Jak jsem psala tady i na jiném webu, jde o to, vystihnout přesně ten moment, který popsal Tchoř. Pro Rudu je to snadné, pro mě vůbec ne, i u mých vlastních psů. U Happiny a Luckyho stačilo v tomhle momentu dát důrazný povel na přivolání a hodit jim před čumák v našem případě hrst drobných kamínků. To je naprosto všechno. U Smajla to proběhlo podobně, místo kamínků to byl řetízkový obojek. U Nicka se zatím nepodařilo.
S žádným z mých psů ani Ruda nevytíral les, ani já.

Já mám pocit, ze všech příspěvků i ze své vlastní docela čerstvé zkušenosti, že největší problém není ani tak teoretický postup, ale právě ta praktická realizace. Přesě to, JAK vystihnout a poznat ten pravý moment, těsně než pes vyběhne a jak ho trefit tam, kam je potřeba... apod. Myslím si, že to je to největší umění a ještě o chlup větší umění je to naučit to ostatní " páníky". Pro mě je právě tohle spolehlivý znak jak rozlišit lidi, od kterých se chci učit, protože opravdu umí od lidí, které je hezké poslouchat, protože mají nastudováno., ale to je tak všechno. někdy je hodně těžké nesklouznout do skupiny " studovaných", taky se už občas musím hlídat

dobre a co potom ked do neho vpalis prud, ha? pri stopovacke si myslim ze je dolezite to, ze toho psa po nesplnenom povele a naslednom treste k sebe dokazes, aj ked donutenim, dostat. pri tej elektrike by som sa bala toho, ze sice ranu dostane ale spanikari zacne niekam letiet a som v haji, lebo nemam sancu ho k sebe dostat. tiez si nemyslim ze sa elektricke obojky pouzivaju spravne a hlavne tiez by som asi nebola nadsena keby mi niekto sem tam supol par voltov do krku... ale tot iba moj nazor

Rudo díky za nabídku, určitě jí využiju

jako všechno ostatní i tohle se samozřejmě nacvičuje, nejprve v klidu, kdy je pes "jištěný" stopovačkou, vyzkoušíš intenzitu impulzu atakdále atakdále ..... představa, že si to koupím, nasadím psovi, pustím mezi králíky a vosmažím ho nejvyšším stupněm je pro mě stejně nepředstavitelná jako pro tebe

rozhodně netvrdím, že elektronika je všelék a je třeba jí používat za všech okolností, ale neznám jediného psa zkaženého elektrikou, naopak znám dost psů, kterým to pomohlo, znám čubu, která si takhle v pubertě během dvou měsíců používání naučila 100% přivolání a pak ten obojek prodali a do dneška ho nepotřebují apod.

Ale je tu ještě jedna a myslím, že ta nejzásadnější věc, co když svého psa prostě neumím přerušit ať už ve správnou chvíli nebo správnou razancí, prostě jsem měkkej, nešikovnej, blbej, já nevím jakej nebo se bojím nebo nebo .... Jako člověk mám nějakou náturu a sebe úplně nepředělám a co teď ... nemít psa .... přestože s ním v běžném životě naprosto spolehlivě funguju, jen nedokážu vyřešit to pitomé lovení anebo zkusit jakousi protézu, která pomůže moje chybějící potřebné vlastnosti eliminovat.
Čert je můj první pes, nalezenec s kdovíjakou minulostí a já nevěděl o psech naprosto nic, bylo to těžký, stálo to spoustu nervů, učil jsem se za pochodu, ale dneska jsme tam kde jsme. Kdybych si elektroniku koupil hned první týden, tak jsem to asi celé poslal do háje, protože bych si možná rizika nebyl ani schopen uvědomit, dneska se toho prostě nebojím

Omlouvám se zakladateli za zaspamování debaty o stopovačce, posunul jsem to trochu jinam, snad to s tématem alespoň vzdáleně souviselo

S tím 100% souhlasím. Ten odhad správného momentu a praktické provedení, s tím jsem u Nicka zatím neuspěla.

