Prosím velmi o radu dřív než začneme dělat cokoliv špatně, snad se tedy už tak nestalo.
Před měsícem jsme si vybrali v útulku 2,5 letého voříška Filipa informace z útulku byly velmi kusé, tzn. o jeho životě víme jen to že žil na betonovém dvorku,u domku, dokonce poslední dva měsíce úplně sám, s jídlem a vodou to asi také nebylo valné a že by se mu někdo věnoval o tom se také mluvit nedá. Je ale velmi milý a hodný, vděčný stačí ho oslovit a už leží na zádech:) ale co mě překvapilo v ůtulku nám bylo řečeno, že se s ostatními psi snáší dobře, že si jich vlastně moc nevšímá. Ale opak je pravdou. Žije s námi v bytě a doma je opravdu velmi hodný ale na procházce na vodítku na každého psa kterého potkáme štěká a minulý týden se mi nedopatřením vytrhl z karabiny na obojku a zaútočil okamžitě na kolemjdoucího psa,ten se samozřejmě začal bránit..s majitelkou psa jsme je od sebe odtrhli ani jednomu naštěstí nic nebylo. Ale od té doby raději přecházíme na druhý chodník když se máme potkat s jakýmkoliv psem a i tak Filip strašně štěká a tahá na vodítku.zatím ho pouze okřikujeme a škubeme za vodítko zpět,což asi není nejlepší způsob a hlavně je to absolutně neúčinné. Děkuji moc za rady a pokud to bude nutné není problém přijet.

určitě přijeď - a zatím si pročti okolní poradnu, je tu toho na tohle téma dost. Ale není nad osobní návštěvu u Rudy

On pes neni stroj aby se dal udelat navod k pouziti. Nikdo ti neda navod krok za krokem a uz vubec ne po netu. V poradne najdes zasady ktery by jsi mel dodrzet aby jsi mel sanci to zvladnout. pokud navstivis Rudu se psem osobne, muze vam pomoct konkretnim postupem sitym vam na miru, ale i to je jen metodika a zasady k ni nikoli navod krok za krokem.

Ahoj.Mám čerstvou zkušenost z dnešního rána.Při prochajdě se na nás zpoza auta vyřítil docela velký pes, samo na volno, paničce utekl na vzdálenost asi 100 m a nereagoval na její volání.To je právě to, co nesnáším a své psy mám vždy na vodítku. U nás na sídlišti je to běžné, lidé pejska pustí jen proto, že se vyběhá a vědí, že není útěkář.Ale to nestačí.Při setkání s druhým psem ten jejich neposlechne a je mazec.Poprvé jen kroužil kolem Blacka a Cindy, trochu vrčel, moji psi na něho začali jasně řvát.Odehnala jsem ho a myslela, že bude klid.Jenže opak byl pravdou.Na volání paničky reagoval tak, že se vrátil, ale ne k ní , k nám.Nepovedlo se jí ho chytit a on s přískoky a vrčením s vyhrnutými pysky snižoval vzdálenost mezi námi a jím.Ve finále byl na krok,dva ,od nás.Trvalo to snad dvě minuty,měla jsem co dělat své psy udržet a fakt jsem přemýšlela, jaké to bude, až se do mě zakousne.Snažila jsem se to zvládnout, křičela jsem na něho, ať jde pryč.Problém byl ve flexinách a v tom , že mám dva psy a jen dvě ruce. Paní ho konečně chňapla za postroj a přidržela v lehu u země, abychom se mohli vůbec hnout z místa.Byla jsem na prášky a Black byl cestou domů docela vyděšený, zastavoval se a rozhlížel.Tak nevím,co jsem udělala špatně?Ke rvačce nedošlo, psa jsem zahnala, ale Black z toho stejně měl stres a já ještě víc.Neumím dostat dva psy za sebe, když se schyluje ke rvačce, byli v transu a podařilo se mi pouze udržet je vedle sebe na krok...Vím, že Black neměl vrčet a provokovat, ale skočit na něho chtěl druhý pes,ale co a jak dělat v takové situaci?

