Ale hlavně mě těší, že vet poznal, že to není tvrdohlavým bíglem, jak tvrdil( no ale po našich malých krůčcích, kdy se to zlepšovalo, to přestával tvrdit a jen žasl, jaké máme pokroky). Dík, ahoj

Dobrý den pane Desenský,

ráda bych "vyléčila" svojí 3,5 měsíční fenku křížence labradora, vlčáka a chodského psa (neptejte se jak je to možné )ze strachu z veterinářů. Přivezli jsme si jí domů jako malou a vcelku drzou fenečku, což se nám na ní líbilo - všude vlezla, všechno očichala a ničeho se nebála až do jedné návštěvy veterinární pohotovosti, kam jsme byli nuceni zajet poté, co sežrala otrávenou návnadu a začala kadit krev... Naše veterinářka měla dovolenou a tak jsme zvolili nejbližší ordinaci a pěkně se nám to vymstilo... Bohužel jsme natrefili na mladou paní veterinářku, která byla nepříjemná jak na mě tak na Rozárku - od zvýšeného hlasu po pokárání mě paničky, proč toho psa nedržím když mu potřebuje dát injekci.. Vzhledem k tomu že jsem si s ní vyměnila pár názorů, což asi taky nepřidalo na pohodě psa je pro nás od té doby návštěva veteriny i u naší milé doktorky (rodinná oříbuzná) hororem. Při posledním očkování proti vzteklině jsme jí očkovaly na zemi, nikoli na stole v ordinaci a ona se nejen že počůrala, ale i pokadila a navíc tak moc stáhla anální svaly strachy že si sama sobě vyprázdnila anální kanálky... Prostě od té návštěvy pohotovosti je naše Rozárka jako vyměněná... Bojí se všech lidí, a na veterině tak vyvádí že je nemožné, aby na ní doktor jen sáhl natož jí cokoli prováděl (od obyčejné prohlídky po očkování). Zkoušeli jsme Vaši metodu pohody a smíchu, ale přijde mi že nás moc nevnímá když se bojí... Ráda bych jí pomohla aby se nebála, hlavně když je potřeba, aby na sebe od veterinářky nechala sáhnout... Moc díky za odpověď, zdraví Lištička

ona tenhle strach dřív neměla až po té špatné zkušenosti, kdy jsme narazili na veterinářku evidentně ve špatné náladě... Od té doby stačí když jí vezmu do náruče a chci jí dát na stůl, aby jí veterinář prohlédl je zle... a pak je to stres nejen pro ní al ei pro mě, protože nevím jak jí pomoct...

zrovna včera jsem byla na veterině zase po čase-dvoje očkování, kontrola ucha a anální žlázky. Vet opět zkonstatoval, že jsem s ní udělala obrovský pokrok. Bych řekla, že to chce čas, občas si jít jen tak sednout do čekárny a zase odejít a občas jen zajít do ordinačky, třeba na váhu zvážit, pokecat s doktorem a zase jít. Ale podnětů pro ni nepříjemných přidávat postupně, být v klidu a tudíž být pro pesjka tou největší oporou. Pak zase jednou třeba stůl, vetka jen pohladí a jde se dom.

Tak to zkuste jak říkám, myslím že by to mohlo prospět. Domluvte se na tom s tou vetkou vaší, že třeba jednou týdně se stavíte, ale myslím, že by nebylo dobré tam udělat nějakou pravidelnost, jakože třeba ,,každou středu"... pes si to umí dobře spočítat, chce to spíš nepravidelně. Jednou to vyjde na dvě návštěvy v týdnu podruhé se tam za celý týden třeba ani nedostanete...

