Dobrý den.Můj bojácný jezevčík jakmile uvidí nebo uslyší kopací míč nebo něco čeho se třeba ještě stále trochu bojí.Tak začne táhnout pryč nebo když jdeme na procházku tak taky táhne,ale většinou,když se bojí.Vím,že mu v tom musím zabránit a nesmim mu to dovolit.Chtěla bych vědět jestli můžu bojácného psa okřiknout,ukáznit nebo vyslovit povel se zvýšeným hlasem?Tady na foru jsem četla,že pokud na bojácného psa budu zvedat hlas,tak se nepřestane bát a naopak se bude ještě víc bát.
Chci aby se přestal kopacího míče bát a základ je prověšené vodítko,ale on stále táhne i když vodítkem zatáhnu nebo škubnu...Než na něj zvýším hlas chtěla bych vědět jestli se mě nebude třeba bát...Nerada bych něco pokazila.Snažím se být v pohodě a nemyslet na zbytečnosti....Ale míče nebo skejtu se stále bojí i když se mu nikdy nic nestalo...Děkuji za odpověd.

Ja mam strasu taky. Pokud chce utikat a delat prehnany divnosti dostane povel sedni (popr. mu k sedu pomuzu rukou). Ja osobne bych na nej hlas zvysila (ve stresu hur vnima, avsak neprehanet), ale taky bych byla ve vzdalenosti od mice (stresoru), kdy se zacina bat ne bliz.

Já bych na něj hlas nezvyšovala, protože to považuju za určitou formu trestu a přece ho nebudu trestat za to, že se bojí. Snažila bych se, aby se míč i skate válely u nás v obýváku, aby kolem nich chodil, strčila bych do toho občas, aby se to pohnulo. Je dost pravděpodobné, že se nebojí toho předmětu, ale zvuku, který vydává.
Naopak bych se snažila pejska uvést do pohody, dodat mu sebevědomí a ne na něj křičet.

Essi nikdo tady nemluvil o kriceni, ale o tom uz jsme tusim jednou bezuspesne debatovali.

Zvyšování hlasu není křičení?

Jak jsem psala, snažila bych se, aby viděl, že ty předměty beru do ruky já, že mě nekousnou a že je docela psina, když si s nimi hraju. Zvyšování hlasu byych na nastolení pohodové atmosféry a odstranění strachu určitě nevolila. Pokud už musím pejska k něčemu přinutit mechanicky, dala bych si právě záležet na tom, abych se u toho chovala klidně a suverénně a snažila bych se mu předat ten pocit pohody.

Sila hlasu a intonace jsou dve rozdilne veliciny. S obema pracuji v praci denne. Zvysit hlas = mluvit hlasiteji a to je o dost jine nez okrikovat a jeste diametralne jine nez kricet. Kdyz se ti pes zacina bat reaguje hur na povel i kvuli tomu, ze jej proste nevnima.

no,já nevím,ale když na mě někdo mluví zvýšeným hlasem,tak mi to vadí a mám pocit,že na mě křičí.A nemusí používat ani výrazně jinou intonaci. Slyšela jsem,že pes slyší 35x lépe než člověk,takže ani zvyšovat hlas možná nebude zapotřebí...

suhlasim, tiez nemam dobry pocit zo zvyseneho hlasu a nemyslim si ze ked pes vypne tak ho zvysenym hlasom donutim vnimat. ked potrebujem aby vnimal tak ho k tomu "donutim" mechanicky. otocim pesana k sebe dam mu sadni (a ho posadim) a tak. toto by som praktizovala pri skratovych reakciach a v normalnom zivote ako pise essi len proste zvykat a zvykat aj za cenu toho ze sa doma po parketach ci koberci prehanam na skejte.

annie - už to řešíš poměrně dlouho a neúspěšně, nemyslíš si, že byste měli navštívit Rudu? ;)))

naja a myslíš že ho bude vnímat když ho na něj zařveš? mám odskoušeno že ani to nepomuže prostě ho bud dostanu z histeráku a hodím ho do pohody a vnímání nebo si na něj vyřvu hlasivky a bude mi to zase prd platný.

