Precitala som si na webe aj v poradni vsetko mozne k teme strach, pretoze moja mala 6-mesacna fenka (jack russell) sa zacala hystericky bat velkych psov. Predtym bola odvazna a nebojacna a zacala si v pohode aj do dobermana. Na jednej vychadzke ju vsak vraj (nebola som tam) riadne vyplasil jeden NO a odvetedy sa mi zda, ze to nabralo zly smer.
Snazim sa byt v klude a nenechat ju utekat. Vzdy sa s tym hafanom "povypravam" najprv ja a pritom mam malu pri sebe. Potom sa pomalicky odvazi a onuchava si druheho hafana a tak, casom ho zacne aj provokovat na hru, ale ked sa za nou rozbehne, to uz ju zase popadne strach a uteka a nechce prist ku mne, ak jej ten pes "odreze" cestu. A pritom s mensimi plemenami sa hra bez problemov.
Chcem sa spytat, na cvicaku nakoniec mame pustit na povel vsetkych psov naraz a potom ich mame zasa privolat, no a zrovna vtedy sa vzdy najde nejaky hafan, ktory tu moju zacne nahanat a ona je z toho paf. Mam ju vtedy tiez pustat alebo nie? Neviem, zda sa mi, ze to v nej bude ten strach a utekovu reakciu posilnovat.

Dakujem velmi pekne za odpoved
Nastastie mame jedneho psieho kamarata (ridgeback) a ten je na nu velmi mily a moja fenka sa ho neboji, naopak stale sa chce s nim hrat. Chce to asi vela dobrych skusenosti a uz ziadne zle.
A ked sa na nu nejaky velky pes vyruti (s dobrym umyslom = chce sa hrat) mam ju chranit? Alebo jej tym vlastne ukazem, ze je nebezpecny? Chcem, aby mala vo mne oporu, nech to neriesi sama utekom.
Budem sa snazit pracovat na sebe (aby som bola vzdy v psychickej pohode,co je narocne a dbat na ton hlasu) a aj na fenke a keby som zlyhala, snad sa nam potom podari prist na Ovcary

Nechci do toho panu Desenskému zasahovat,jen přidám svou zkušenost.Mám NO,sice naprosto neagresivní,ale krapet neřízená střela.Kdybych jí nechala,často by se řítila na psy jako někteří na tu tvou,i když s úmyslem si pohrát.Jenže to ten druhý většinou neví,stejně jako ta tvoje.Začně zběsile utíkat,ona ho začne logicky nahánět a malér je tu...takže já jí nenechám takhle vybíhat,vezmu jí k noze a dám volno až v určité vzdálenosti,kdy tahkle honička nehrozí.Psi se očuchají v klidu a normálně si v pohodě hrajou.Nechápu,proč by měla děsit ostatní pejsky i když v dobrým úmyslu Je to sice pohled z druhé strany než ten tvůj,ale nenechala bych ty psy se na ní řítit,jelikož jsem viděla co to s nima dělá

ja by som sa pred nu postavila a privitala psa s niecim ako, cau kamos ty sa ides s nami hrat? tym zbrzdis psa a ukazes babulke ze sa nema coho bat. chranit ju pred vsetkym nema zmysel lebo nie si schopna to robit stale a ona sa nenauci spravne reagovat na velke zvierata

Hm, tak jste mi potvrdili, k čemu jsem stejně sama došla, tedy že živelné vypouštění psů na cvičáku ("častý styk se psy", haha) problém jenom zhoršuje.
Moje čubina je taky věčná utíkací hračka. Dokud si jí pes nevšímá, většinou ho ignoruje, případně ho pro jistotu obejde obloukem, když jde kolem. čím větší pes, tím hůř. Když si pes chce čuchnout, myslí si, že mu uteče, pokud je (psina)na vodítku, radši se uškrtí. Já můžu jak chci hladit psa a dělat, jak se nic neděje. Asi bych to potřebovala slyšet - nemáte tu někde "uklidňovací" video? Když přibíhajícímu psu zastoupím cestu a on mě obíhá, mám ho tedy chytat? A pak chtít, aby odešel na vodítku? Přece nemůže být kvůli mé moule celý park uvázaný. Bohužel jsem dřív nevěděla, že se pes nemá nechat před strachem utýct, tak už to má asi dost naučené. Přitom ji nikdy žádný nenapadl nebo tak, jen si chtějí čuchnout nebo si hrát a ona dělá, jako by jí měli ukousnout hlavu.