isdpch:Myslím,že tvůj problém je podobný mému.Asi i názorově pohlížíme na el. stejně.Nechci to dávat jako návod(!) jen svojí zkušenost a to dost čerstvou.Koncem zimy se u psa rozvinul silný lovecký pud i s tím,že se mu podařilo utéct na dva dny.Od té doby na 30m šňůře,vyhledávání situací kde je zvěř.Zároveň konzultace s odborníkem(ne zastáncem el.)který zná mého psa i mě.Na šňůře pes nakonec chodil zhruba 5měsíců s tím,že se naučil nevyrážet.El.nosil už v té době ovšem vypnutou.Asi všichni asi víme jak je člověk šňůrou pohybově omezen a pes jí dokáže vnímat opravdu dost dlouho.Mě to dosti omezuje i u výcviku kdy třeba nemůžu dělat vyštěkání v terénu(bez šňůry je to risk a naopak s ní to moc nejde).Takže v tomhle má Ruda pravdu,že jsem si to chtěla skutečně uspíšit.Šňůru jsem odepla a s citem a chladnou hlavou použila el.Během týdne 1x upozornění na křepelku,1x upozornění u zajíce.Po dalším setkání se zvěří nevyráží,reaguje na první povel.A co je hlavní-vše s radostí!Neleká se když zvěř náhodně vyplaší,obojek si nechá nandat s radostí protože ví,že jde ven.Nyní ale vidím,že použití el.bez předchozí práce se šňůrou by k výsledku asi nevedla.Nemyslím,že špatná je pomůcka ale propagace v různých časopisech!!!Na závěr můj poslední zážitek...šla jsem se psem lesem,potkáme dvě slečny s 8měsíční labradorkou.Oni hned zaregistrovali obojek a okomentovali to ihned tím,že by ho také potřebovali,že je pejsek neposlouchá a chce si hrát s pejsky Když jsme se nakonec loučili a já svého od čubinky odvolávala,tak jsem jen za sebou slyšela "no páni ten poslouchá,to si musíme taky koupit".Nezáměrně jsem se stala propagátorkou el. ač jsem jim říkala,že přivolání máme na balonek.Ale blbec si poradit nedá...

asi tak .................mě k tomu rozhodnutí, které se zdá se je definitvní vede velmi dobrá a čerstvá zkušenost mé kamarádky s basenjim, která píše v zásadě co ty, po 3 týdnech odvolává od zvěře bez nutnosti mačkat čudl .....

no a ty slečny co si potkala se holt zařadí do tábora těch, kteří nevhodným používáním elektroniky psovi spíš ublížili, ale to tobě nikdo nemůže dávat za vinu

Ahoj, už také létáme na stopovačce. Jak tu Ruda psal, že na konci se dělá uzel, máme super uzel, tenisák. Jsme na ní zatím třetí den, tam nemám odzkoušeno, jak dlouho tam vydrží. Obrovská sranda je ale to vymotávání v porostu. Ale včera měla stopka efekt, asi 5metrů od nás byla v lese srna, naše bíglová s chutí hup za ní. Jen pro jistotu, že to nedělám špatně. Po vystartování (aha, asi by nemělo být ani to vystartování, že?)jsem dala povel STůJ! a vynutila ho stopkou a pak přivolání Ke mně! (vzhledem k živé zvěři také vynucené stopkou) a pochvala, že přišla. Snad se nám podaří být i v lese na volno.

Asi mám obrovské štěstí na psa a to takové že je průhledný a protože mám prvního tak nevím jestli to dokážu vidět nebo mám jen to obrovské štěstí.
Chodíme i na několika hodinové procházky např. na houby lesem a stalo se jen párkrát že by se pokusil lovit. Je ale pravdou že poznám kdy začíná být tak trochu mimo nebo jinak řečeno zaujatý tak že vím že něco má v dohledu což si s klidem odkoriguju. Navíc jsem zjistil že když má v dosahu (cítí) něco co nemá zakázané a hodně to chce např. cítí kamaráda nebo psí kamarádku tak poslouchá na ipo (něco jako budu nejlepší pes když mě za nima vezmeš).
Sice chápu a už se nám to stalo že nám zajíc vystartoval před čumákem ale jinak nechápu problém s lovením.
Vy opravdu nevidíte že pes začíná blbnout ???????