Stanislava Horáková
Jako neumim si představit svoje dva psy házet za sebe a mít je při tom na flexinách. Flexiny rozhodně nezavrhuju, ale z praktickýho hlediska se mi zdají býti na ... ehm ... trousek A určitě by mi na klidu nepřidalo vědomí toho, že nejsem schopná svoje psy nějak zpacifikovat, abych měla prostor na vobranu před "útočníkem".

Jestliže se necháš vytočit nějakým psem, těžko v očích svých psů obstojíš jako jejich ochranka. Dokonce i v očích toho protivníka jsi za slabocha, který si své psy neuchrání a tím mu dáváš jasně najevo, že si s nimi, respektive s vámí všemi, může dělat co chce. Hodně lidí, kteří mají plašany ze psů a přijedou mi sem, učím právě to sebeovládání. Není to až tak složité, jak to na první pohled vypadá.
Tebou popisovanou situací jsi zhoršila stav věci a tví psi budou v ještě větším stresu při kontaktu s jinými psy, než byli před tímto incidentem.
Nahraď spojku "a" v této tvé větě rovnítkem a vyjde ti reálý vzorec toho, kdes to nezvládla.

Pakliže ti překáží vlastní psi, navíc neumíš udržet v jedné ruce dvě flexiny, pak je chyba ve volbě správného nářadí na psy. Osobně mám v ruce dvě vodítka, než v každé ruce plastovou krabici, které by mi také překážely. Vodítka se v jedné ruce drží snadno a druhou má člověk volnou.

Já vím, že flexiny jsou na houby, dávají jen větší volno psům, po ráno v pět hodin jsem dlouho žádného psa nepotkala.Zbytek dne použím voďáky od Barona, na těch je udržím jednou rukou.Byla to náhoda, ne záměr.V dané chvíli jsem zvládla jen slovně vyhánět druhého psa,dalo by se říci, že jsem asi já útočila.Co tedy dělat v této situaci?Už vím, co bylo špatně, flexiny atd,ale co by jste dělali vy?Rozklepala jsem se až poté, co konečně paní klečela na psu a já jí vynadala.Pes byl dvakrát větší než můj pes a oháněl se mi i po Cindy.Kdybych měla s sebou jen jednoho, ale já nevěděla, kterou stranu pozorovat dříve.Podotýkám, že Cindy vyděšená nebyla ,jen Black.On Black totiž nesnáší, když se nějaký pes přiblíží k Cindy, vyjma jednoho jezevčíka a několika jorkšírů.

Stáňo, je to pár dnů, co se mi něco podobného stalo, akorát jsem byla v jednodušší situaci než ty, protože ten pes si nás zatím jenom "omrkával" zezadu a hlavně moji psi zůstali v klidu.
Otočila jsem se na toho psa, tím pádem jsem byla před mými psy a s ledovým klidem jsem mu řekla, ať vypadne atd. ( už přesně nevím, co jsem řekla, ale to není důležité ). Vůbec nemám představu, co bych udělala, kdyby neposlechl, chci říct, že důležité je to odhodlání a víra v sebe, že na toho psa máš.
Ten pes se dal na ústup a my pokračovali v krasojízdě, ještě jsem na něj mrkla, co dělá, ale už jsme ho nazajímali. Třeba ani neměl zlý úmysl, ale byl tam sám, bez vodítka...
Zapomeň na tuhle akci a příště si třeba představ, že ten pes je tvoje tchýně.