Lucie - já si myslím, že řešení strachu není krátkodobá věc. Navíc si myslím, že odstranit strach je prakticky nemožné, lze se s ním naučit pracovat, zmírnit ho, připravit psa tak, aby dokázal slušně fungovat i v krizovější situaci, ale osobně a asi i laicky si myslím, že odstranit to tak, aby pes byl úplně v pohodě, nejde. Že z ustrašence prostě sebevěomého klidného a vyrovnaného psa neuděláš....Každý, jakýkoli úspěch v této oblasti/nápravě strachu, si myslím, je úspěch.
Annie, zlepšilo se to aspoň? Máš pocit, že to, jak se psem postupuješ, k něčemu vede? Aspoň něco, čím by ses mohla pochlubit, že se vám zlepšilo?
Mě se moc osvědčilo se ustrašence vysmát, nebo spíš se podivit, co to dělá za nesmysly...je aspoń něco, na co ti pes reaguje ve chvíli, kdy má strach? Bohužel nejsem vůbec ten, kdo by ti mohl něco poradit, sama se s tím potýkám, jen rozumím tomu, jak se cítíš, když vůbec nevíš, proč má ten pes strach, když to zatím nezvládáš pořešit.

gerda chceš vidět psa co se mužu říct zbavil panického strachu je zní pohodovej vyrovnanej hafan? přijed se podívat

Jde o tvoje štěně hovíka? Možná že pes od annie neni tak mladý zvíře, aby ty strachy v sobě neměl výrazněji zažitý.

Gerdo - v něčem máš určitě pravdu, ale já si myslim, že annie moc se psem pracovat, teda se strachem pracovat neumí a proto jsem napsala, ať si zajedou za Rudou nebo prostě ať chodí s ňákou partou lidí venčit... :) Gerdo, ty máš třeba davídkovou, která je na tohle úžasná, ale má někoho takovýho annie?

A znáš Snowie?????

Znám Snowie.
Myslím, že strachy mohou být naučené a vrozené (nebo nevim jak to napsat, že se prostě pes labilní narodí) Ty naučené by se odstranit dát měly, u těch vrozených bázlivostí si právě nejsem jistá, ale jak říkám, odborník nejsem ani omylem, tenhle můj názor zřejmě pramení pouze z mé neschopnosti "odstrachovat" svého vlastního psa. Nejsem si totiž jistá (tohle mi zřejmě vypíchnete jako příčinu všech problémů), jestli pes, kterému pomůžu s reakcí na střelbu alespoň tak, aby byl schopen normálně fungovat při parkovém venčení, bude reagovat pořád stejně relativně pohodově i v jiném prostředí a s jinou osobou, která ho bude třeba venčit. Jestli ta psí pohodová reakce nebude třeba vázaná na jistotu pramenící ve mně...

Snowie při bouřce neplaší, i když je s někým jiným. Před nějakou dobou byla na Ovčárech běluška, superplášule, taková se asi hned tak nevidí. Udělala takový pokrok, že bylo možné s ní chodit ven, hrála si, chodila k lidem pro pohlazení, při bouřce klidně spala. Na procházky jsme s ní chodili asi 4 různí lidé, ustála v pohodě i návštěvu asi 20 dětí ze základní školy. Myslím, že vrozené "slabé nervy" se dají do určité míry udělat odolnější, ale asi ne vyřešit. Ale to jsou "slabé nervy", ne strachové reakce. Ty se určitě dají odstranit, když se ví, jak na to. Tím teda nechci říct, že zrovna já to vím.

gerdo myslím naší Ajku- čuba v roce naprosto neschopná v cizím rpostředí semnou jakkoli komunikovat- strachová agrese napsy- no prostě špatná socializace zdravotní rpoblémy naše neznalost- plašule co se bala pomalu vlastního stínu. ted mezi psama uplně v pohodě, venku chodí bez vodítka pohodářka feňulka

Ajko ani o rvani na lesy jsem nemluvila. Jen se mi proste osvedcilo rict povel vyrazneji tj. zvysit hlas a psovi eventuelne do sedu pomoci - ale jen na hranici strachu (dal ho nenutit). Kdyz jsem si ho brala z utulku vubec nefungoval a ted po necelych trech mesicich byl schopen absolvovat uplne v pohode prochazku s muzi (startovni bod byla neschopnost se priblizit zejmena muzum). Tak asi tak.