Bendo, když ti srna vyletí přímo před čumcem (myslím před mým) a hned za ní druhá, tak mi věř, že moc času nemáš na korigování. To se jenom držíš stopovačky s vírou nepustit a opačném směru tělních tekutin (červená nahoru, žlutá dolů - až do autu - mimo tělo ) se nechci ani tolik rozepisovat.

Že pes začíná blbnout vidím, ale na stopovačce je proto, že jaksi jí stopy zvěře či zvěř samotná chutná víc než panička.

Dorotko asi mám hold štěstí
několikrát jsem viděl srnu dřív než on dokonce i zajíce a sám jsem ho na ně upozornil ve smyslu se podívej a jdeme.

Lenko jestli neposlouchá už když jen cítí potom máš dost času na tom pracovat.

No to teda máš štěstí - na psa Náš Rex když uzří nějakou srnu, tak by vyběhl, ale nemá to už ve svym věku zapotřebí ... ovšem Kití, tý stačí srnky jenom cejtit, i když jsou kilometr daleko, co u toho vyvádí včetně zvukovýho doprovodu ... a nedejbože, když je zahlídne ... Nebude von Benda tak trochu flegmouš?

Nevím proč, maje také bígla, jsem stále optimista. Máme za sebou i dramatičtější útěk za deště v lese. Právě ten byl impulsem nehrát si na frajera a zkusit stopovačku. Máme ji dlouhou, tak nevím, jestli ne zbytečně moc, přes 50m. 2.den jsem jen nadávala, a vymotávala, třetí už byl lepší, tak uvidíme. Asi máš bígla flegmouše a stopy zas tak nemusí a máš perfektně zvládlého, což já zatím vzhledem k věku 8 měsíců ne. Tak mi držte palce, ať mi šlape jak Petřin Bardoušek.

Bendo asi chodíš v lese jen po cestách a po polích vůbec nebo fakt nevím. Mě už se i stalo že Barda o zajíce doslova zakopnul (a tehdy ještě i zdrhnul ). Jindy jsem ho pustila vyčůrat u benzínky a dva metry od prvního stojanu seděl za keřem zajíc. Za tím keřem, který jsem ho poslala občůrat... Srnky se v lese taky často zvednou až na poslední chvíli, jednou se nám podařilo že jsme šli hlubokou úvozovou cestou a v okamžiku kdy mi z toho úvozu vykoukla hlava jsem si koukala do očí s pasoucími daňky... prostě spoléhat se na to že zvěř vidím první nejde.

možná nebo mu ta sebevražda za to nestojí




to nejde to je pravda. Šlo mi jen o tu průhlednost. Nebo mi chceš říct že ti obden skáču před nosem srny a zajíci.
My máme přivolání dosti kostrbaté protože mě nějak nebaví na tom makat a v konečném důsledku to ani nepotřebuju ale o to nejde.
Prostě když to vezmu v procentech tak ca. 70% možností lovit na sebe vykecá sám 25% vidím dřív než on a 5% nebo i míň je bleskurychlé.

procenta - já nevím, mě je to naštěstí jedno. Teď po přestěhování je to se zvěří bída, ale v KM jsme opravdu měli "panelákového" zajíce, který spokojeně žil uprostřed sídliště a mohl se objevit kdykoliv kdekoliv. Hodně se courám po lesích a polích a ne vždy zrovna po cestách, spíš po zvířecích pěšinkách a potichu, takže velmi často zvěř vyrušíme až když jsme skoro u ní... Pokud zvěř vidí (spíš cítí) první Barda, tak mě na ni upozorní, já ho pochválím, když zvěř neuteče tak chvíli pokoukáme a jdeme dál. Pokud ji vidím první, upozorním já jeho a dál je to stejné... V době kdy utíkal tak jsem byla mnohem víc ve střehu, ale právě že těch situací které byly bleskurychlé bylo docela dost...