To mi nepomůže, s tchýní jsem docela kámošky,i když zezačátku jsme na sebe taky vrčely.
Tomu pejsánkovi jsem poprvé a podruhé říkala to samé, běž pryč a , huš apod.Napoprvé v klidu odešel, ale podruhé útočil.Moji psi se chovali v obu případech pořád stejně.Black štěkal, vrčel, Cindy se přidala. No já nevím, dokud vrčeli, celkem to šlo, ale pak bylo ke kousnutí do mého lýtka nebo mých psů jen kousek,tak jsem tedy úplně v klidu asi nebyla.Nevím, jestli bych se na Vlčárech ve smečce p.D. něco naučila.Byla jsem tam před rokem a Black mezi fenami byl jako v ráji, pes tam myslím nebyl a Cindy v poho.Navíc p.D. má své psy zmáknuté.V reálu na sídlišti, kde má psa každá druhá rodina, je to trochu jiné.Mě zajímá, jestli to, že jsem na psa křikla, ho navnadilo nebo zastrašilo?To jsem měla mlčet a jen stát a čekat, co bude?Myslela jsem, že ho tak lépe zaženu a napoprvé okamžitě odběhl.

Vůbec nemám představu, co bych udělala, kdyby neposlechl, chci říct, že důležité je to odhodlání a víra v sebe, že na toho psa máš.
Poprvé jsem si skoro byla jistá, že pes odejde, byl v klidu a odešel.Ale proč se tedy znovu vrátil.Asi kvůli Cindy.Proč pak útočil?Kdyby skočil,kopla bych ho a dopadlo by to zle,asi by nás pokousal všechny.Ta jeho panička ho vůbec nemohla chytit a to měla ruce prázdné a starosti jen jeho.
Jinak se psům na vodítku nevýhýbáme, nepřecházíme na druhou stranu,snažím se své psy dostat do kontaktu s ostatními, jen když některý vrčí, přitáhnu je k sobě a jdeme dál.Ale pes na volno s vyceněnými zuby bylo trochu silné kafe.No nic, poučení pro příště.

Myslím, že je jedno, cos řekla nebo udělala, důležitá je tvoje mysl, to odhodlání, nemít strach, pochybnost, vědět, že na toho psa máš a že své psy ochráníš za každou cenu - proto taky nosím i v létě pevnou obuv.
Pro mě je to hodně těžké, protože žadný geroj teda nejsem, ale v poslední době dost opisuju od svého psa.

Snažila jsem se, byla jsem odhodlána je nedat,ale byl ve výhodě,neupoutaný, v pohybu.Škoda, že tedy nevím, co ho vyprovokovalo.Přítomnost feny, Black,já?CJakbych své psy přesvědčila, že se jim nic nestane?Nestačilo to, že rvačka nebyla a psa jsem odehnala?Když pes útočil, vrčel, jak jsem mu v těchto projevech mohla zabránit?To asi Blacka vyděsilo, pes byl velký,bál se ho ,jasně.

já mám za sebou taky útok na štěně od boxerky,která ji znala,prostě do ní skočila kvůli míčku. Ten pocit,bezmoci,kdy jsem to nečekala a následné odtrhávání cizího psa a ještě pokus o zabránění přidání se další čuby do rvačky si vybavuju ještě teď. měla jsem pocit totálního selhání. dala jsem se do klidu,sice si hlídám cizí velké psy,jestli k nám neletí,na čele to napsaný nemají,že si chtějí hrát a vím,že jinou volbu v případě ohrožení nemám,než strčit ji za sebe,vydýchat to a čekat co nastane. V duchu si říkám,co horšího se mi může stát,než že mě ten cizí pes kousne,hlavně,že mi štěně bude věřit. Ale raději bych byla,kdyby ta situace nenastala,ale hold se s tím nedá počítat, cizích psů je na sídlišti opravdu hodně a ne všichni jsou vychovaní