naja no mě se spíš osvědčilo říct povel vklidu a vklidu psa posadit vono vzhledem k tomu že ten povel stejně nevnímá je uplně jedno jestli ho zařveš nebo pošeptáš duležitá je ta fáze psovi pomoct ho splnit

Myslim, ze kdyz neprekrocis hranici strachu tak ho muze vnimat a byt neochotne plnit samostatne. Aspon u nas to tak je - ale jenom na sedni. Oni ho totiz puvodni majitele pro jistotu nenaucili ani jeden povel... Jenom asi ten strach - jestli to neni mixnuty s necim vrozenym.

naja když se ti pes dostane do histeráku - v tomhle případě bud chce bejt hodně rychle někde pryč nebo dělá že tam radši vubec není- nevidí neslyší. pak je tam manuální pomoc víc než nutná a nějaký zvýšení hlasu nic nevyřeší

Myslim si, ze vrozene strachy maji horsi prognozu nez ziskane. Taky zalezi jak dlouho se v tom pes necha. U lidi taky sebelepsi psycholog pres pulku pripadu nevyresi uplne a nekde s problemem skoro nehne. Takze je vlastne super, kdyz se deje neco k lepsimu... Souhlasim s Gerdou, ze reseni strachu je beh na dlouhou trat. Nanestesti si myslim, ze ne vzdy je realne dobehnout do cile.

naja ale to já neříkám že ne. asi ne vždycky to lze dotáhnou do uplně pohodovýho bezproblémovýho psíka- ale jde to- u psů je většina těhle fobii získaná odkoukaná atd atd. maozřejmě mnohem horší jsou fobie získané v době vtiskávání u štěnat s těma se hejbe špatně a řekla bych že ty většina z vás považuje za tzv vrozené.
za další je duležité oprostit se od toho co pes někdy v minulostiprožil cožje asi nejtěžší u týraných a utulkových psů

nemůžeš srovnávat lidi a psy v tomhle případě, protože tam kde psycholog nepomůže to většinou bejvá tím, že člověk nechce (z jakýhokoli důvodu) se zbavit svýho strachu

Ale ja nenechavam sveho psa dostavat do histeraku. Odnaucovat psa tim, ze mu dopreju z nekolik davek histeraku denne mi fakt neprijde koser. Je to nejspis vysilujici i telesne, ale zkouset to nehodlam.
Jinak souhlasim s tebou v tom, ze kdyz nedopatrenim prekrocim hranici strachu (s kterou se snazim pracovat), tak se pes do histeraku dostane a pak opravdu nevnima vubec a lze jen mechanicky posadit. To zname zejmena z prvnich dnu...

Pořád mi připadá, že se bavíte o projevech toho strachu, ne o odstranění té jeho příčiny. Když pejska třeba posadím, když se bojí nebo mu dám nějaký povel, donutím ho, aby ho splnil. On se možná časem naučí poslouchat ve stresu, ale bát se asi bude pořád. Myslím si, že bych ho určitě nenechala utíkat nebo se schovávat, ale neřešila bych to povelováním. Snažila bych se, aby pes pochopil, že míč nekouše a ten strach odstranit, ne jenom mírnit nebo ovládat jeho projevy.

Ahojky lidičky.Máte pravdu,problém zvaný kopací míč už řešíme nějaký ten pátek.Když jsem si pejska pořizovala zrovna byl listopad a začínala zima.Se zimou přišly vánoce a po vánocích silvestr.Strach z ran má od prvního silvestra.Nic se mu nestalo,ale už jako malé štěnátko reagoval na rány a reaguje na ně do ted i když je mu 2 a půl roku.Když má strach tak se snažím praktikovat to,že se zastavíme,vydám povel sedni a snažím se ho v sedu než se alespon trošičku uklidní udržet.Když se zvedne dřív nebo když neposlechne tak řeknu veselým a udiveným tonem,co děláš A posadim ho znovu.Jenže to je většinou nadlidský úkol,protože jak tu ajka psala,nevidí a neslyší.Nedokáže se přiblížit ani k míči co je v klidu a leží jen tak na louce.Napadlo mě nahrát zvuky kopacího míče a několikrát denně mu to pouštět....Nikoho takového kdo by mi mohl s problémem poradit bohužel neznám.