A ještě něco, nevím, kam to zařadit ale souvisí to.
Jak pes vnímá smích? Když něco udělá a já se rozesměju, jak to pochopí? Dovede rozeznat radost a posměch? Jak se to pozná?
Příklad: když řeknu kočička (nebo třeba pišišvor, prostě něco, co šišlá), fenka zpozorní, zvedne ocas a začne štěkat, pobíhat kolem a jakoby hlídá (přitom je to kavalír, pes vítací ), brblá a nadává. Je to hrozně srandovní, ale nevím, jestli když se rozesměju, jestli to nebude brát jako potvrzení správného chování. Nepotřebuju, aby takhle jančila pro nic za nic. To samé když bude uhýbat před psem a já se jí začnu posmívat, nebude to brát jako pochvalu za to utíkání?
Napadlo mě říkat kočička, když se blíží nějaký podle jejího názoru nebezpečný pes, před kterým by utíkala, aby nebyla taková podřízená (bude to vypadat, že jsem ve školce chyběla a nepoznám psa od kočky ), ale nechci ji při tom naučit na psy ještě štěkat...

gigi, já myslím, že pokud budeš dělat cokoli nestandardního, když se k vám blíží nějaký pes, jen fenku upozorníš na to, že se opravdu něco nestandardního děje, a tím jí nejspíš podpoříš v její nesprávné reakci. Sama jsem začátečník, dělám spousty chyb, ale jeden čas mi fenka reagovala velmi podobně na psy, co k nám přišli se na ní podívat. Vždy jsem se pořádně uklidnila, psa přivítala jako první, jen klidným hlasem (čau pse, ty seš ňákej velkej) a hlavně čubu měla na prověšeném vodítku, nesměla vůbec zatáhnout. Pokud se vzpříčila a začala se mrskat/ohánět a vrčet, posadila jsem si jí, řekla jí: "marie, seš fakt úplně blbá, ne?" a dřepla si k ní, na úrověň její a toho psa. Psa jsem hladila a Marie prostě musela sedět, musela být v klidu. Tohle samozřejmě není vůbec žádný konkrétní návod pro tebe, chci tím jen říct, že jsem se snažila být úplně v klidu, brát to jako naprosto normální, že přijde pes na seznámení a snažím se jí ukázat, že pokud jde pes v dobrém, pěkně ho uvítáme, a pokud nejde v dobrém, nějak to prostě pořešim já. Chtěla jsem, aby ve mě mohla mít oporu a nemusela se psů bát.

na jaře k nám na cvičák přišla fenka čínského chocholatého psa se stejným problémem - při jakémkoliv zájmu jiného psa histerický vřískot, úprk k paničce a pokud možno do náruče. Prvním krokem byl naprostý zákaz braní do náruče - pes patří na zem. Při vypouštění psů se fenka vždy držela poblíž lidí, pokud to některý pejsek přeháněl, tak jsme lehce zasáhli, ale spíš tak aby to fenka ani nepostřehla (odvolání dotěry). Jinak v době volného pobíhání hlavně přihlížela tomu jak si ostatní hrají. A samozřejmě cvičila když se cvičilo - tím se taky učila že pejskové ji nechtějí sežrat. No a po nějakém čase ubývalo histerie a dnes je fenka úplně normální pes, "baví" se s jinými psy, hraje si s nimi a když to přehánějí tak lehce ňafne nebo odejde. Žádná histerie.
Tkaže: najdi si pár normálních hodných poslušných psů a začni pracovat na tom aby fenka pochopila že psi jsou prostě běžná součást života a když k ní čuchnou tak na to neumře. Pozor aby se pak nekamárádila jen s pár vyvolenými. Moc ji při tom seznamomvání nehlaď a vůbec neuklidňuj - to že se potkáte se psem je NORMÁLNÍ, netřeba uklidňování!