Co se této situace týká, fakt hodně se mi osvědčilo být v úplném klidu. Sice ještě nejsme tak daleko, aby se Mařka přišla schovat před napadákem, ale už se ke mě chodí schovávat před dotírajícími samci, který fakt nemá ráda a normálně je vždycky pokouše a vypíská sama, nicméně po jedné zkušenosti, kdy jsem jí nějak klidně a tiše od zadku odehnala nápadníka, chodí mi schovávat hlavu mezi kolena a už tolik nevyjíždí. Někdy se tak chodí schovávat i před štěňaty, aby na ně nemusela řvát. V každém případě, co se týká potenciální rvačky - venčim taky na flexině a hodně mi to vyhovuje - ale pokud se blížíme k nějaké feně, kterou neznám, přepnu flexu na nevytahování, ale nechám ji prověšenou, popřípadě si dám psa k noze a držím flexu za tu popruhovou část u karabiny. Vždy ale prověšeně. I tohle mi hodně pomáhá a vím 100%, že pokud mám psa u sebe a jištěného vodítkem a košem, situaci prostě zvládnu. Tohkle přesvědčení je strašně důležitý, protože pokud zpanikaříš, začneš křičet, mávat rukama, nervit, seš s důvěrou v kýblu úplně stejně, jako kdyby ti ten pes tvýho pokousal. Navíc sem zjistila, že když takhle debilně reaguju, ale ten napadák přesto odejde, označí nejbližší keř/sloup, prostě cokoli, aby mi dal jasně najevo, že odešel jen ze své dobré vůle a kdyby chtěl, zavaří nám to oběma. Nebo aspoň tak to chápu...Tak se radši nechám kousnout, než aby mě měl na háku kdejakej sídlištní vořech )

No jasný, měla jsem flexinu přepnutou,zkrácenou co nejvíc,pes přiběhl a útočil, na prověšení vodítka to nebylo,vše se seběhlo rychle, okamžitě na sebe začali řvát .Díky všem.

Potkali jsme rozzuřeného pita, což jsem tedy absolutně neustála a tím pádem můj pes taky. Mám strach z těchle plemen, ne o sebe, (vím, že jsou na lidi normální ), ale o své psy, protože na takového psa prostě nemám....
K fyzickému kontaktu nedošlo, byl na vodítku a moc jsem si přála, aby ho jeho panička udržela, protože vyváděl jak pominutý. Rozhodilo mě to tak, že zbytek procházky už probíhal v tomto duchu. Mám pocit ( spíš jistotu ), že jsem zase se svým psem na začátku.
Nejhorší je, že ten strach z těchle plemen ze mě nikdo nevymlátí. Jeden čas totiž u nás pobíhal takový pes ( utíkal svému majiteli z vedlejší vesnice ) a když narazil na prvního psa, tak ho ošklivě pokousal. Toho posledního zabil, "naštěstí" pokousal i pánečka, tak skončil v útulku.
Omlouvám se majitelům těchto plemen, ale když není toto plemeno dobře vedeno, tak je to na pytel.
Ještě mě napadlo, jak to, že tyto stavy nepřenáším na své feňulky? Byly u toho, zůstaly v klidu a pak se taky chovaly normálně.

No jo,jenže tohle právě je asi pitovi jedno ,je vyšlechtěn k tomu aby se rval na smrt v duchu hesla...at sem bit,jen když se peru.Jinak by asi psí zápasy nemohly existovat..Čím větší chut do rvaní za jakoukoli cenu a méně pudu sebezáchovy má,tím je "cennější"

No jo a těch je bohužel tady většina. Kolik je v poslední době případů,že se obrátí i proti člověku,dokonce i pánovi..To by se s těmi "originály" stát opravdu nemohlo.Těžko odhadnout co kdo na druhém konci vodítka vleče,ale moc originálů to asi nebude.

Bezmoci? V tu chvíli jsem maximálně vytočená a pokud se chce ještě někdo přidat do rvačky tak letí jako první. Bohužel (?) s tim mam už víc zkušeností (jako že už jsem to zažila víckrát), že se fakt vytočim, zvlášť, když se jedná o takovou blbost jako míček

no,právě,tohle bylo nečekané a hlavně se mi to stalo poprvé,tak i proto jsem to tak úplně nezvládla. chtěla bych se na fríčku naučit,co všechno je ještě hra a kdy už se to mění ve rvačku,abych se třeba na hrající psiska koukla a řekla,jo,to je v klidu nebo stačila zavčasu zakročit. takhle je sice pozoruju,ale fakt nevím,když třeba např. pes na čubu blafne a odežene ji,co to znamená,jestli výhrůžku nebo co ,což mě štve

ne vždy lze konfliktu zabránit, v tom případě si musíš říct "stalo se" a "ty vypadni z mýho psa!" nebuď na sebe tak přísná

