Dobrý den,
jmenuji se Martina. Snažila jsem se pročíst celou Vaši poradnu, je tu mraky zajímyvých a poučných informací za které opravdu děkuji!!!
Chtěla bych poprosit o radu... mám doma čtrnáct dní štěňátko Bandoga, teď je jí necelých deset týdnů. Podle mě je to chytré štěně... říct si, že chce pustit ven na záchod se naučila běhěm pár dní... když jsem v práci má otevřené dveře a doma nic neudělá... na jméno reaguje a sedni už taky zvládá, to že má spát na svém místě je, řekla bych pro ni automatické....než si du večer lehnout, ještě se vyvenčí, chvíli si hrajem a pak ji řeknu důrazněji místo a ona jde a lehne si kam má...přijde za mnou k posteli jen když chce jít na záchod. Jedná se mi konkrétně o to, kdy ji mám začít učit na vodítko a jakým způsobem? Dále jsem v poradně přečetla všechno o přivolání , jen mi není jasné, jestli popisovaný způsob praktikovat na tak malém štěněti?? Jestli jsem správně pochopila, tak pokud nemám stoprocentní přivolání, nemám vlastně "nic", mám tedy začít s přivoláním, nebo ji mám nejdřív naučit základní povely jako lehni, pac a pod....... Mohl by jste mi prosím poradit, nebo třeba doporučit nějakou literaturu? Chtěla bych z ní vychovat poslušného psa.

Se štěňaty nemám žádnou zkušenost, netroufám si radit, ale řekla bych, že u takhle maličkýho pejska není potřeba žádná stopovačka, zejména pokud ještě neumí na vodítku, takovejhle mrňousek snad ještě chodí za člověkem sám a já sama bych štěndo učila přivolání na piškotek a balonek/hračku/hru.
Když jsme v práci učili štěňátka na vodítko, prostě jsme jim ho připnuli, pokud s tím neměly problém, vodili jsme je, pokud s tím problém měly, nechali jsme jim vodítko připnuté stále, aby ho za sebou tahaly. Řekla bych, že když umí na obojek, můžeš klidně hned začít s vodítkem, to není nic, s čím by se mělo čekat....

tohle ale podle mě nejsou základní povely...k čemu je důležité, aby pes dával pac? Podle mě je přivolání základ a od toho se odvíjejí další věci...

uč přivolání ale jestli ti pejsek normálně chodí doma na jméno slyší a podobně není nutné u takhle malého pesjka používat stopovačku- udělej si radši přivolání přes hru.
na vodítku ho už uč štěně to velice rychle tomto věku pochopí a hlavně když s ním cukneš aby netahalo je to lehčí než pak cukat s 40kg psem .-)

Katchi má pravdu - základný povel je "ku mne". Ja som šteňa učila na tento povel od prvého dňa čo ku mne prišiel - mal sedem a pol týždňa.
Na vodítko som ho začala učiť až v štyroch-piatich mesiacoch - čokel nechápal, čo to je a snažil sa vodítko odkúsať. Ale v priebehu pár dní pochopil, o čo ide. Teraz (má šesť rokov) používam veľmi krátke vodítko - cca 15 centimetrov (len na pridržanie psa napr. pri prechode cez cestu), dlhé, cca 170-200 cm používam len veľmi zriedkavo, najmä keď viem, že budeme musieť smerom dolu po schodoch - vtedy ho na dlhom vodítku pustím dopredu - chôdza dolu po schodoch pri nohe mu trochu robí problém - má tendenciu bežať.

Ahojky...taky mám malé štěndo cane corso a řeším podobné problémy sedni zvládáme a venku se mě prcek drží jako klíště, na zavolání přiběhne většinou bez problémů. Ale přesto ho chci začít učit přivolání už teď, aby ho uměl na 100%. I když je ještě malý, nevidím důvod ho s tím neseznámit a postupem času jistě pochopí jak můj tak tvůj prďola, co se po něm chce.