Mám podobný problém,moji fenku/má 5kilo,kříženec/málem zabila a to myslím doslova fena čsv,nebýt okamžité cesty z dovolené do Prahy na kliniku tak už asi nebyla,bylo to fakt ošklivé a zažít už to fakt nechci.No a když byla jakžtakž v pohodě a chodila ven,tak kdykoli zahlédla něco co vypadalo aspoň tochu jako vlčák,tak byla v trapu,trvalo snad rok,než přestala takhle zběsile utíkat,nicméně velkých psů se bojí pořád,jenže teď neutíká,myslím si,že díky mojí druhý čubině která naopak běží za každým psem kterýho vidí,ale teď zase jakmile k ní velký pes čuchá déle než se jí líbí tak po něm vyjede.U psů se nebojím,ale u fen mám opravdu strach.U hafanů,které známe a víme,že jsou v pohodě jí nechávám ale u psů,které neznám/vlčáci a podobně/dělám tu hroznou věc,že ji vezmu na ruku.Já vím,všechno špatně,ale já si prostě nemůžu pomoct,ta fena čsv kousla jenom jednou,ale s úmyslem zabít.A věřte mi,že nestihnete udělat nic.Vím,chyba je ve mně,ale nemůžu si pomoct,mám strach,abych to nezažila znova a to samozřejmně vyhrává.Obě čubiny jsou z útulku.

Gerdo, toho prověšeného vodítka právě nevím, jak docílit. Jsem ráda, že většinu času na něm netáhne, když jdem. Když je uvázaná a přjde pesan, tak se mi omotá kolem nohou. Nějaký čas jsem zkoušela, aby si mi aspoň sedla mezi nohy, než aby zdrhala. To ovšem znamenalo jí ten zadek do země narvat a držet. Přitom držet čumák dotěry tak, aby ji nenabíral, blekotat něco o tom, jakej je to pěknej, ale zvědavej pejsek, a hlídat, aby ona neprocouvala škvírou mezi mýma nohama - na balanc docela složitý. Pak mi na cvičáku řekl někdo jiný, že schovávat ji nemám, protože přece není proč - neděje se nic nenormálního. Tak já fakt nevím. Zakázat uhýbání nějakým "nesmíš" asi nepůjde, co? Do náruče jsem ji nebrala nikdy, většinou ji prostě protáhnu kolem kolemjdoucího psa v duchu "nic zvláštního se neděje, tady žádnej nebezpečnej pes neni".

Na cvičáku když ji odepnu a nikdo ji nehoní, drží se mě jako klíště. Jak si psi hrají, sleduju fascinovaně já, jí je to šumák a nanejvýš si kolem čuchá. Tak je pak k něčemu, že "vidí", že jí nic nedělají? Když dojde na cvičení, to je hvězda - to ji nikdo neotravuje a ona mi ty piškoty div nevytáhne z ruky pohledem, jak číhá, za co to bude. Do chvíle, než se dostane do blízkosti psa - chůze v kroužku s malými rozestupy (tak na její délku od psa), odložení ve skupině - to splácne uši, stáhne zadek, začne házet očima doprava doleva a kouká vzít roha, zůstaň najednou neví co je...
Bohužel se vůbec neumí bránit, když ji někdo otravuje. Výjimečně do něj šťouchne čumákem, ale to už musí být. Nechala by se klidně znásilnit a ani by nepípla. Já nevím, jestli na ni jdou psi proto, že je voňavější, nebo protože ze sebe dělá kořist. Asi to druhé, protože do křoví ji honí i fenky...
Jak mi má věřit, že jsou neškodní, když moc dobře ví, že kdykoli do ní můžou začít rýt čumákem??? Potřebovaly bychom nějakou skupinu flegmatických psů, jenže na cvičák většinou chodí puberťáci, co to přivolání zrovna nemají nijak super...