No ja mám práve tú druhú-útočnú stranu, kríženca pita.
Niekedy mu proste prepne a vrčí mi na všetko čo je väčšie od neho...aj na cvičáku, aj vonku, obzvlášť na RTW /a iné mohutné čierne psy/ a najnovšie aj na labrošov.
Ako rozumne vysvetliť psovi, že útočiť nemá?
Mám zatiaľ taktiku, ktorá zaberá-keď vidím že sa začne na druhého psa ježiť, prípadne začne na neho "bublať", posadím si ho pred seba, a ak sa napriek tomu ťahá, tak sa nasilu medzi tie dva psy postavím/ vynútim si očný kontakt bárs aj tým že mu chytím papuľku a bavím sa s ním štýlom"čo prosím ťa jančíš? čo ti ten pes robí? šibe ti?".Keď to hovorím takým tým posmešným tónom, aj keď najprv poškuľuje po druhom psovi, prestane vrčať a upokojí sa.

Už som tu niekde spomínala, že spôsob vnucovaný mi na cvičáku zlyhal na plnej čiare/prevrátiť psa na chrbát-vrčí aj na mňa, predpokladám že kvôli tomu že je na smrť vydesený/, prípadne ho zbiť čo som nikdy nespravila/, takže si robím po svojom a robím to takto.
Je to správne?

Ďakujem za odpoveď.

Dobrý den, využiju již vzniklého tématu k popsání situace u nás doma a poprosím tak o radu... rady.
Měli jsme doma dva pejsky, jeden nalezec (něco na způsob velkého čeného špice) a druhý se k nám v obrovských mrazech přitoulal sám(mix jezevčíka s něčím-asi 7 let.) Oba to byli psi a moc dobře spolu nevycházeli, nicméně si po čase na sebe zvykli a naučili se ignorovat a ani společné procházky nebyly problémem, občas se porvali, ale zaplať pán bůh, nikdy to nebylo nic vážného. Ale teď je mi jasné, že jsme to doma hodně zanedbali. Špic nedávno zemřel a my se rozhodli pořídit si štěně samojeda a aby nenastaly další komplikace v psím soužití, vybrali jsme fenku(12 týdnů). Velmi mě proto překvapila Šmudlova agresivní reakce na ni. Chytil ji pod krkem a přitiskl k zemi. Po dalším společném setkání ji kousl do čumáku. Je to štěně a otravuje. Ale jak poznám, kdy ji chce vysvětlit, ať ho nechá na pokoji a kdy už jde opravdu o přehnané chování?

igraine vysvětlování nech mě bejt vypadá dle popisu uplně jinak- co mužu pozorovat u nás ve smečce je to spíš naznakový a nekontaktní. to co popisuješ ty mi přijde spíš jako špatná socializace - je to fenka a kevšemu štěně

Asi máš pravdu, je to ta horší možnost a toho jsem se obávala. Ze začátku na ni 'jen' vrčí a cení zuby. Ale malá si nedá říct a doráží, hrozně mě mrzí, že je nemůžu nechat spolu venku bez dozoru. Myslíš, že je tu ještě šance na to, aby si zvyknul? Máme ji teprve několik dní.

Citace: Myslíš, že je tu ještě šance na to, aby si zvyknul?

Ruda sto pro poradí a pomůže, ale určitě ti nenapíše podrobný plánek na netu... stačí chtít ;)

Šance? Spíš jistota, že z nich budou kamarádi, ale musíš je korigovat, aby věděli, jak se mají chovat. Po pár dnech nemůžeš chtít zázraky.

