viděl že tím psovi fakt nepomohl. Ale je fakt že není nad odstěhování (i když tak daleko to být nemuselo)

No jo, teď jsem si všimla, cestuješ pomalu od jedno konce na druhý.
Ad to trestání, taky jsou to jednou tak udělala. Myslím, že to nebylo ani nespravedlivé, prostě pes neposlechl můj příkaz a babička najednou koukala, myslím, že o tom mluvila ještě dvě hodiny. Ovšem nejsem naivní, druhý den je vše při starém.

Tak pozoruji že nejsme sami kdo má doma milou babičku která když u toho nejsme neudělá psům nic dobrého.
Divili jsme se např. proč se mladší fena bojí na cvičišti nápřahu když jsme jí nikdy neuhodili ani na ní nikdy ničím nenapřahovali, ovšem jenom do té doby než jsme zjistili že na ní babka v nestřežených okamžicích napřahuje koštětem a vyhrožuje že jí majzne protože jí už od štěněte nesnáší.
Když jsme jí to vytkly, tak skoro plakala, přece jí nechtěla mlátit, ona jí jenom chtěla vychovávat protože z nás si psi dělají úplné h...o.
Taky se nám začalo zdát divné když jsme zjistili že se i druhá fena najednou bojí otevřeného deštníku, než jsme vypátrali že babka se baví tím že je překvapuje vytřelováním deštníkem a má z toho legraci jak se leknou, mohla bych pokračovat plácačkou na mouchy kterou je nemlátí, to by jsme jí křivdili, ona je jenom plácne aby uhnuly.
Nekonečné hádky se zkaženým jídlem které psům jeden čas servírovala jako pochoutku, byli na denním pořádku, např. zelenými párky počínaje a týden starým gulášem konče, prostě co kde našla cpala psům a pak se hrozně divila z čeho zase mají tu sr...u.
Bohužel společné soužití má své výhody a nevýhody, ale co se týká psů tak spíš převládá to druhé.

společné soužití jak s kým - třeba moje mamka je v tomhle skvělá a dokonce potom co kdysi potkala totálně pos*** dalmatina po "trošce" vánočního cukroví tak se vždycky i ptá než psům něco dá nebo mi zrovna řekne mám pro psy to a to, dej jim to. Dává správné povely a trvá na jejich splnění. Je fakt že si netroufá brát oba psy ven najednou, ale vcelku ji chápu, jeden je nejradši daleko vepředu, druhý daleko vzadu... ale jí psa klidně svěřím, klidně i na týden (kdybych teda musela být týden bez psa) a vím že ho vrátí možná o maličko tlustšího, ale nepos***, nerozmazleného (moc) a vcelku. Ale tátovi raději jen na vodítku a nejlépe vůbec.

Tak to máš zlatou maminku, ta moje bohužel některé věci nechce nebo možná nemůže pochopit.

U nás je to jednoduchý, rodičům ji nikdy nesvěřím, byť by to mělo být jen na chvíli...Prostě, ikdyž tedy psa mají taky, se psy to vůbec neumí. Před rokem, když jsem ji nechtěla jako štěˇátko tahat na rodinnou dovču do Chorvatska, radši jsem ji dala do smečky bíglů a náramně si to tam užila . Letos už si dovču užívala s námi v ČR a doufám, ž etomu tak bude i další roky.