no benda já nevím jak u vás ale tady u nás zapadákově ti opravdu zajíci a srnky skáčou doslova přes cestu a psovi před čumákem -))

No u nás je to naprosto stejný, zajíce tady teda nemáme, ale těch srnek - kolem našeho baráku vede pár srnčích pěšinek a to nebydlíme na žádný samotě ... psy navolno si nemůžu dovolit ani náhodou ...

to máme taky ale bleskovka byla jen jedna

ps: víš co je očistec: venčit v lese a na poli v noci když nesvítí měsíc

My máme na sídlišti zajíců mnoho, přecházejí k nám z Krčského lesa a přilehlých polí. Taky se u nás prochází srnky a u IKEMU stádo muflonů. Je to velmi dobrý trénink pro mě i Marii. Zjistila jsem, že nejraději honí srnky a zajíce. Takže s očima jako ostříž sleduji jak v lese tak na sídlišti, abych mohla hbitě zasáhnout.

Zdravím všechny,
měla bych jeden dotaz. S hafanem chodím ven se stopovačkou. Jak ho mám ale přivolat i se stopkou, když se na mě občas ani nepodívá pokud na něj zavolám jménem? Mám po něm něco hodit?
Asi s ním nemám pořádně vybudovaný vztah. Ono je to ale těžký, máme ho s přítelem, a ten na něj prdí a jedinej kdo se mu věnuje co se výcviku týče jsem já. Ale přijde mi, že i když se mu víc věnuju já, tak mě nebere tak jako přítele. Mám z toho hlavu jak pátrací balon a moc mě trápí, že si s psíkem nerozumím, ale je mi jasný že je to moje chyba. Četla jsem tu, že když je pes nezávislý na pánovi, tak pomůže víc si ho nevšímat. Ale mě to nefunguje!

Ne, nejprve mu řekni, co po něm chceš, třeba zavolej povel k přivolání (obvykle "ke mně!"), jméno totiž neznamená nic, jen upozornění, že přijde nějaký povel. Dosaď si za jméno psa cokoli (např. Alíku pocem!, Alíku zmizni!, Alíku vypni televizi!, ...), třeba i zjistíš, v čem děláš chybu. Člověk se na "houknutí" jeho jména na ulici otočí, pes, který nemá naučen následný povel, ne. Jméno není nic, povel říká, co chceš.

Přečti si to znovu a pořádně. Princip není postaven na ignoraci, ale "odstrkávání".

Na odstrkávání dobrá, ale v jaké situaci třeba?
Mohl byste mi uvést nějaké příklady?
Je mi jasný, že když za mnou pes přijde a chce po mě kus jídla, které mám právě v ruce, tak se na něj vyprdnu a řeknu mu vypadni, ale přece ho nepošlu do háje, když se chce se mnou přivítat nebo tak něco?

Předem díky za odpověd:)

Já si myslím že pokud už máte psa prokoukleho tak není těžké rozpoznat, kdy se chystá lovit ten můj to dělá několika různými způsoby kdy poznám že se chystá lovit, poznám taky, když šel před náma jiný pes a byl to pes a ne fena.Nebo že ten zajíc je fakt blízko a tak přivoláváme, akorát mám problém jak v něm upoutat pozornost na mě aby se na zajíce vykašlal, když třeba ví že je zajíc fakt blízko, nevidí ho ale ví že tam je tak na zavolání příjde ale nevím jak upouat jeho pozornost na mě abych byla vklidu protože se chová rozpačitě přiběhne a hned už se otáčí jako že by zas šel, nevím jak ho hodit do klidu a na zajíce aby se vykašlal, protože abych ho připla je blbost že. A jak psali ostatní to že zajíc se nečekaně odněkud vynoří a pes ho vidí a frnkne to mi dělá taky, ale myslím že to je moje chyba že se pes choval stejně jen jsem nebyla já vpozoru, nebo chodím se dvěma najednou a když toho druhého nachvíli spustím z očí umí toho dobře využít.