vem pytlík (možná několik pytlíků) piškotů a po dohodě s ostatními páníky udělejte velkovýkrmnu - nalákej k sobě všechny psy ze cvičáku a jednoho po druhém odměňuj (oslovení jménem - reakce psa (koukne na tebe) - piškot). Samozřejmě mezi tím párkrát dáš svojí fence. Ona bude muset být mezi hordou cizích psů, ale oni si jí nebudou všímat (budou hledět na tvoje piškoty) a dostane dobroty. Hlídej jen ať se ti po feně nešlapou. Pokud by od tebe chtěla utíkat, dej si ji na vodítko a zkus třeba jen jednoho psa, pak jiné dva, příště třeba pět...
Předpokládám vychovanost psů alespoň v takovém rozsahu že se o tebe nepoperou, případně že tě nerozsápou i s těmi piškoty.
Často se bav s cizími psy, ale tak aby si všímali tebe a ne tvé feny, po té chtěj jen to aby se nesnažila táhnout pryč. Až bude zvládat tohle tak teprve opatrně začni s tím, že ji seznámíš s hodným cizím poslušným psem... a příště s dalším a dalším.. až bude to potkávání a seznamování brát jako normální. Postupně zvyšuj laťku a přibírej i psy divočejší nebo jinak "horší". Nenechej si ale fenku obtěžovat příliš - prostě psa odežeň nebo sundej, tím tvá fenka zjistí že "netřeba se bát, panička mne ochrání"
Chce to hromadu dobrot a spoustu hodných klidných psů.

Gigi, my máme na sídlišti taky za kamarády velmi klidné a flegamtické psy, se kterými děláme přesně to, co píše Petra - ten, kdo má nejvíc dobrot si kolem sebe posadí psy, pěkně do řady nebo kruhu, dá jim povel a pak je za to odmění. A všichni psi pěkně spolu sedí a je klid. Marie se učí to, že když si osatní hrají, je to normálka a nic, co by jí mělo znepokojovat, takže prostě chodíme se psy, kteří si po cestě hrají a ona je nesmí napadnout, buď si jich nemá vůbec všímat, nebo se má normláně připojit. Nenechávej svou fnku zahnat jinou do křoví, to si ji radějií nechej na couračce, aby ti nemohla nikam odběhnout a schovat se, ale kontroluj, kdojí jak moc obtěžuje. Je normální, že se psi očichají, ale když už to feně vadí, psa prostě odežeň, nebo odvěď jeho pozornost jinam. Já ho většinou od ní "odhladim", abych se vyhnula nějakým nervním reakcím z její stranya psy si spojila s příjemným pocitem. Prověšené vodítko děláme tak, že prostě nebude tahat. Když jdem na vodítku krátkém, chodí se u nohy, když se chodí na flexině, chodí se trošku dál, ale taky se nesmí tahat. Pokud potkáme psa, kterého nemá ráda, nebude útočit, ale půjde prostě u nohy a nebude se ho všímat - tohle se teď právě učíme, a to prověšené vodítko považuji pro sebe za geniální radu, na mojí fence to skutečně funguje. Když je prověšené, je v klidu, když se vynervim a zatáhnu v nevhodnou chvíli, fena se vzpouzí, vyjede, zuří atd.

Feli se už dlouho bojí větších psů, když je puštěná, tak si jich většinou moc nevšímá, vadí jí když ji pes dlouho očichává, to se nahrbí vycení zuby a odskočí. To jsem neřešila, protože psům to nijak nevadilo, bylo to správně? Ale na vodítku ještě většinou po uskočení vyběhne proti němu a to už asi moc dobré neni? Včera na procházce na jednoho fleta docela ošklivě vyjela. Doběhla na konec vodítka a udělala salto, potom už si ho nevšímala. Měla jsem v tu chvíli pustit vodítko, nebo jak jsem to měla řešit?

Díky za radu. Dneska se mi podařilo oslovit ji ve správnou chvíli a na psa nevyjela, ale u většího psa by to asi nezabralo. Jak mám tedy reagovat u většího psa, nebo ho k ní nemám vůbec pouštět?

Mi máme kastrovanýho pejska z útulku,dneska pořízeného.Zjistili jsme že se šíleně bojí našich psů,přitom mu nic nedělaj. Nechci ho vystavovat stresu ,při společném venčení mi jde za zády ,ale jakmile si s ním chtějí hrát tak panikaří. Neuškodí mu když bude snima ve výběhu? Zatím jen nehnutě sedí u dveří celý den a neodváží se projít po zahradě .Ke mě se lísá a už se mne tolik nebojí,schovává se za mne ,před mími psi.Je nějaká šance ,že si zvykne? A jak mám postupovat?