Díky za rady, diskuzi jsem pročetla celou, zkusíme tedy chodit jen tak na návštěvu, aby si zvykla, že se jí tam nic strašnýho neděje... Je super že si člověk může poradit sám, jen co si přečte diskuzi... Už jsme takhle odbourali čůrání při vítání, protože jsme s přítelem začali vítat vlažně a odcházíme bez rozloučení.. Naposledy nás překvapila tím, že celou dobu co jsme byli na výletě na kolech (na to je ještě malá) spala na gauči - utahala jsem jí totiž na procházce v lese a taky jsem odbourala svůj vlastní pocit špatného svědomí, kdy jí necháváme samotnou doma a ona to evidentně vycítila a je v pohodě... Ještě že se tu můžu poučit

co se týká zvedání na stůl - zvedej ji občas cvičně někde jinde - doma na stůl, v lese na velký pařez... pochval ji jak jí to tam sluší a zase ji sundej. Postupně k tomu můžeš přidávat prohlídku (od tebe, pak od venčící kamarádky,...)
Hlavně ale pracuj na vašem vztahu, na důvěře,... jinak my jsme po přestěhování taky našli vynikajícího veta - nevím teda ještě jak jsou na tom odborně, protože zatím to bylo jen očkování, ale je to veterina spojená se zveráčem a všechno je tam v klidu a pohodě - takže přijdem, pejsani prošmejdí obchůdek, pak se chvíli "operuje", pak většinou něco vyžebrají, něco jim koupím... a když jdem okolo tak mám problém aby mě tam nevtáhli

Jasně jasně, nesmím stresovat... To mi došlo po její reakci na vlažné odchody a příchody... Takže máme zase co trénovat... Díky za rady, já se ráda poučím... Jinak jsme včera trénovaly strach z lidí, kteří jsou součástí rodiny... Nejdřív jsem je hladila já, pak oni mě a nakonec došlo i na podrbání Rozárky To je vám taková radost, když vidíte pokroky

Ahoj všichni psomilové, nejprve chci poděkovat za velkou spoustu rad a zkušeností a vůbec celé tohle povídání . Proč píšu - jsem veterinářka, poměrně nedávno jsme otevřeli svou poradnu a v posledních dnech jsem hledala odpověď na to, jak se chovat k ustrašeným pejskům a jejich pánům. Dost tipů jsem tu našla, zaměřím se nejspíš hlavně na páníčky, pokud budete mít někdo chuť, napište mi prosím co se vám komu osvědčilo ze strany doktora u nedůvěřivých pejsků. Je fakt, že i když já jsem si jistá svým záměrem psa ošetřit a jsem při tom v klidu, není to nic platné, když pán se ,,včeličky,, bojí víc než pes....Děkuju a přeju vám všem pevné zdraví a návštěvy u nás jen na prevenci a popovídání

asi nejjednodušší by bylo poslat pána za dveře, na druhou stranu já jsem kromě kastrací koček chtěla být u všeho...

Paja22, to je skvělé, že se takhle zajímáš. U nás jednoznačně - klídek můj i veta, krátké ( ne zas moc dlouhé ) popovídání si se psem a dobrůtky, ty jednoznačně vedou. Moji veti už je maj připravený v regále v míse. Když jsem si povídala s vetem, tak můj pes se nenápadně přivalil k té misce a za mými zády se obsloužil a ani u toho nefuněl, takže jsem si ničeho nevšimla. Byla to prý dávka pro pacienty na celé odpoledne.
Když jsem s ním byla poprvé, musel mít košík, protože šel i po mě a teď pohoda, jako má strach nebo není ve své kůži, ale to já taky, když jdu k doktoroj..
Myslím si, že lví podíl na změně chování psa, má můj vet, který mi dokonce "nařídil", ať psoj sundám košík, že nejsme žádný hašlerky, abychom si neporadili s jedním strašpytlem...

Dorotko, tvýho veta bych chtěla poznat. Takových je málo. Jsem sice se svým spokojená co se týče přístupu, ale stejně si myslím, že by se dalo hodně zlepšit.

jo, můj vet je eso, má rád Dorotu, někdy si k ní klekne, ona mu líže xicht a on mi povídá odborné věci a já chudák musím zůstat vážná, to víš, že mi koutky cukaj.