Stejně se ale připrav na to, že s příchodem puberty jaksi ,,zapomene" všechno co uměl a pojedete nanovo od začátku. To tak obvykle bývá.

Dzedzy má pravdu - v puberte to vyzerá tak, že povel ku mne šteňa hádam ešte nikdy nepočulo, napriek tomu, že už niekoľko mesiacov takmer celkom spoľahlivo na tento povel pribiehalo...
Toto je hádam najťažšie obdobie výchovy psa: človek stráca nervy na počkanie - ale nesmie si to dovoliť. Po polhodinovom privolávaní a "lovení" psa štendo konečne hrdo dokráča... a vy máte chuť ho roztrhnúť na polovicu. Namiesto toho ho MUSÍTE pochváliť...
Ale našťastie to netrvá dlhšie ako dva-tri mesiace (až na výnimky, keď to trvá pol roka, alebo až do dospelosti).

Tak s tímhle vůbec nesouhlasím. Když vím, co je puberta a vidím, že pejsek ztrácí na spolehlivosti, jistím si ho stopovačkou. Pak ze sebe nemusím dělat v psích očích.....tím, že ho budu lovit a půl hodiny přivolávat, ale splnění povelu si v klídku a pohodě vynutím. Pak můžu chválit a půjde to opradu od srdce. Tohle období a to, že psovi různými způsoby (tím nemyslím buzeraci a donucováky) dokážu, že bude po mém, mi připadá hodně důležité pro společnou budoucnost.

Essi,
problém bude asi v tom, že jeden deň šteňa poslúcha ako kvalitný počítačový program a na druhý deň (doslova - na druhý deň) ti vyrobí práve takéto niečo.
Je jasné, že na tretí deň už bude mať stopovačku a problém riešim takýmto spôsobom.

Ahoj, já mám 10týdenního Chesapeake Bay retrievera. Domů jsem si ho přivezla v 8 týdnech a od první chvíle ho učím, co a jak:

1. obojek a vodítko: Hned, když přijel domů a očuchal byt, napil se a najedl, dala jsem mu obojek i s vodítkem a šli jsme se venčit. Nikdy s tím neměl problémy a na vodítku chodí celkem obstojně (podle nálady a rušivých elementů - tj. bordelu na ulici, kolemjdoucích, aut, koček, psů, listů ve větru a dalších děsně důležitých věcí v okolí několika mil)... v tomhle máme ještě občas mezery, ale snažím se být důsledná, tak snad to zvládnem.

2. Přivolání - taky jsme začali hned první den: Jméno + Ke mě + odměna v ruce + a to je nejdůležitější - gesto, kterému pes rozumí líp, než slovům: podřep s rukama doširoka otevřenýma. Ta rozevřená náruč opravdu funguje a ze začátku přišel pokaždé! Teď, po dvou týdnech, se trochu otrkal, takže občas se mu nechce přijít, ale piškot a otevřená náruč ho většinou přesvědčí. Když ne, tak mu řeknu hlasitě a jakoby výhružně: ČAU, tak já jdu sama! otočím se a odcházím. Obvykle přijde. Odvolání od psů a jiných přírodních živlů zatím moc neumíme.

3. Sedni: začali jsme asi pátý den. Místo nějakého tahání hlavy nahoru za vodítko a druhou rukou tlačení zadečku k zemi, jsem zvolila lepší způsob - zase gestem. Přivolám si ho, nakloním se trochu nad něj a pravou ruku s piškotem mu pomalu dávám nad jeho hlavu, jakoby až dozadu, při tom se narovnávám a ruku dávám hodně vysoko nahoru (jakobych se hlásila)... on se za tou rukou chce dívat, jenže tak moc hlavu nezakloní, takže ať chce nebo nechce, sednout si musí. Pak jsem k tomu přidala povel SEDNI. Teď si většinou sedá už jen na gesto syknutí S. Ale musím mít v ruce odměnu. Bez odměny ho to tolik nebaví a povel musí třeba dvakrát třikrát zopakovat. Naprosto ale trvám na tom, aby si sedl vždy na kraji chodníku, než přejdeme (to pak přidám povel PŘES a rukou mu ukazuju směr... docela to chápe a já ho snad časem naučím, že před přechodem musí na mě počkat).