Tak se situace otočila,Usan z něj cítil strach a začal ho honit po zahradě,tak jsem odlovyla Usana a raději jsme ho vrátili k jeho bráškovy do útulku.Byl pořád ve stresu z tech velkejch psů a klepal se .S Usanem by to nemělo cenu,akorát by ho terorizoval.Ami si s ním chtěl hrát a když před ním utíkal ,tak si Ami myslel, že si chce hrát na honěnou.Takže Ami a Usan ho honili každý z jiného důvodu a já honila Usana.No ještě že nás sousedi neviděli Malej pejsek asi nepůjde k těmto dvěma,alespoň ne bázlivej.

Věřila ,ale bála jsem se ,že ho Usan do tý doby pokouše a myslím ,že by to pak bylo ještě horší.Ta pani byla ráda ,že jsme ho vrátili zpět ,měla o něj strach,když jí kamarádi řekli s jakými psi bude. Kastrát a stejně ho brali jako psa kořist . S většinou psů si Usan dokonce hrál i Ami úplně normálně ,když jsme je na cvyčáku pustili do houfu. Ten první den to bylo dobrý,nevym co mu ruplo v hlavě?Měla jsem předpokládat ,že se mu nedá věřit a nezkoušet to.

Prosím o radu, protože jsem neschopná a už si nevím rady. Myslím, že Břeťa udělal kus práce, co se týče jeho napadání psů. Odbourali jsme napadnutí volně pobíhajícího psa, nevšímá si zuřivě štěkajícího psa za plotem, stačí říct klid. Co se mi však nedaří, aby nereagoval na psa, kterého musíme potkat - na ulici. Vždycky se tak rozzuří, dostane se do tranzu a chce ho zabít nebo co. Jediný pokrok vidím v tom, že už nejde po mě, když ho umravňuju a zklidní se.
Zrovna včera zpoza auta vyšel pes těsně u nás. Rozzuřeného Břeťu jsem kus odtháhla, posadila čelem ke mě, vzala jeho hlavu do dlaní a říkala mu ať neblbne, že se nic neděje. Rychle se uklidnil, v tom vidím taky pokrok. Pak jsem ho otočila čelem ke psu ( naštěstí panička se tam s někým bavila, tak jsme měli studijní materiál ), posadila ho, čuměl na psa a už byl klidný a pak jsme kolem toho psa prošli.
Mám technický problém, že v jedné ruce držím feňule, takže na Břeťu mám jenom jednu ruku.
Ale příště to udělá zase. Kde dělám chybu?

Čtu to pořád dokola a děkuji za pojmenování problému. Myslela jsem, že to nejtěžší máme za sebou, protože začal mít výbornou poslušnost - resp. přivolání. Dokonce jsem ho odvolala od psa, který se na něho vrhnul a jeho panička ho nemohla odvolat.
No brod je ještě daleko...

Teď to asi zakřiknu, protože bohužel vůbec nevím, co se změnilo, ale Břeťa už asi čtvtrtý den nereaguje na ulici na psy. Už jsem skoro zapomněla, jaká je to pohoda v klidu jít po ulici.
Chci se zeptat, co mám dělat já? Chválit či tvářit se, že je to normálka. Zatím prožívám takovou radost, že si vždycky poskočím a usmívám se jako magor. Dokonce se musím ubezpečit, že jsme potkali psa-samce.

Omlouvám se, že to tady mám jak seriál. Ale jak dny plynou, tak zjišťuju spoustu věcí. Když můj pes se přestal rozčilovat na cizí psy, když je na vodítku, tak vyplavalo, proč to vlastně dělal. Myslela jsem, že to bylo bezdůvodně, ale on byl jenom o kapku rychlejší než ti cizí psi, takže jsem neviděla, že se vlastně brání. Protože teď to vypadá tak, že psy, kteří jsou v klidu, nechává být, ale hodně psů na něj startí ( asi protože je velký ) a chovají se agresivně, přesně jako to dělal on.
Přála bych si docílit, aby i u těchle prudičů zůstal klidný , což zatím není, ale už se nedostává do tranzu a reaguje až po nich, je to jen odvar proti dřívějšku, prostě nechce si to nechat líbit. Přemýšlela jsem, jestli bych na něj měla přitvrdit, víc mu dát najevo, že se mi to nelíbí nebo mu pořád vysvětlovat, že se nic neděje. U těchto psů mu nemůžu ukázat, že jsou to kámoši.
Díky za odpověď.

prudici sa tvrdo ignoruju, po case sa to nauci aj pes. proste sa treba tvarit ze tam ten pes nie je...