Paja je to super! Jelikož jste z té "druhé strany" navrhnu vám možná pár změn ne v přístupu, ale ve vybavení. Pokud už musíte mít plášťě (nevím jestli jste na klinice nebo máte svojí ordinaci), tak vemte nějakou barvu - třeba zelenou, modrou, hnědou, nabatikujte je nějkou příjemnou uklidňují barvou. Prostě ne bílou (černou, červenou). Nebo ošetřujte v "civilu". Spousta psů (i jiných zvířat) má toto spojeno (pravděpodobně to víte, ale to je jedno ). A stejně tak ordinace i do čekárny - na zem - místo dlaždiček nebo lina dejte protiskuzovou gumu (venkovní psi co nejsou zvyklí být uvnitř stresuje jenom to, že jim to klouže). Stejně tak na váhu. Ošetřujte co nejvíc na zemi, na stůl zbytečně nedávejte. U hodně bojavých psů přistupujte jakoby bokem, ne čelem hned od začátku a nehlaďte je zezhora po hlavě mezi ušima, ale odspoda, pod bradou a po boku. Dejte jim pár vteřin na rozdýchání, ale jak píše Dorotka, zase ne moc. A bavte se hlavně s páníkem a toho dostaňte do pohody. Ke psu zakažte jakoukoli lítost, spíš přístup "Čáu pes, jak je? Jsme se dlouho neviděli. Nezavoláš, nenapíšeš..." A pokud tím rozesmějete páníka, jenom dobře. Vyprávějte třeba zábavné historky z praxe, nebo zajímavé, jako které vzácné zvíře jste kdy ošetřili, vaše zážitky ze školy apod. A úkon na psu provádějte jen tak mezi řečí (nebo zaměstnejte tímhle sestřičku), pak si kolikrát nevšimne ani pes ani hysterická panička, že už pes injekci dostal.

Ahoj,
Tak jak to tady čtu, tak bych si nejraději nafackoval. Mám podobný ne-li stejný problém jako paní s Bíglíkem co psala hned na začátku tohodle tématu. Moje fenka se bojí veteriny a totálně veterináře. Je to od doby, kdy jsme byli na kontrolním RTG kvůli kloubům ve dvou letech. Dostala uspávačku a byla tam sama půl dne. Sice jsem přišel zrovna v momentě, kdy se probírala, ale dost těžce jsem to nesl. I to když mi ji uspávali. Byl jsem z toho hodně na měkko a dost vyvalený. Od té doby kdykoliv jen procházíme po ulici kolem ordinace, má tendenci přecházet na druhou stranu silnice. Když jí řeknu "co tu křepčíš, dnes nejdeme na prohlídku tak nejanči" tak nchvilku kouká jako jestli to myslím vážně a když přejdeme vstupní dveře tak začne radostně poskakovat a šťouchat do mě a tak podobně ....

... Jakmile ale nereaguji řeknu "jdeme se kouknout na dovnitř" nebo něco podobného. Je zle - hodí zpátečku začne štěkat a je problém aby šla sama dovnitř. (3x z 5ti případů ji musím odnést do čekárny) Tam sedí jako "svinga", úplně ztuhlá skoro nedýchá a vyděšeně kouká na mě a ke dveřím kterýma jsem ji donesl. Když jí řeknu co blbne, že se jí nic neděje tak zakňučí ale žádná změna. Do ordinace ji nesu v náručí a v momentě kdy ji položím na stůl tak mi strčí čumák do podpaždí a nevytáhne ho ani za nic. Paní veterinářka je super a dělá si z ní legraci a já z toho mám taky trochu psinu, ale není mi to úplně příjemné, když vidím jak je to moje zvíře děsem polomrtvé a nemá k tomu důvod. Jinak se nebojí ničeho. Můžou vedle ní střílet z děla, brzdit vlaky, tůrovat sporťáky, brousit karbyny, nic se neděle, jen ta veterina. Co s tím?? Poradíte, nebo se mám vydat na "fríčko" a nechat si dát "nálev do kebule"?

Omlouvám se. že jsem to takhle seknul, ale potřeboval jsem se vykecat.

Díky

Díky za tipy, máme zatím jednoduchou ošetřovnu spojenou s prodejnou krmiv a potřeb, přebudování chystáme co nejdřív to půjde, takže díky za radu s podlahou a tak, ošetřujem v civilu a co nejvíc ,,civilně,,. Tím že jsme už vlastními pány je spousta věcí jednodušších - a spousta zase ne... Každou radu vítám, ať jsme spokojení všichni a v pohodě...