4. Lehni - tady jsme začali před třemi dny - jdeme ze SEDNI (nebo spíš z našeho ssss) a opět gestem. Tentokrát ale musím jeho zadeček přidržovat. Takže celé to vypadá takto: Sedni + v pravé ruce piškot + levou mu držím zadeček. Pravou rukou jakoby mávnu dolů od jeho uší až na zem a ruku vedu dál těsně nad zemí tak, aby v ní viděl piškot. Chce za piškotem jít, ale protože mu držím zadeček, tak nemůže a jediné, co může, je si lehnout. Pochopil to asi po pěti ukázkách. Sice si ještě neumí lehnout ze stoje (umí to vůbec psi?), nelehne si bez pičkotu, ale pokroky děláme.

Pevně doufám, že nedělám ve výchově žádnou chybu. Hrozně se bojím, aby z mého mazlíčka nevyrostl nějakej grázl, co bude postrachem půlky prahy...
Indy je můj první pejsek od štěňátka.

tak to máš štěstí, že na rozpřažené ruce přijde, většina štěnat by se toho zalekla, protože nejsou děti a anepotřebujou se opřít, ale vnímaj to jako atak, zabránění v cestě

Vážně si to myslíš? Mě to připadá jako maximálně přátelské gesto. A mám zkušenost, že takhle za mnou přijdou třeba i cizí psi. A Indy to zbožňuje - vždycky běží tak rychle, že se může přetrhnout a ocáskem vrtí tak, že málem odletí :)

myslim to vážně, když tohle uděláš trochu nejistému psovi tak se zastaví nebo rovnou zdrhne. Je lepší rači couvnout než rozpřahovat ruce

No tak to by mě taky nenapadlo rozpřahovat ruce, ale myslím si to samé jako Eva. Tím že se člověk udělá opticky psovi široký např. rozpřažením rukou a nebo ruce v bok a mírný rozkrok většina psů rozhodně nechápe jako přátelské gesto, u nás doma to funguje jako výstraha a na štěně bych to fakt nedělala.

No, já jsem možná zapomněla říct, že to dělám v podřepu a k tomu nasadím děsně milej výraz obličeje... Nevím, ale fakt mi to nepřijde jako zastrašování, což ruce v bok jsou.
Ale díky za názory... zkusím o tom něco vygooglovat :) a pak s tím třeba přestanu (jen nevím, jak budu Indyho přivolávat, když na tohle reaguje hodně dobře

nikdo netvrdí, že to máš odbourat, jen že to citlivější psy odradí. Je to pes a ne dítě, které ty ruce používá jako chodítko. Jinak ten podřep je skvělej, psů se zmenšíš a ten krok zpět je povzbuzení - je to tu už několikrát popisovaný - v "přivolání" a myslim si že je to i na hlavní stránce webu

prostě nemávej rukama, nech je klidně - tím i líp navedeš psa na sttřed svého těla...
taky není dobré povel několikrát opakovat jak jsi psala - buď mu právě tím zatlačením na zadeček do sedu pomoz už když vidíš že na první povel nereaguje nebo mu místo nedávání odměny nejprve udělej meziskok (ten udělej stejně) - neukazuj odměnu, drž ji schovanou v sevřené dlani a až sedne, tak ji dej - no a jednou za čas tam nebude odměna, tak ho pak místo toho pohladíš... postupně se bude podíl piškotů/pohlazení měnit od např. 10:1 na 1:10
Lehnutí ze stoje psi samozřejmě umí, ale nezapomínej že máš mimčo! Jedním ze způsobů učení lehni je i položení zavřené ruky s odměnou (pes ví že je v ruce odměna) mezi psovy přední tlapky - tou rukou mu navádíš čumák tak aby přední zůstaly přesně na místě, čenich šel dolů a dozadu a na zadek mírně přitlačíš a máš leh ze stoje.