Dobrý den,
omlouvám se, jestli jsem nepozorná a špatně se koukala, ale ráda bych někoho poprosila o podrobnější popsání práce se stopovačkou.Vím,že nejlepší je názorná ukázka (ráda bych pana Desenského navštívila osobně),ale než k tomu dojde, na procházky chodit musím a tak to nechci ještě víc pokazit. Mám 2 letou labradorku - vzala jsem si ji letos v dubnu z útulku,takže je u mě cca 4,5 měsíce.O její minulosti bohužel nic nevím. Nic neuměla,ale základy poslušnosti jsme zvládly brzo, myslím, že je šikovná a chytrá. Je moc hodná, poslušná, bere mě....ale....zkrátka klasika - moc ji baví stopy al esní zvěř. Zpočátku se mi za ní rozběhla výjimečně a když, tak běžela tryskem za ní a pak tryskem ke mně, takže do 30 vteřin až do 1 minuty byla u mě zpět. Mám ještě 1 psa, tak jsem pak zkoušela chodit ven jen s ní, vylepšit motivační odměny....zkrátka co mě napadlo....,bylo to vždy třídavě oblačno a někdy i 14 dnů vůbec ode mně neodcházela.Pak ale jednou utekla na 15 minut a asi se jí to zalíbilo a začla to dělat pravidelně ob den.Předevčírem se ale ztratila na 2 hodiny a to už bylo na mě moc. Od včera tedy nosí stopovačku, ale úplně přesně nemím, jak s ní pracovat. Stopovačku mám asi 30 m dlouhou a nechávám ji na zemi (nedržím ji v ruce).Sára (tak se fenka jmenuje) se včera tvářila jako nejhodnější pes a nechtěla ani běhat, když má na sobě něco takového. Párkrát odskočila čuchnout do křoví a po povelu zpět okamžitě běžela za mnou. Dnes se již osmělila a dvakrát nečekaně skočila do boku do stráně a tryskem se rozběhla. Já stihla jen zařvat a tak tak tu stopovačku chytit. Tak bych se ráda zeptala, jak je to ideál správně - takto?: vystihnout moment staru, oslovit jménem a dát povel, počkat vteřinu, zda neuposlechne sama z vlastní vůle a potom chytit stopovačku a zastavit ji. A pak co? Nechat ji tam stát a povzbuzovat ji za mnou(jak?),nebo jí říct ten povel ještě jednou nebo co.....? Sice nevím, jak to budu stíhat , ale aspoň abych věděla, jak je to správně. Jo a ještě jsem se chtěla zeptat, jak pak poznám, že už ji mohu ze stopovačky odepnout a vyzkoušet to, zda už se to naučila, abych to zase neuspěchala? Moc děkuji za trpělivost a za radu. Hezký den všem. Tery.

Ještě jsem si vzpomněla,že Sára umí povel zpět a ke mně na píšťalku - je lepší použít ji? Bylo by to asi rychlejší i vzhledem k mým reakcím:). No a ještě jsem si vzpomněla na 2 (asi hloupé) otázky. Hned ji volám zpět jakmile hupne kupředu či do křoví, protože nejde (aspoň mně ne) poznat (krom jasných případů),zda už se rozbíhá za něčím,či za stopou nebo jen tak. Dnes procházku docela sabotovala - hrozně se těšila a pak když jsem jí venku dala volno se stopovačkou,tak já byla už na kopci a ona ještě pořád stála dole a dívala se na mě,jestli to jako myslím vážně, že jí nechám tu věc na krku a téměř celou procházku šla za mnou nebo u nohy (podotýkám,že její procházky předtím byly takové,že naběhala několik kilometrů pořá sem a tam)....no a teď konečně ta otázka:) - nemůže to pochopit špatně,že nesmí běhat vůbec? A ještě jedna "hloupá":),chodím ještě se svým druhým psem a toho samozřejmě pustím úplně na volno,protože zvěř honí,jen když ji honí Sára,což se teď neděje. Nemůže jí to demotivovoat,že on člen smečky jako ona si jde na volno a ona ne? Moc děkuji. Tery.