To čo popisuješ nevyzerá ako bezdôvodná agresivita na fenku a ešte k tomu šteňa.
Pán pes je zvyknutý na svoj kľud a asi ho hranie so šteniatkami veľmi neláka. Chce mať svoj kľud. A preto vrčí a cerí zuby.
Zjavne si malá z jeho výstrahy nič nerobí a tak musí prejsť k ostrejšiemu napomenutiu. A ak ani po takom napomenutí neprestane dorážať, tak jej pes neublížil dostatočne a malá si bude z neho kľudne robiť ďalej preliezačku.

Pozor ale na to, lebo psy, ktorí nemajú vychovávatelský talent, môžu šteniatku pocuchať kožúštek. Aj nám sa stalo, že sme museli ošetrovať poranené štenacie ňufáky, ktoré boli veľmi zvedavé a otravovali nášho pána Šmudla.
Šteňa a dospelého psa by ste nemali nechávať samých, pokiaľ by mohlo dôjsť k nejakému konfliktu.
Ale netrestajte starého psa za to, že chce mať svoj kľud. Radšej mu vyhraďťe miesto, kde ho malá nebude otravovať.
Dobre by bolo pre vás zájsť si zo psami na Ovčáry aby vás videl Rudo a vedel vás usmerniť.

mám takový dotaz, ale nejdřív, o co vlastně jde.
včera jsem byla s Tedym na procházce, měla jsem ho na vodítku a naproti nám zpoza rohu se vyloup labrador na volno (známej agresor, kterej nás už napad a pokousal nejen psa ale i mě) jeho panička si šla v klidu pomalu, vůbec jí to nevzrušovalo, že bude bitka. Labrador se proti nám okamžitě rozběh a protože Tedy je taky rváč, tak už byl připravenej zaútočit. Strhla jsem ho k sobě, postavila se před něj, aby mu ten debil neublížil a do labradora kopla, aby vypad. Jenže labrador se znova rozběh a přímo na Tedyho, takže repete, Tedyho jsem strhla za sebe a snažila se kopáním odehnat labradora. I sousedi vylezli ze zahrad, kouknout se co se děje, nikdo nepomoh (překvapivě). Celé to vypadalo tak, že můj pes lítal vzduchem, protože jsem ho k labradorovi nechtěla pustit, labrador po něm pořád šel a já ho neustále kopala do hrudníku, bohužel bez efektu, to bych musela mít asi ve špičkách bot hřebíky. Svýho psa jsem ochránila, labrador se ho nedotknul. Panička si nakonec svýho debila chytila, po té co k němu pomalu a v klidu došla. Tedy byl hned po incidentu v pohodě, šel si dál očuchávat cestičku, neprojevoval známky strachu nebo tak něco. Chci se zeptat, co v takovém případě dělat, pokud neumíme s Tedym to, že by zůstal v klidu sedět za mnou a já si to vyřizovala s napadajícím sama. Tedy si to s ním chtěl rozdat, takže jsem měla na práci nepustit Tedyho k labradorovi a zároveň se poprat s laboušem. Někde jsem četla právě o tom kopání do hrudníku, že pes se pak musí nadechnout, tak nemá čas se prát, ale asi jsem ho nekopla ani jednou dostatečně silně nebo je to nesmysl.
Co takovýmu agresorovi udělat, aby nás nechal a se stáhnutým ocasem a kňučením prchl
Vím, že ten pes za to nemůže tak jako jeho panička, té jsem hned dala přednášku o tom na co je vodítko…ale je neponaučitelná, pouští ho na volno pořád. Myslíte, že má smysl na ni zavolat policii, že její pes ohrožuje zdraví kolemjdoucích, protože nás napadne pokaždé, když nás vidí?

tvé otázky přenechám jiným, ale myslím že za daných okolností jsi se zachovala skvěle a v očích svého psa jsi "ta co ho ubránila"

pes e psotupně naučí si v těhle situacích hledět svého a nemotat se do toho- tímhle si u psa určitě hodně sotupla v ceně jak na agresora neporadím když ani pořádnej kopanec nepomohl- možnánebyl tak uplně pořádnej to od počítače ale těžko posoudíme