Ale nechtěj po něm všechno hned, soustřeď se teď na dobrý vzájemný vztah a přivolání - s tímhle základem pak psa naučíš skoro vše

Děkuju, děkuju.
Rukama nemávám, nejsem blázen :)
Povely opakuju maximálně třikrát (to už jsem tu načetla), ale je fakt, že i třikrát je asi moc. :)
ale je to slaďoch, to se musím pochlubit! Miláček největší! :)

Jj, puberta-to je mi jasné Jinak s tím povelem KE MNĚ, mám stejnou zkušenost-jakmile jsem roztáhla ruce a volala prcka k sobě, začal váhat a nevěděl, jestli přijít nebo ne. Jak píšete, záleží asi na povaze psa. Ten můj čudla má zatím největší kuráž doma, venku je velmi ostražitý.

Indiana,mne tiež fungovalo u šteňaťa "ku mne" s roztiahnutými rukami... keď som k tomu pridala POZITÍVNY povel - teda trošku smiechu v hlase a skôr vyšší tón hlasu - šteňa pribehlo prakticky vždy...
Len jedna drobná výhrada: povel cesta máme - samozrejme - nacvičený - ale nikdy som psa nenútila, aby si pred cestou sadol. Kým je sucho, v pohode, ale predstavujem si, s akou "radosťou" si sadne na okraji cesty, keď je tam napríklad rozbředlý sneh, alebo louže vody... na povel cesta zostane STÁŤ pri obrubníku.

Díky všem za rady a tipy, určo to zvládnem, hlavně jsem chtěla vědět, čím začít, abych neudělala prckovi v hlavě guláš....

I já moc děkuju. Otevřenou náruč odstraníme a místo sedání před přechodem si jen stoupneme k noze :)

Ahoj, S tím vodítkem by jsi asi měla už začít. Já to měla jednoduché, neboť bydlím v bytě a navolno ho ze strachu nepustím u našeho domu a tím pádem jsem mu vodítko dala první den, co jsem ho měla a on za mnou ťapkal, tak jak to umí jen štěňata . Od toho dne už jen "pilujeme" a musím říct, že chodí lépe než někteří dospělí psi, vyjma některých zajímavostí, které ho v jeho chůzi vyruší . Někde jsem četla radu, že je dobré zkoušet po bytě chodit na vodítku, ale nevím, vodítko je venkovní záležitost, tak proč tak chodit doma. Taky jsem si nebyla jista, kdy s čím začít, ale každý vycítíme, jak to to jeho štěně pobere. Nejlépe je učit hrou. Nám "ke mně" někdy chvilku trvá, než třeba dokoušeme klacek, ale přijde. I tak na tom musíme pracovat. Někdo tu psal, že pes nemusí umět "pac", ale pro mě je malou satisfakcí, když psovi otřu oči a on mi za to poděkuje "packou"

V tomto vidím chybu, že se snažíš přivolávat, když pejsek něco kouše. Tak si zaděláváš na přivolání stylu, však počkej, až si něco zařídím. Zkus přivolání, když budeš vědět, že určitě přijde. Postupně přidávej na obtížnosti, až ho skutečně i od klacku přivoláš s rychlým příchodem.
Nevím, zda podaná packa po otření očí je poděkování. To by Tě snad třeba olízl. Spíš si myslím, že je to prosba, ať už toho necháš. Ale tohle nechám na posouzení opravdu zde zkušených....