Essi a jaktoze vital Bartik meho pritele, kdyz prijel po trech dnech a to se pred nim na zacatku bazlive schovaval kamkoliv. Ze by projev strachu? :=))) Povel vitej fakt nedostal :=))) Myslim, ze i Ajka ma dle toho, co pise hmatatelne vysledky...

A s balonkem si hraje? Ze by si hral pomalicku s vetsim a vetsim balonkem a vetsim...

Annie, nejsem výcvikář, řídím se pouze intuicí. Selský rozum mi dá rovnítko mezi: pes má strach a já se zastavím=psovi potvrdím, že má strach oprávněně, protože se zastavuji a řeším to. Možná se mýlím...
Nešlo by snažit se předvídat čeho se pes bojí a reagovat dřív než on?
Když uvidím bandu dětí s míčem vylovím z kapsy buřtíka nebo něco jiného lákavého a projdu nerušeně se zakrmováním psa inkriminovanou zónou. Šlo by to?

Nemyslim si, ze by slo vsechno jen kdyz se chce. I psi maji svoje dosazitelne limity a nekdy se tak stava, ze je smrt dostihne jeste pred cilem...

Neni to vymluva, ale konstatovani.
Jinak pri tvrzeni za ostatni lidi, bych se drzela vic pri zemi. Kazdodenne s lidmi pracuji a neni clovek ten, co by se zavdecil lidem vsem... Leda by si byl nadclovekem :=))) Nemyslim to nijak spatne, kus prace jiste zastanes, ale nejak zacinam mit pocit, ze chvilkama prehravas a stavis se na uroven boha.

Nevylila sem si srdíčko, práci se psem jsem nevzdala, naopak se vše zlepšuje a čuba jde mnohem víc do pohody, reaguje mnohem líp a skutečně se zlepšuje. Myslím že získala o ždibec víc důvěry ke mně, sám jste v neděli viděl, že se k té ustrašence chovala velmi mile a příjemně, že ani neměla potřebu si na ní něco pohonit. I to je u nás posun kupředu.
Abych to vzdala v této chvíli, musela bych být debil. Naopak jen se teď tím zabývám víc, což jsem měla udělat daleko daleko dřív, právě kvůli úvaze o budoucím dalším psu (jasně že ne teď, když to ještě neumim se svym jedináčkem). Samozřejmě s tim mym chybnym přístupem k Mařeně máte pravdu, sama si to uvědomuju a i na tom se snažím pracovat, jen ten pokřivený vztah ke svýmu psu mám stále, i když snad už teď míň. Co se Báji týká, sám píšete, že co odstraníte, objeví se někde něco jiného. Navíc sám píšete, že Bája ještě není úplným pohodářem, ale zdárně se posunuje kupředu, což je velmi dobře. Já samozřejmě nemám zdaleka ani čtvrtinu Vašich schopností práce se psy, pro mě je Mařka výzva jako pro Vás Bája. I u Mařky je znatelný posun kupředu a fakt se zlepšuje. To, že jsem napsala o nemožnosti odstranit strach, jsem psala výhradně o svém psu, nikdy nikomu neradim, vždy píšu, co jsem se svým psem dělala já. Na to tu nejsem, abych někomu radila, spíš jen třeba napsala, co jsme dělaly my a co se nám osvědčilo. A osvědčily se nám zejména Vaše rady a hlavně zlatá rada o prověšeném vodítku. Myslím že ten postup v základu se mi vryl do vzorce chování, že to už u mě není ani žádný přehrávání, že se psem dělám skutečně to, čemu věřim. tudíž, když se jí vysměju, tak to fakt myslim jako výsměch, když jí řikám Mařka, aby ses z toho nepo..., myslim to tskutečně taky tak. To, že jsem se zasekla někde napůl cesty není vzdání práce se psem.
Spíš mě zajímá, jestli pes s odstraněnou fóbií bude schopen reagovat ve vypjatějších situacích stejně jako pes bez jakýchkoli fóbií, klidný a vyrovnaný. Jestli ty odstraněné strachy nejsou skutečně vázané na důvěru v psovoda, jestli takový poléčený pes bude už vždy reagovat jako bez fóbií, jestli bude schopen stejných, nebo podobných výkonů. Konkrétně - pes se mnou půjde ven v pohodě při ohňostroji, ale druhý den, když se zaseknu v práci, bude muset jít ven při ohňostroji s někým jiným, který třeba ani neví, že se pes ran bál. Bude reagovat stejně jako se mnou? Bude skutečně klidný, i když půjde s někým jiným?
Ráda bych to potom s Vámi probrala na čundrování, kdybychom si mohli udělat menší ohňostroj nebo "petardaci", jestli byste mi ukázal postup, který nás může dostat dopředu o něco rychleji a jistěji, než to dělám se svým poněkud nejistým a velmi pomalým přístupem já.
Tohle nejsou přece srdeční výlevy, chci se psem pokračovat, chci se s ní dostat dál, jen mě zajímá, jak mám pokračovat, jestli to, o co se snažim, bude mít ten vytoužený cíl. A nejsem si tím jistá.
PS: Co se týká Romyny, jak mi jí jednou půjčíte, už Vám jí nikdy nevrátim zpět, je to největší zlatíčko ze všech!