Snad neradím blbost. Když tak mě opravte. Co takhle občas zajít do čekárny jen tak, bez potřeby ošetření?

není to blbost - chce to chodit na veterinu co nejčastěji jen tak na pokec (ideálně až do ordinace pokud má vet chvíli "okno" a je ochotný). Psa nijak zvlášť neřešit, hlavně se ho neptat jestli tam jít chce, prostě já tam jdu a ty jdeš samozřejmě se mnou. Tečka.

To je dobrý, Zorro do ordinace přímo táhne, pak tam šmejdí, ošetření nějak "přežije", ne ochotně, ale musí a pak zase klidně šmejdí dál... Ale zase je fakt, že nemá víceménně špatnou zkušenost, kromě očkování, čipování a teď ošetření kousnutí...

no v našem případě to bude spíš "tebe tam odnesu s sebou" ale zkusím se s doktorama domluvit i když ta veterina u nás je hodně busy. Do čekárny můžeme, mají tam obchůdek s krmivem a žrádlem. Musí se projít přes tu čekárnu, tak snad bych mohl zatím alespoň tam, ale nevím jestli to bude mít ten správný efekt.

Gungan, vytrvej, nevzdávej, choďte ze začátku alespoň přes čekárnu do obchůdku. Vypadáš na kus chlapa, (podle foto), tak pěkně k noze a já jdu, takže ty jdeš taky. Jo, já mám teď hodnou fenku NO, ale měla jsem psa hovíka 4O kg, takže si dovedu představit,co pes umí. Chvilku budeš zkrátka posilovat

no i ten obchůdek je fajn - takhle mě kluci vždycky táhli na veterinu v Plzni - měli tam taky obchůdek a ty bestie na mě vždycky něco vyžebrali - a to už se i ta včelka vyplatí! Dobře utáhnout obojek, karabinu pod bradu, neokecávat a nakráčet dovnitř (jestli pes jde nebo se nechá táhnout je jeho problém). Dál se chovej jako bys vybíral co jí koupit dobrého, jestli to jde tak ji občas nech k něčemu čichnout, pokecej s prodavačem nebo s čekajícími a zase jděte. Čím častěji, tím líp.

Je to opravdu o četnosti návštěv. S Enďasem jsem musela na veterinu chodit 2 měsíce, skoro každý den. Ze začátku chtěl "bojovat", dneska, přestože jsme se mu naubližovali až až, vkráčí naprosto v pohodě k vetovi, postaví se ke skříni s odměnama, tam stojí dokud nedostane a pak si nechá udělat co potřebuji. Naštěstí dneska je to jen očkování. Dokonce ho vet už i šil bez lokálního umrtvení, je to prostě o zvyku. Tak vydržte a zkuste třeba celý týden, každý den tam zaskočit, alespoň do čekárny. U nás to bylo opravdu rychlé.

Tak vyhlásíme nekompromisní přístup ke strachu. Jen doufám že to nepodělám a ta moje "prďola" mě nezačne nenávidět. V klidu a zvesela ...
Já na vodítku skoro vůbec nemívám. Jen v MHD a nebo tak kde to jinak nejde. Přivolání máme 100% i na té veterině. Když je v čekárně a má tendence mi zdrhnout. tak stačí jen "siknout" a je u mě. Sice se tváří jako kdyby viděla šílené strašidlo ale přiběhne a je zase jako z kamene a třese se. Začneme asi s tím vcházením do dveří a otočkou v čekárně a pak pomalu do toho obchůdku a potom uvidíme co doktorka. V ní bych problém neviděl. Ta je super, i její kolega. Máme to za rohem tak si dáme občas cestu kolem a uvidíme... kdyby byl problém písnu dotaz. Dostal jsem k jéžovi Rudovu knížku, tak si na ni budu muset udělat čas jestli se tam něco užitečného nedočtu. Zatím díky za podporu a rady.

pokud máte přivolání, tak si ji do čekárny přivolej, určitě bych labísovou nenosila (je teda fakt že ty jsi asi silný chlap... ale posilování můžete trénovat jinde )