Tak jsem teď zkusila přivolání(doma) a přiběhl i od uzeného vepřového ucha . I tak jsem na něj důsledná, ale nějakou tu mezeru v tom přivolání mu zatím akceptuji(trvá to dýl), protože jiní psi nezvládají ve 3 měsících tolik co on. Předtím jsem měla buldoka a ten mi vždy, když jsem mu otřela sliny a oči podal pac a olíznul mě(takovou psí pusinu) a pro mě je to hezké gesto a ráda v tom budu pokračovat i u boxera. Není vše samozřejmostí a je to takové milé pojítko mezi mnou a psem. Já mu to stejně otřít musím a je pro mě hezké, když mi tu pusu dá a pro něj je to kontakt navíc.

Já osobně zatím zkouším přivolání jen když vím, že mě Atrey opravdu vnímá. Je to ještě štěně, tak nechci začít moc zhurta. Jinak jsem se vás chtěla optat : když ho zavolám jménem a připojím KE MNĚ, ve většině případů přijde, ale ne úplně přímo ke mně. Prostě běží směrem ke mně pro pohlazení, ale kdybych si ho neodchytla, když mě míjí, běžel by dál...jak ho přimět, aby se u mě opravdu zastavil??? Zkoušíme to s vodítkem i bez...

skúste to s pamlskom - už keď beží, majte v ruke piškot (alebo niečo iné) a podávajte mu ho - to ho určite prinúti zastaviť

Asi bude nejlepší nějaký ten pamlsek. Tan můj se zastaví někdy i metr přede mnou a po pobídnutí ten metr dojde. Já ty pamlsky dávám tak v 50 procentech, aby si zvyknul, někdy ho jen pěkně pochválím. Taky jsem se chtěla zeptat, jak jsou ty vaše štěňata "citlivá(mazlivá)". Neměla jsem předtím psa od štěněte a i paní chovatelka mi říkala, že můj pes je takový mazel. Dost často si ke mně chodí lehat do klína, jen si sednu(i u PC )Ale někdy se to nehodí a on začne o to víc kňučet a packou se dožaduje skoro uspaní. Mám to začít odbourávat už teď? Někdy ho samo nepochovám, ale většinou mu vyjdyu vstříc. Manžel říkal, že ho to stejně pustí to mazlení se mnou, tak nevím, aby to nechtěl i 30-kilový Jinak spí sám v chodbě a i doma vydrží hezky, jen když mě vidí v klidu, tak chce být u mě..

naučte štěně že vaše sevřená pěst většinou skrývá pamlsek, při přivolání pak držte ruku v pěst (většinou s pamlskem) před sebou ve výši sedícího psího čumáku - prostě tak že když před vás pes přiběhne bude mít snahu opravdu přibíhat až k vám a ještě sám sedat aby měl čenich přímo u ruky, protože ta se přece otevře a v ní bude piškot! Jen občas se otevře a psa "jen" pohladí...

Děkuji, určitě to se zavřenou pěstičkou zkusíme a dáme hnedle vědět. Jinak taky mám mazla, ale chovat se moc nechce, je pořád hravej. Když se ale zklidní, tak si mi lehne k nohám nebo vedle mě na pohovku a to mu stačí. Po ránu vyžaduje pomazlení v pelechu, což mu moc ráda dopřeju. No, na klín se ale moc nehrne, většinou si ke mě jen položí hlavu a nechá se šimrat, když chce zabrat a usnout odejde a chrní kousek dál v pelíšku. Ale na mazlení určitě nic špatného nevidím, buď ho to s věkem přejde a když ne, musí si uvědomit svá kila a najít jiné uspokojivé konejšení

Jejda, to jsou krásné starosti, jak to tady tak čtu ! Štěně je ta nejhezčí náplň volného času, (zvláště to boxeří ).