Měla bych dotaz na Vás všechny, kdo máte nebo jste měli problém s ježením se, vrčením a vyjížděním na jiné psy.
"Odnaučit" psa tomuto chování je na trošku delší lokte že? Nebo je to také o tom, jak razantně se psovi vysvětlí, že jeho chování je nežádoucí?
S Ozzym (16 měsíců) totiž máme stále tento problém. Chvíli už to vypadalo na nějaký ten pokrok blíže k mému cíly - sice číro, ale už nevrčel, proto stačil už jen rozhovor z očí do očí při provokaci nebo něco překvapeně prohodit, ale poslední dva dny jakoby jsme byli zase na začátku - číro, vrčení a dneska mi dokonce na psa vyjel - řešila jsem paralýzou těla (samo že ne na zádech). Nevím, co si o tom mám myslet. Napadlo mě, jestli jsem něco nepokazila, ale pokaždé se soustředím na prověšené vodítko (ne vždy se daří, musím cuknout třebas 10x) a na svůj klid. Žádny z konfliktů jsem neřešila křikem nebo agresí, takže jsem jaksi zmatená.

Já mám zkušenost, že to nemusí být na dlouhé lokte, pokud se opět neudělá chyba. Můj pes se taky začal před časem ježit, ale nikdy to neudělá, když jde s dcerou. A vím čím to je, ona to už dopředu neřeší a vůbec nepřemýšlí o tom, že by to udělal.
Ten problém má se mnou , ale právě jen pokud začnu já podvědomě blbnout.

Ozzy, co je to "paralýza těla"? Díky

Dorotka, to znamená, že se psovi chytnu čumák a on se na mě musí povinně dívat nebo mu přimačknu čumák k zemi apod. a pes se při tom nemůže hýbat. Možná jsem zvolila nesprávný termín "paralýza", takže mě kdyžtak moudřejší opravte. Díky.

Jo jo, tenhle poznatek mám taky a snažím se se sebou pracovat, ale moc se mi to nedaří I když moc chci být v klidu a druhého psa neřešit, snažím se ze sebe vydýchat adrenalin, ale stejně vím, že uvnitř plně v klidu nejsem a tím to všechno je

mě pomáhá prohodit ke psu když se de očichávat a už tuhne a de po špičkách: "Poný neřeš". Jen jsem na poslední free na tuto hlášku zapomněla a taky to podle toho vypadalo. Jinak když vrčí na psa když se nečichaj, tak rychlé spacifikování hlavy a "pohlrd zlé tchýně" - větš. to pomůže

Ozzy, je možné, že když jdeš po venku, že na potenciální konflikty stále myslíš, soustředíš se na to, abys byla v klidu, ale samozřejmě v tu chvíli už v klidu nejsi, i kdybys měla úplně prověšené vodítko. Přesně jak říká kockoterier - pokud to vůbec řešit dopředu nebudeš, pes taky nebude mít důvod cítit na konci vodítka zvedající se adrenalin. Pokud mám Mařenu seznamovat s čubou, u které si nejsem jistá, jak to dopadne a necítím se úplně v klidu, vyprdnu se na to a očuchat jí prostě nedovolím. Spíš vyhledám čubu, u které budu v klidu 100% a s tou pak trénujeme a trénujeme. Veř, že jsme měly problém stejný jako ty a dnes - poprvé jsem předala Mařenu sousedce do výtahu k její čubě, aby jely samy a šla jsem úplně v klidu po schodech. Byla to čuba, se kterou se ze začátku nemohly ani cítit na chodbě. Dnes jí Mařka v pohodě pustí i na návštěvu do bytu, když k nám vběhne sama (bydlíme na jednom patře). A tomuhle pěknému vztahu předcházel úplný klid a pohoda při seznamování. Myslím, ale já mám vždy srabácké nápady, že když se na ten kontakt s druhým psem necítíš a nejseš si jistá, jak bude tvůj pes reagovat, že bys ty dva spolu možná neměla kontaktovat, ale najít si jiného, kliďáka, se kterým trénovat budeš. Ovšem je to jen můj názor, žádná rada. Fakt si myslím, že pokud se nedostaneš do "neřešícího" klidu ty, pes sám se tam nedostane už tuplem.