Tak to nevím jestli se mi ji do čekárny povede přivolat (asi to 100% přivolání teda nebude) Když už je v čekárně tak funguje, v ordinaci je hluchá slepá a zkamenělá. Tam se mi zapíchne pod ruku a konec. Dokud se neotevřou dveře ven do čekárny, to je pak jako raketa a čeká na mě v čekárně a vrtí ocasem, že už je konec, a směje se že to má za sebou. Venku mě pak párkrát vyštěká, asi jako co jsem jí to zase provedl, já jsem z ní vysmátý a je po všem. No uvidíme .. tohle je takové naše největší trápení i když naštěstí jen 2x do roka, ale nevím jak do budoucna kdyby se cokoliv přihodilo, tak mám problém. Budeme to řešit jak radíte. Díky

Čím rychlej by chtěla z čekárny zdrhnout, tím budu odchod zdržovat A hezky na vodítku a aby ho ani navteřinu nenapla.

mě když si čuba zlomila čelist tak sem byla hodně v háji a určitě bych nějaké litování použila musela sem v tu hcvíli kdy mi čuba upadala do narkozy prostě ven a rozdejchat to- to mi pomohlo a pak už sem byla schopná nromálně fungovat as vetem komunikovat. nicméně v těhle komplikovaných případech bych opravdu volila u labilnějších pánečku at pčokaj v čekárně.
jinak taky nejvíc se mi osvědčilo komunikovat s veterinářem zasmát se pokecat si a psa neřešit enchám ho at si to tam očuchá a pak ajko by nic přejdeme k ošetření- pokud je to něco na dýl rozvrhneme to do pár fází aby se pes mohl mezitím vydejchat a zase do pohody- něco rpoberu s vetem. stejně tak když platím tak pokecám a vet si pak hafíky musí ještě podrbat aby oni viděli že ne vždy se něco děje když na ně šahá.
no a samozřejmě brát tam ahfi ikdyž du jen pro odčervení nebo recept

prosím o radu: máme problém na veterině..... kolem veteriny chodíme v pohodě, v čekárně se chová v pohodě, na všechny vrtí ocasem, somruje dobroty u sestřiček, čte si pesemesky, nebo způsobně sedí. v ordinaci taky v pohodě, veta přivítá vrtěním ocasu, poskáče ho, dá mu pár pusin, očuchá si to tam... ale jakmile dojde na očkování, tak je to porod. snažíím se být v klidu, s doktorem si vyprávíme, smějeme se. beník dostane i dobroty. ALE jen se mu jehla dotkne kůže, tak udělá div ne salto s pohledem co blbnete?? já mu na to řikam, neblbni vždyť to nic neni.... naposled jsme ho museli držet tři na dvě injekce. to se mi pochopitelně nelíbí. nevim proč tak vyšiluje... je mu pět měsíců a má 15 kilo. prosím o radu, nevím jak se s ním domluvit aby mi takhle nevyšiloval

janinka1987: to je normál očkování nebo mu brali krev nebo něco víc? pokud normál očkování, tak si myslim, že to jde udělat i tak, že si toho pes nevšimne, prostě drbeš na boku, pořádně, třeba se bavíte pes na zemi, pohoda, pak prostě víc nahrne kůži šoupne mu to tam jakoby nic...

Bony mi taky takhle hysterčil, když byl štěndo na očkování. Vyrostl z toho. A pokud se nebojí, tak bych na to byla jen připravená a držela ho pevně - ne předběžně, ale chytla ho přesně v okamžiku, kdy sebou hodí. A pustila zase okamžitě, jakmile bude jehla pryč. A zase normálka, né? A pokud jde o veta, že se mu blbě píchá nebo že ohybá jehlu - ať nejdřív píchne jehlu a až pak nasadí injekci (ale to by měl jakožto vet vědět ).

tohle jsem teda osobně u očkování u psa neviděla , ale to je OT

jde jen o očkování...

právě že se veta a na veterině vůbec nebojí, ví že ho tam každý hladí a dává mu mlsky a tak.... no snad z toho vyroste, nevim, co bych dělala, kdyby mi tohle dělal v dospělosti

jinak to s tou jehlou, nejdřív píchnout a pak nasadit slyším poprvé a to prakticky 16 let chodíme na veterinu

děkuji za radu, jdeme na vzteklinu příští týden, tak pak poreferuju

poslední OT: u subkutánky se to nedělá, ale je jde to taky.