Ahojky, mám doma JRT, dvouměsíčního pejska a přivolávám taky v podřepu, občas jakoby zatleskám a teda je z toho úplně nadšenej. Je fakt, že za to nikdy nic nedostal a opakuje to úspěšně, tak že by mu stačila odměna formou mazlení...?
Jinak teda řešíme jinej problém - venku prostě odmítá chodit, chce domů, má jen určitý místa, kde je ochotný dokonce i běhat... samozřejmě lákáme, děláme blbinky... aut už se nebojí, tak nevím, co mu vadí, ale má takovej ten výraz "jako proč bych měl chodit ven???" Za vyvenčení venku chválíme, za vyvenčení doma jemně hubujeme a pak se tváří provinile, tak nevím...

Nelákej, to je pro něj asi známka nejistého chování z tvojí strany, nepřesvědčuj ho. Klidně, v pohodě, ale sebejistě, musí být po tvém. Ty rozhoduješ, kam a kdy se jde, jeho nepřemlouvej.
To, že se tváří provinile, znamená jen to, že reaguje na tvoji intonaci, ne že ví, za co mu nadáváš. Přečti si téma o čistotnosti.

tak určitě nenadávám, jen mu říkám "fuj je to" a venku naopak chválím co to jde, to mi logické příjde, hlavně doma ho kárám jen když ho chytnu in-flagranti a ne nějak vztekle, aby se mu zastavilo čurání...
a to, že rozhoduju, kam a kdy se jde je sice bezva rada, ale táhnout ho za sebou nemůžu, tudíž chytáme klacíky, lákám ho do trávy (tím že tam jako něco hledám), nelákám ho třeba na piškoty nebo tak... prostě ať pochopí, že venku je taky sranda... samozřejmě nechci, aby byl můj pes na stejné úrovni v hierarchii, ale taky z něj nehodlám mít uťáplouše, takovýho jsem v podobě NO měla jen díky výcviku na cvičáku a to už prostě nebyl pes, ztratil svou osobnost a i když byl oddaný, už bych takového pejska nechtěla. potřebovala bych konstruktivnější radu, jak pejska venku zabavit nebo co udělat, aby se tam těšil.

Trošku si nerozumíme. Nadměrná pochvala může být pro pejska docela stresující a jsou psi, kteří k této činnosti potřebují trošku klidu. Může se ti stát, že se s venčením začne schovávat a bude to dělat všude tam, kde k tomu ten klid mít bude. "Fuj je to" mi připadá k ničemu, lepší je ho vzít a vynést ho ven, kde je venčení dovoleno.
Vždycky je lepší vycházet s pejskem po dobrém, jen je potřeba mu vysvětlit, že se rozhoduješ ty a ne on, že bude ve vší vlídnosti po tvém a ne po jeho. Nevím, proč do toho pleteš hierarchickou pozici. Já většině cvičáků a tomuto druhu přístupu vůbec nefandím, spíš naopak.

...jak jsi přišla na to, že chválím nadměrně? kdybych viděla, že ho tím plaším, tak to samozřejmě utlumím, ale on je z pochval nadšený po tom správném štěněčím způsobu, vrtí ocáskem, až mu vlajou uši. jelikož jsem taky přišla na to, že chci ve vší vlídnosti být vůdce smečky, dovolila jsem si "plést" do mého dotazu i pozici v hierarchii.
odpověď ( tedy konstruktivní řešení toho, že mé štěně nebaví nebo prostě nechápe proč být venku, bez slovíčkaření a zbytečných "hezkých" slovíček kolem) jsem již objevila, takže děkuji.

Promiň, ale jak může, když se venčí, vrtět ocáskem a tak?
Máš štěníka, který má problém s tím, že se venku necítí moc jistý a bezpečný. Proto jsem se ti snažila říct, že to není otázka hierarchie, ale tvého klidu, srozumitelnosti a jistoty, kterou mu předáš, aby mohl svoji jistotu získat.

Doufám, že odpověď, kterou jsi našla, bude štěňátku k užitku.