Eliško, takže mám ignorovat prudiče a svého psa taky? - nic nevysvětlovat, neřešit?
Stejně je zajímavé, že dokud dělal prudiče můj pes, nikdo si na něj nedovolil, teď, když se snaží být v klidu, tak na něho útočí. Je to kruh.

Dorotko, já bych asi nepřitvrzovala, jen bych chtěla, aby můj pes vnímal mě, ne ty prudiče. Marie mi tohle taky dělá, potkámep rudiváka, přetočí se do tranzu a řve a řve a řve, už se s ní pak skoro nic nedá dělat. Snažím se jí do toho nervu vůbec nepustit, obracím pozornost na sebe - chci po ní cvik, chci po ní něco, odvádím pozornost, piluju povely, aby byla aspoň ovladatelná, když už neni zvladatelná (myslím v těchto situacích). Pokud se mi přetočí do vzteku a nevnímá, musím jí upozornit trošku výrazněji, aby vnímala mě a ne prudiče. Třeba jí štípnu do slabiny - zní to asi krutě, ale na žádné škubnutí vodítkem prostě nereaguje, tahá, napíná a já nechci, aby napínala, takže jí buď štípnu do slabiny, do ocasu, do ucha, jednou už sem jí i kopla do zadku, aby se otočila na mě, hned nabídnu alternativu řvaní na psa, pokud reaguje, dostane odměnu. Možná je to u Břéti jinak, jen mi to tuhle situaci připomíná, tak píšu svou zkušenost. Psa bych asi úplně před prudičem netrestala, nebo nějak víc nezvyšovala stres, aby si toho psa nespojil s nějakým trestem, nebo tak něco, prostě v těchto situacích chci po psu, aby vnímal mě.

Gerdo, jak tě čtu, tak si uvědomuji, že mu otáčím hlavu k sobě ( má ohlávku ), to asi udělám o chvilku dřív, ještě před tím než se dostane prudič do tranzu a zároveň si myslím, že v tu chvíli asi dělám chybu - nejsem klidná, sebejistá, vlastně v tento moment nevím jaký tón zvolit. Nebo vypnout emoce a neříkat nic?
Ty cviky - to je problém - většinou je to na ulici za normálního provozu, lidi, kočárky a tak. Akce trvá pár vteřin, jenom jak se míjíme.
O štípání do slabin - když jsem měla jenom holky - trubičky - tak bych byla asi pohoršena , ale teď ? Účel světí prostředky, rychlý a účinný zásah, který si pes zapamatuje, nakonec to mě učí přímo můj pes, který mi také nic nedaruje. Už vím, že pokud budu na něj měkká, tak to nikam nepovede.
Teď jsem si uvědomila, že přesně tu moji měkkost mi Ruda vyčítal, tenkrát jsem ho nechápala....
Tak si budeme navzájem držet packy, jó?

No ani bych nemyslela zapamatuje, jako že ho vnímne tak, že se otočí na tebe a pak můžeš dělat něco dál....
Za provozu na ulici tohle děláme taky, hlavně to nenapnutý vodítko, neupozorňovat na problém předem. Pokud mi Marie už jde do toho přetočení, je úplně zbytečný na ní řvát, nervit, stresovat, akorát jí to přidá.