Mam dojem, ze psi z utulku si ohledne uteku prvne hraji na andilky, to pokud nemaji pana jistyho a po nejake dobe, kdyz uz vi, ze jsou vasi, tak zacinaji zkouset vzdalovani se a uteky (pokud to maji v povaze). A hlavne uz vas maj otukli a nejak odhadujou, ze by to treba mohlo projit...
Povel by se pry nemel opakovat. Takze dat povel a vynutit si ho stopovackou, pokud tedy sama neposlechne. Ja davam pri pokusu o utek stuj nebo ke me (bez ohledu jestli stopovacku ma a nebo nema).
Demotivovat by ji stopka nemela, spis motivovat. On se ten druhy clen smecky chova asi jinak, ze nema stopku, tak at se kouka chovat taky tak...

ja len ze ci tych 30 metrov nie je moc.... mamrr teda dost vacsich psov a mam stopku asi 20 metrovu, dlhsie su uz dost tazke ked to ma pes vlacit za sebou. inak myslim ze metodiku mas spravnu, teraz uz len popriat pevne nervy

O vahu bych fakt strach nemela. Muj osmikilovy pesan si nestezuje na desitku ani na dvacetpet metru. Labrous o tom casem nebude ani vedet.

No já myslím,že váhou to opravdu nebude,spíš trucuje a když jí hážu míček nebo ji vyprovokuje 2.hafan,tak úplně klidně běhá. Jen se na procházce nepokusí ani 1x vyběhnout a já tudíž nemám žádnou práci. Asi bych ji měla vystavovat situacím,kdy bude moc chtít,aby pochopila,co od ní chci,že?Tery.

No řekla bych, že si na tu stopku musí zvyknout, aby i s ní začala přirozeně dělat chyby, jako kdyby byla navolno, pak přichází tvoje chvíle a koriguješ. Se stopkou jsme chodily rok, každý den, neustále, pořád, každá, byť uprděná miniprocházka, byla s 10m lanem. Nechávala jsem stopku i tehdy, když jsem psa dávala na vodítko. Stejně táhla šňůru s sebou. To, že se mi brzdila a v podstatě se stopkou nevyběhla, se mi moc líbí, protože za ten rok, co ji měla, jí to celkem zůstalo. Taky je to lovkyně, ale mám to zjednodušeno tím, že je tlustá a nemá dorbou kondici, stárne a tak už moc neběhá. mezitím pilujeme přivolání, takže celkově bych řekla, že v podstatě neloví. Na stopku si pes poměrně snadno zvykne, stejně jako ty. Sem tam psouna vymotáváš ze křoví, neustále šňůru pereš od bordelu, co se ti na ni nalepí, pes stopku pravidelně počůrává a podělává, nicméně bych řekla, že to za zlepšení ovladatelnosti stojí. Já šňůru používala jako svou pojistku, jako svou "jistotu", že čoklojd poslechne. Sledovala jsem psaa každá procházka byla v podstatě cvičením. Zjišťovala jsem okamžiky, kdy chce pes vyrazit, vždy to podle něčeho, nějaké drobnosti poznáš. A v tu chvíli jsem houkla jméno a povel, a velmi hbitě trvala na jeho splnění. Já teda vteřiny nepočítala, prostě jsem zařvala jméno, čuba se otočila, houkla jsem povel, kdyžšla ke mě, byla pochvala, když se ošívala, přišel škubanec, pár kroků dozadu s povelem a už šla. Když nešla, přitáhla jsem si ji. Celkově bys měla mít ale stopku pořád ve svém dosahu. Když psa vypustíš a prchne ti i se šňůrou, máš ji naprd. A myslim že 10 m stačí, ať si zvyká, že se má motat jen kolem tebe. Teda takhle sem si to řekla u svýho psa. chci, aby byla blízko, to, že se stopkou neodbíhá, je mi celkem fuk. Raději ať ji mám tam, kde mohu včas co nejefektibvněji zasáhnout. Jinak mi přijde, že dávat přesné návody na práci se stopkou, krok po kroku, je možná trošičku nesmysl, protože si myslim, že ty tou stopkou reaguješ na chování svého psa, ty ho koriguješ a každý pes je jiný, to prostě nenacpeš do tabulek o počtech vteřin a síle škubnutí. Dej do toho trošku citu, pamatuj na to, že šňůra není trest, ale pomůcka pro tebe, že psu nijak neškodí, jen ti pomáhá reagovat na vzdálenosti, kam bez ní nemůžeš. S Mařkou jsme cvičily tak, jako bez stopky, jen jsem měla větší jistotu, že ji zahamtnu včas, že mi neprchne, že vždy splní to, co má splnit. Nevim, tak se na to koukám já, šňůru občas použiju, když si nejsem jistá ovladatelností, nebo když psék pozapomene, že byl s přivoláním řádně seznámen. Hlavně se snažím hodně chválit při správných reakcích psa, aby věděl, že přijít ke mě je děsně super a že z toho kynou samé výhody.