Ahojky...jen se chci přidat se svou zkušeností. Mám štěndo, jsou mu 3 měsíce a ze začátku jsem měla také problém s ním být delší dobu venku. Vyčůral se a chtěl hned zpět, nějaká procházka se mu vůbec nelíbila, vztekal se na vodítku a nechtěl se hnout a vodítkem to nebylo, to mu zjevně nevadilo. Dneska už jsme absolutně v pohodě, tedy spíš naopak nechce se mu domů.
Prvních pár dní jsem ho také po dobrém přemlouvala a kňučela na něj, aby šel a nebál se-NEBYLO TO K NIČEMU. Teprve až po tom, když jsem mu dala najevo, že neustoupím a prostě půjde se mnou, pochopil, že to myslím vážně. Stačilo jednou rázně trhnout vodítkem a říct jdeme pokaždé, když jsme vyšli ven. Po 3 dnech se začal venku chovat sebevědoměji a dnes už chodíme na špacíry v pohodě.

Ahoj :) Taky přispěju svou troškou do mlýna a zároveň prosím o radu či vlastní zkušenost. Přestože je naše štěně hrozně hodné a šikovné, v pár věcech si nevíme moc rady...
Takže máme doma dvou a půl měsíční fenku Výmarského ohaře. Výborně se naučila, že v bytě nesmí čůrat, donedávna jsme v tomto ohledu s ní neměli nejmenší problém ale už se nám několikrát stalo že si načura do pelíšku a klidně v tom dál spí . Vím že je ještě uplně malinká a nedělá nám problém to po ní uklidit, jenom se bojím aby to nedělala i v dospělosti :/.
Jinak s výchovou slavíme úspěchy :). Zkoušíme na ním postupně základní povely a velmi snadno se učí a za odměnu by udělala opravdu cokoli :). Už umíme sedni, lehni a zůstaň a i v přivolání se každým dnem lepšíme.
Další věc se kterou mám trochu obtíž je sousedův "smeták" který nám na štěně opakovaně vyjíždí a doráží a sousedka jej i přes opakované vysvětlování a naléhání odmítá mít na vodítku ((. Vždy když jej spatřím včas vezmu štěně do náručí a jdu pryč, ale brzy bude docela macek a nechci aby se ho pořád bála. Nevím co s tím, nechci se rvát s cizím psem a se sousedkou uz vubec ne a na nejake stiznosti nemam zaludek.. Stve me ze mame v obdobi socializace takovou uštěkanou zkušenost.. Jinak máme veskrze pozitivní zážitky s pejskama, kterých se nebojíme ale snazime se s kazdym hrat :).
Posledni vec co by mě zajímala je, zda bych měla přikrmovat ke granulim (Purina ProPlan Puppy Large Athletic) vařeným kuřecím masem. Slyšela jsem, že z granulí se psovi nevytvoří svalstvo ale taky že není dobré zasahovat do granulového krmného plánu aby nebyl nějakých látek nadbytek...
Za každou radu samozřejmě mockrát děkuju :)

Jo, k tomu čůrání ještě dodávám že v noci venčíme co dvě hodiny, ale stejně se tam ta louže objeví .
A ještě nám dělá starosti, že zbaští opravdu všechno na co přijde... Od kamínků a žížal, přes okousávání cihel až po mrtvý ptáky . Vždycky ji okřiknem FUJ, na který docela slyší, ale jakmile pustí jedno, hned se pustí do druhého... Je nějaký způsob jak ji to odnaučit, nebo to časem přejde a jedná se prostou štěněcí zvídavost??