Gerdo, já jen vyslovim moji doměnku a doufám, že mi jí tu Ruda vyvrátí nebo potvrdí. Tvuj příklad s ohňostrojem: pokud se psem pude někdo, kdo neví, že se pes ohńostrojů bál a ani ho ta možnost nenapadne, tak pes by měl bejt v pohodě. Ale pokud s nim pude někdo, kdo se sám bojí, nebo začne přemejšlet jestli se pes bude bát atp., záleží na psovi (na jeho nervech a ovlivnitelnosti "slabším jedincem"), jestli se do toho nechá zpět strhnout.

Ajko prozradíš mi jak jsi toho docílila,že jsi z bojácné fenečky udělala pohodového pejska?

annie jela jsem k rudovi a anučila jsme se ejdno duležitý slovíčko ,,neřeš,,

Takže myslíš,že když já jako psovod nebudu kopací míč vnímat a budu se ho snažit přehlížet tak se pejsek začne chovat jako já???Začínám mít v odnaučování strachu zmatek.Jedno vím jistě,že musim být v pohodě a neřešit zbytečnosti,ale jak naučim hafa aby měl propnuté vodítko?

Celkově to tedy vlastně znamená, že to, že postupujem krok za krokem, je vlastně správně, jen mi to prostě dýl trvá, protože u toho ladim do pohody na stejnou vlnu i sebe. Tzn musim dělat dvojitou práci Konkrétní příklad včerejšího ohňostroje - skoro jsem ho ani neslyšela, až poslední dávku, která musela vylítnout z baráku odnaproti. Fakt řachanda. Nicméně byl čas večerní procházky, Mařka zalezlá na svém místě, ale jakmile jsem si oblíkla gatě, vylezla a bez potíží šla do předsíně za mnou. Dřív by to bylo nemožný!!!!!!!! Musela bych jí z toho místa vytáhnout! Venku už šla navolno. Tak jak ona důvěrou ke mně, tak já k ní. Už vím, že pokud chce prohánět mladý fenky a rolovat pod sebe, dokážu jí to zakázat včasným povelem. Tím pádem má zas o kousek víc volnosti bez nutnosti dozoru nad každým úkonem.
Ale v podstatě při postupu po jednotlivých fázích se můžem tedy dostat tam, kde chcem být. Celkově to chce posun na obou stranách, ale tímto způsobem lze dosáhnout vyrovnaného psa? Ráda bych podpořila její sebevědomí, což si myslím, že v této chvíli, když se stává vyrovnanější, by jí mohlo pomoct se strachovými reakcemi. Jak podpořím sebevědomí plašky?

gerdo nic neuděláš přes noc nám to s čubinou trvalo dýl jak rok .-)

No my jedem intenzivně druhým, možná třetím, rokem a teprve teď jsou vidět znatelnejší posuny.

Kdybys viděla Rudu, jak pracuje se psy, tak by sis nikdy nedovolila tohle napsat. Není bůh, ale je jiný než my a právě proto tak dokonale rozumí psům a oni jemu - v tom mu nikdo nesahá ani po paty. Proč a za co má tohle číst? Že pomáhá psům a jejich páníkům? To fakt nechápu, vlastně chápu a velmi dobře, důvod je pokaždé stejný....

"Kdybys viděla Rudu, jak pracuje se psy,"
To je ta klíčová věta!