No tak dnes se Sáře podařilo zdrhnout,naštěstí jen na 5 minut,ale přece. I když jsem to trochu čekala a vzala si stopku za kocový uzel do ruky,tak jsem ji prostě když se tryskem rozběhla neudržela. Co s tím?Tery.

Hlídej si stopku tak v polovině nebo ve dvou třetinách, pak máš rezervu na to, jak jí zašlápnout nebo chytit. Pokud jí bereš do ruky, dej pozor, aby ti ruku nespálila, když ti rukou projede. Nauč se jí držet "přes palec" tak. Ale nejdřív si to vyzkoušej na nečisto, aby to palec přežil.
Pokud stopovačku chceš používat jako navigaci a výchovný prostředek, nemělo by dojít k tomu, že budeš zastavovat psa, který je už rozeběhnutý, ale měla bys ho korigovat v momentě, kdy se rozeběhnout chystá. Když už stavíš rozeběhnutého psa, je to spíš prostředek jistící. Nech si to ukázat v praxi.

Ona si prostě vykračovala předemnou,už jsme byli téměř doma a najednou před ní vyletěl zajíc,tak prostě zabrala,to se nedalo naplánovat ji stopnout,když se k běhu chystá....bylo to pro ni prostě silné a já dost silná nebyla:).

nezoufej, časem budeš tak pozorná, že se budeš sama divit

No já byla pozorná i jsem to docela čekala,protože Sára byla jak na trní,ale prostě jsem to za ten konec neudržela.Asi si to budu muset omotat kolem ruky a riskovat své vláčení po lese:)či vyklobení ramene....,ale co by člověk pro svého psa neudělal...:).Díky za podporu - všem!!!Tery.

Ty držíš konec v ruce? Snaž se dopracovat k tomu, že je stopka volně na zemi, kolem ruky bych teda radši neomotávala vůbec. a to mám jen ani ne 11kg bígla!

Já stopku v ruce nedržím,ale právě proto,že byla tak neklidná,jsem ho zvedla,abych to kdyžtak stihla...no ale stejně nestihla a vím,že ani napodruhé ji neudržím i když má jen 23 kg.

Když jí vezmeš za konec, opravdu jí neudržíš. Osvědčilo se mi chytit jí přes palec tak, že máš na palci navlečenou smyčku a v dlani stopku na dvakrát. Ale chce to tak, aby se ti nevykloubil palec.
Když už se ti tohle stane, nečekej, až ti čuba doběhne na konec stopky a zatáhne, pak tě opravdu sejme. Naopak ty cukni dřív, než ona doběhne na konec stopky. Pak jí udržíš.

Snad to natrénuju,díky Hani. Hezký večer.Tery.