Nechci ti moc kazit radost, ale jak píšeš, že už umíte.... , obávám se, že neumíte. Je moc malá na to, aby něco takového opravdu uměla. To, že to udělá a za odměnu, ještě neznamená, že to umí, ale že začíná chápat, co po ní chcete. Na vašem místě bych dala přednost učení přivolání před povely typu sedni/lehni, to přivolání mi připadá o hodně důleřitější. Připravte se na to, že venčení se venku bude ještě nějakou dobu trvat.
K tomu sousedovic pejskovi - asi bych po něm něco hodila a zkusila bych se trefit, třeba řetízkový obojek. Pak by mohl dát pokoj. Protože to braní do náruče zrovna nepovažuju za to pravé ořechové.
Pejsky jsme krmili od malinka hlavně přirozenou stravou, ale granule občas také měli a nikdy jsme neměli žádné problémy, zažívací ani jiné.
Koukala jsem do fotek, je moc krásná.

Hani děkuju za radu, zkusím to... Jinak s těmi povely.. provádí je už i bez pamlsků a je vděčná za pochvalu a je na ní opravdu vidět že ji to baví no. A to je hlavní. Samozřejmě jsme na úúúúplném začátku, ale já mám radost ze všeho, co se nám byť jen částečně povede. Snažím se ji učit hrou a zábavně a prokládám to mazlením, tak snad to tak půjde no.. Hlavně bych nerada někde udělala chybu. Přivolání jsme dneska zase důsledně zkoušely na procházce a stopovačka téměř nebyla potřeba, protože přiběhla na zavolání i od hry s jiným štěnětem :). Neříkám že máme vyhráno ale dělá mi fakt radost... Snad jí to vydrží. Jinak za pochvalu díky, je to naše modelínka

vrtí ocáskem až při pochvale. logicky... psalas, že ho pochvalou možná děsím, no tak myslím, že neděsím, jinak by se asi tvářil jinak. a to, že se cítí nejistě, jsem taky pochopila, potřebovala jsem radu, jak ho uklidnit a namotivovat. a tu už jsem dostala.

ahojky, jojo, pobavila jsem se jedním moc chytrým člověkem a po jeho radách máme za víkend doma úplně jiného psa - vyloženě čundráka... bylo to teda bez trhání vodítkem (máme JRT, škubnout vodítkem, tak ho mám jak jo-jo...), ale taky to šlo a teď už v pohodě venčíme a čmucháme a lítáme jak splašení...

Asi jsem to špatně napsala, nebo jsi mě pochopila naprosto jinak. Hlavně, že je pejsek v pohodě.

tak tak, je naprosto v pohodě.

Ahoj, tak se znova hlásíme s novinkama :). Emma zatím úspěšně dorostla do 14 kg a už se jí začínají menší psi i bát (a my bysme si přitom pořád jenom hráli ). Potíž se smetákem se nakonec vyřešila sama od sebe nečekaným stěhováním do Brna. Tady se štěněti moc líbí a nemáme tu s nikým v okolí ani nejmenší problém. Čůrání jsme taky úspěšně zvládli (chválení za vykonanou potřebu bylo opravdu naprosto nepotřebné a kontraproduktivní), stejně jako přivolání nám už jde (většinou po krátkém rozmýšlení) celkem dobře :) a začínáme se pomaličku připravovat na záchranářský výcvik (hledáme hračky a páníky).
Nad čím mi ale zůstává rozum stát je její občasná "brzda" - jsme na vycházce a Emma běží vedle mě a z ničeho nic se zastaví a nechápavě na mě kouká. Na přivolání přiběhne bez problémů, ale zajímalo by mě co tím chce říct???? Že chce páníky "lovit" a dá jim náskok, nebo že už se jí dál nechce nebo co? Taky by mě zajímalo jestli štěndově socializaci nevadí třeba moc drsná (ale naprosto přátelská a neagresivní, resp. dobře míněná) hra s ostatními psy? Velkých psů se totiž vůbec nebojí a s radostí je okusuje, ale občas se nám stane že ty větší štěnda to přece jenom přeženou, párkrát ji povalí až zakňučí a pak už si nechce hrát i když to byla pouhá hra. Bude to mít nějaké následky a mám to nějak řešit?

Jinak přikládám fotku a opět děkuju za rady a připomínky! Mějte se!