To jó, neměla jsem fantazii. Pořád o téhle technice přemýšlím ( dost podrobně ji tady popisovala Gerda ). Připadá mi, že je tam moc pohybů, gest, myšlenek a tím pádem emocí, člověk prostě nezůstane nad věcí, si myslím. A taky, že to nestihne v pravý okamžik.
Můj pes nemá rád, když ho chytnu za ocas, je mu to hodně nepříjemné. Tak ho chytnu, když hodí sebemenší náznak nějakého zaujetí, nemusí jít ani o psa, prostě nechci, aby reagoval. Dost to pomáhá, protože se hned zařadí a přestane řešit. Já u toho nemusím nic říkat, reagovat, prostě za chůze zatahám tak, aby mu to bylo hodně protivné ( tím pádem nemusím tahat často, oni si pamatují nepříjemné věci ) a hlavně v době, kdy ještě není rozjetý, jakoby krok před ním. Ani nevyžaduju jeho pozornost, stačí, že jde jak má. Vše trvá pár vteřin, jakoby mimochodem. Mám výhodu, že se u toho nemusím ohýbat. Občas ho překvapím i jinak, aby měl změnu, brouček.

S tím klidem taky trochu bojuju,ne,že bychom měly problém s vyjížděním po psech,ale spíš,že se snažím zabránit třeba tomu,aby na ni psi puberťáci naskakovalit,ak,když nákýho potkáme,tak si říkám,že by bylo fajn,kdyby nic nezkoušel,abych to nemusela řešit. No, není to jednoduchý. Zjistila jsem ,že věci neřeším,pokud jsou mi lhostejné,což tohle nějak není.Budu muset na sobě ještě taky dost zapracovat....

Jo jo to je ono, všechno je to daný psychikou psovoda. A jen tak mimochodem - ti kdož tomu nevěří, ať uvěří, protože to je prostě pravda. Často si po řešení konfliktu nebo čehokoliv v duchu říkám: "kdybys nebyla tak blbá a nervózní a zareagovala jinak, vůbec by k tomu nemuselo dojít". Ale chybami se člověk učí a když se poučí, je zase o krok k cíli blíž :)

Mellorn: tu nervozitu z naskakování puberťáků si hodně rychle zakaž, protože by se klidně mohlo stát, že to tvoje Arwen začne zbytečně řešit nebo bude zbytečně nervózní, když si ji bude chtít jiný pes očuchat.

k tej teme stena a dospely pes.. susedia si kupili stena novofundlandaka, tak sme si povedali, ze to podchytime a zacneme nasho precitliveneho nevyrovnaneho riska (6r.) postupne zoznamovat, pokial mu da stena pokoj, tak sa to da, ale akonahle ho zacne otravovat a plieskat po nom labkami, tak sa risko dostava do vyvrtky a keby sme mu v tom nezabranili, tak by to siel malemu drsne vysvetlit.

ako sa mam v tejto situacii zachovat?
ked vidim, ze do neho steniatko dotiera a on je z toho nervozny, mam ho dat za seba a steniatko nejako hravo od neho odsmerovat aby videl, ze ked mu nieco vadi ma to nechat na mna?

ma zmysel prekonavat tu jeho precitlivenost tym, ze ho budeme nutit aby dotieranie steniatka znasal aj ked je jasne, ze sa so steniatkom proste bavit nechce?

ako sa v tejto situacii spravne zachova dospely vyrovnany pes, ked chce dat steniatku najavo aby dalo pokoj?