...jen mi to přišlo v tomhle případě komplikovaný, by se to zbytečně pro psa natahovalo, ale jinak ten způsob vim, že se dělá třeba u velkejch

snad to tu někdo promázne, díky

Ohledně těch různých fobii a strachu existuje jedna metoda TTouch od Lindy Telligton Jones.Vyšla i zajímavá knížka k dostání i u nás. Popisuje tam uklidňující dotyky , které se provádí u psů a slouží k jejich uklidnění a navázání lepšího vztahu k lidem.Je to zajímavé, mám ji doma a psům to dělá opravdu dobře. Moji psi si pro ně vždycky večer chodí a dělá jim to moc dobře.

milka a ještě zajímavější je zajet si za rudou kterej ti ty body ukáže přímo na tvém psovi

ahoj všem, tak dneska jsme byli očkovat vzteklinu a situace stejná, vše v pohodě, cesta tam (to mě dokoce půl cesty táhnul směrem k veterině), čekárna (seděl nebo vrtěl ocasem), ordinace (přivítal doktorku, dostal piškoty..) a jakmile došlo na injekci, řval jak protrženej, a hysterčil jako by mu tupírovali ocas zaživa.... a po injekci zase pohoda.... tak nevim, snad z toho vyroste...?

Můj skoro 5ti měsíční štěník od včerejška marodí s nějakou střevní infekcí, včera dokonce musela na veterině zůstat pár hodin na infuzi. Na veterině se vždycky chová dobře - ne, že by z toho byla nějaká odvázaná, nejvíc jí vadí dlaždičková podlaha a pobyt na stole, což se ale návštěvu od návštěvy zlepšuje. Raní kontrola proběhla v klidu, dokonce poprvé zvládla na stole stát a zvědavě se rozhlížet okolo. Problém ale nastal, když jsme tam byly teď večer. Ori normálně vlezla do čekárny, v pohodě ležela nebo čuchala okolo, dokonce měla zájem se pomazlit. Pak ale z ordinace vyšla sestra (kterou jsem nikdy předtím neviděla), Ori okamžitě ztuhla a strašně se rozklepala, i když šla jen okolo - ven vyhodit odpadky. Do ordinace za paní doktorkou šla v klidu, ale jak přišla sestra zvenku znovu se začala klepat. Když jí pak sestra přelepovala nohu po odběru krve jen tak mezi řečí se zmínila, že na ni Ori včera cenila zuby, vrčela a chňapala po ní, když ji dávala na RTG a že nechtěla jít když ji tam vedla. Nevím, co se včera dělo, ale Ori se takhle normálně k nikomu nechová, ani když u toho nejsem, takže si říkám kdoví jak se k ní chovala. Otázka je co s tím? Na veterině se střídají tři doktoři a několik sester a nikdy nevím kdo tam bude (když jsem tam Ori nechávala byl tam jiný personál). Měnili by jste kvůli tomu veterinu? Jinak jsem tam spokojená a je to blízko, teď ale nevím .

Pokud si jinak spokojená, neměň, jen s pohlídej, co je tam za personál a pokud možno si vydupej, aby jsi mohla být celou dobu s ní.

nemusela se k ní chovat hend špatně stačilo ž ejí dělala něco enpříjemného

Zdravím Vás a prosím o radu.

Můj půlroční pes Malinois,byl už od štěněte plachý,některou plachost a stres jsme odbourali,ale přeci jen strach z veterináře a kliniky má.Tím si spojil i cizí lidi a vchody cizích domů,které nezná a kde nikdy nebyl.Je jak smyslu zbavený,když kolem nich procházíme a snaží se uprchnout.Je to dosti podobné Agorafobii...Když jsme u veterináře,tak se snažím být v naprostém klidu,ale asi to není úplně ono,když má strach,nereaguje ani na pamlsek...Přivolám ho,přijde,ale vzápětí uteče ke vchodu.Když ho dám na stůl,tak po mně začne šplhat,ale já ho přitom nelituji.Možná bych měla být víc ráznější.Chodíme na cvičák,kde se mu moc líbí,miluje psy,děti,ale od cizího dospělého se nenechá pohladit.Nevím si s ním rady.I když je rad na netu spousty,tak bych byla ráda za ty Vaše.Moc děkuji