Dobrý den,
mám problém se svým labradorem. Je mu 8 let. Poslouchá velmi dobře. Problém nastane, když jsem s ním venku, chodíme po parku bez vodítka a přiběhne k nám nějaký jiný větší pes. Jakmile přiběhne nějaký menší můj Lucky si s ním hraje. Když potkáme psa na vodítku, i většího, Lucky jde krásně u nohy a ani ho nenapadne k němu jít. Když vidím venku většího psa, Luckyho si přivolám, on přijde. Když k nám ale ten druhý pes přijde, začne Lucky kolem něj kroužit, se zvednutým ocasem a naježený. Většinou pak zače i vrčet. Když na něj zavolám (hodně hlasitě) a druhý pes sám odejde, nic se nestane, ale když po Luckyho vrčení druhý pes zaútočí, Lucky se ani neumí bránit. už byl několikrát pokousanej. Asi 4x. 3xod retrívra, jednou od nějakýho obrovskýho. Bylo bych ráda, abych Luckyho dokázala naučit nechodit agresivně kolem větších psů a aby na ně nevrčel. Prosím Vás tímto o radu. Lucky je pro mě ten nejlepší pes, jakýho jsem si mohla přát. Předem moc děkuji za odpověď. Jarka Fouchard

Na Free sobotu se určitě přijedeme podívat, ideálně za 14 dní, když se bude pořádat

MOje čuba 17 měsíců se bojí velkých psů a ze strachu vyjíždí. Když procházíme kolem nějakého většího, tak se snažím ji mít na prověšeném vodítku, u nohy, přesto se nahrbí a cení zuby. Problém navíc je, že už z dálky ho fixuje očima, přikrčí se, "pase ho" (je to bordera) a pro spoustu i vyrovnaných psů je to poměrně stresující a vůbec netuší co jim chce říct, obávám se, že tímto psy zbytečně provokuje a její chování je pro ostatní značně nečitelné a nepříjemné (toto dělá i na psy, na které pak nevyjede, ale prostě je musí už z dálky fixovat). Moje otázka zní, zda mám nějak řešit toto její fixování druchých psů (dělá to na všechny) a za druhé za to cenění zubů (popř. chňapání), jak ji mám potrestat. Já ji čapnu za čumák, otočím na sebe, podívám se jí do očí a vysvětlím ji někdy víc v klidu někdy míň v klidu, že se mi to absolutně nelíbí.

janaV - nemáte někde poblíž klidnýho velkýho psa na trénování? My to teda jezdili s mou čubou trénovat na ovčáry, kde si žádná čuba neláme hlavu s ňákou pošahanou uchňapanou bláznivkou. Tím se i moje čuba naučila, že ne každej jí sežere a tudíž že nemusí každýho sežrat a odehnat jako první. Asi bych čubu v její nejistotě netrestala, spíš bych se podivila nad jejím chováním - jako co je? Si normální? A pokud by to bylo možné, člověka s větším psem bych si zastavila, pokecala s ním a psa si řádně vyhladila, aby ta moje čůza musela koukat, jak je to hodnej pes.

Jo, jo, tak nějak se to snažím dělat. Teď chodím mezi takovou sídlištní skupinu,kde jsou psi v pohodě, takže snad tam uděláme pokrok. Ona to začla dělat po prvním hárání, pak jsem ji dávala do kupy a když už to bylo jakžtakž v pohodě, tak začla hárat po druhý a jsme zase na začátku, je možný, že by ji hormony mohly takhle rozhodit? Já právě myslela, že už se to bude jen lepšit, tak sem byla v klidu, ale po druhym hárání je to tu zas. On je spíš problém, že někdy vyjede i na menšího psa, což mi už jako nepřijde ze strachu, tak abych jí netolerovala něco až moc. Jinak člověk má pocit, že když jeho pes dělá něco takovýho, že ho musí prostě nějak potrestat, hlavně druhý lidi na něj koukaj blbě. Mě přijde, že čím větší koncentrace psů (psí akce, výstavy), tak tím víc je v pohodě a není problém, ale jakmile potkáme jednoho psa jdoucího proti nám, tak si myslí, že je to minimálně pes baskervilský.

nemyslim, že je potřeba to tolerovat. Svou čubu učim, že pokud hodlá po někom vyjíždět, nebude se vůbec tý skupiny zůčastňovat. Když s jí to nelíbí, půjde prostě pryč.
Ono ani to potrestání nemusí nutně znamenat, že psa seřežete, nebo ho potrestáte fyzicky.....
A to, jak koukaj jiný lidi, je mi celkem fuk. Aspoň maj báby o čem krafat - proběhnou se, popovídaj, večer se jim bude dobře spát.