No tak stopka už jí vůbec nevadí ani náhodou,pořád se chystá každou chvíli k útěku,vidím to na ní.Zatím vždy poslechne,když ji řeknu ne a dám povel třeba jdeme a snažím se ji rozptýlit,ale stejně to občas zkusí. Chtěla jsem se právě zeptat,proč by měla ta stopka být na zemi a ne v mé ruce? Já,jelikož ji mám dost dlouhou,tak ti mám omotanou v dlani a ruce za zády a ona stopku vláčí po zemi,není naplá(vzhledem k délce),takže by teoreticky nemusela vědět,že ji držím,ne? Já ji totiž ze začátku nedržela,ale prostě ji zatím nestihnu zašlápnout,tak ji musím držet v ruce. Tery.

tak už jsem tady
napsala ti to Gerda, jen se to v tom její příspěvku trochu ztrácí
Důležité je si uvědomit, že pokud má pes stopovačku je pořád po tu dobu ve výcviku. Na proběhnutí jí pouštěj na bezpečném místě bez stopovačky a pokud jí má tak "cvič" i když jdete na výlet po lese. Z toho vyplývá, že já bych osobně tu šňůru zkrátil na takových cca. 15 metrů, ideální je taková vzdálenost, kdy se pes sám zastavuje, aby si čuchal a podobně, to chce vysledovat, aby byl pohyb na stopovačce co nejpřirozenější. No a pak psa a šňůru sleduješ, já měl cca. metr před koncem uzel, který byl signál, že musím konat. Tedy pokud jdu po cestě a pes mi vybíhá do strany, dával jsem povel "tady", kterým jsem ho na tu cestu vracel, neposlechl, zašlápnul jsem (tím ho přerušíš a upoutáš pozornost na sebe) zopakoval jsem povel tady a škubnutím stopovačkou jsem ho navedl na správný směr, po návratu na cestu samozřejmě pochvala a odměna, volno a jde se dál. Pokud se vzdaloval dával jsem "čekej" a zase zašlápnutí a po té šňůře jsem došel až k němu, kde jsem pochválil a odměnil. A samozřejmě nácvik přivolání stejně jako čekej, jen po tom zašlápnutí, jsem ho škubnutím navedl na to co má dělat, případně ho k sobě přitáhnul.
A tak pořád a pořád dokola. Jestli držet v ruce nebo tahat po zemi nevím, já mám prostě pocit, že ty potvory poznaj, že to držíme v ruce a tolik si nedovolej.
A fakt si to hlídej, není moc příjemnej pocit, když se ti pes zaběhne do lesa s takovouhle šňůrou na krku, může se zamotat, zranit nebo ho nemusíš vůbec najít. Pokud to budeš brát skutečně jako výcvik a nespustíš z psa oči, tak máš vždy dost času na to stopovačku zašlápnout ve chvíli kdy vyrazí po stopě nebo za zvěří

aha, mělo to být když už jsem tady

No ano,já to tak beru,že když má stopovačku,tak cvičí.Jsem ale asi nešikovná a ačkoli sleduji svého psa jak ostříž:) a nespustím z ní oči ani na vteřinu,tak se mi prostě stalo,že jsem tu stopovačku nestihla chytit,což mi přijde horší varianta,než ji mít v ruce a tak ji prostě v ruce mám.Chce to možná cvik nebo se tak nenervovat,nevím....no a místo,kdy ji pustit bez stopovačky jsem zatím nenašla,takže to je asi taky blbé. Už to na ní vidím,že je nevyřáděná a nevyběhaná.Napadl mě ještě coursing,aby vybila trochu energie a pořád jen "necvičila" na stopovačce,ale nevím,jestli je to v tomto případě vhodné? Co myslíte? Díky.Tery.

coursing určitě!

My jsme to zase brali tak, že jí stopovačka prostě na nějakou dobu přirostla k obojku. Zvykla si na ní, nevadila jí, jak píšeš. Povedlo sse, že se vylítala i s ní, nedržela jsem jí pořád v ruce. A stopovačka=cvičení, to se nám moc neosvědčilo, protože to vedlo k tomu bez stopovačky=bez cvičení a to právě v našem případě nebylo dobře. Zavedli jsme systém stopovačka je prostě pořád, délka se postupně zkracovala a poslouchat se musí pořád. Sledování psa v našem případě vedlo k tomu, že já hlídala psa, aby nevyběhl, on si hlídal mě, jestli si ho hlídám.... . Vyplatilo se nahrát to, že já nehlídám vůbec a přesto tou stopkou nebo obojkem nebo kamínkem dosáhnu.