Ahoj,se svou bázlivou fenkou bx dogy jsem se přestěhovala do nového bytu. Byla odmala zvyklá na přítomnost druhého psa, ale fixovaná byla vždycky na mě. Strach se projevil po nevhodným chování sestřiček u RTG při zlomenině ve štěněcím věku, od té doby se lidem vyhýbá, někdy větším obloukem, někdy menším. Od mala ji taháme na psí akce, mezi lidi,psy (tam problém není), do města...zdálo se, že problém se nezmenšuje, ale ani nezhoršuje. Až teď - po přestěhování. Budou jí 4roky, jsme samy měsíc a už se naučila cestova tramvají, chodí denně mezi spoustou lidí, stále se vídá se psem, se kterým vyrostla i se svými psími a lidskými kamarády, ale zdá se mně, místo toho aby se lepšila ve strachu, je to čím dál tím víc horší. Co dělám špatně? Myslela jsem, že nejlepší lék je chovat se normálně (s tím nemám problém) a neustále ji vystavovat (jinak to nejde) jejímu strachu. Místo aby si víc věřila, stahuje se víc do sebe a vymetá každý výklenek, aby se schovala. Nosí stahovák, díky nemuž ji vždy vytáhnu odkudkoliv a pokračuju, bez nadávek, bez prošení...co mám už ale dělat, aby ta malá byla v pohodě?! V novém bytě je skvělá,hraje si, mazlí se, nic jí nechybí. Chci, aby se cítila dobře i venku.

jednu radu ti dám zbytek enchám na zkušenějších- zahoď stahovák a kup jí hladkej pevnej koženej obejek

To nepůjde, hladkých kožených i postrojů máme dost, je jak had a když jí jde o útěk - z obojku se dostane. Je to lovecká smyčka, vodí se na ni retrívři na zkouškách, zároveň i vodítko. Bez ní bych byla ztracená (a Malvína taky). To si fakt nemůžu dovolit. Taky je to jedinej způsob, jak ji vytáhnout z té ustrašené ulity. Má 50kg a když se klepe uzavřená do sebe, musím ji nějak z toho stavu dostat...pak ji přepne a jde normálně. Ovšem za dalších 100m opět klik a je schopna otočit se o 180st zpátky šup k baráku. Potřebuju ji fixnout, zklidnit a pak postupovat dál. Vím jak ji dostat z té bubliny, nevím ale jak dokázat, aby do ní už nelezla...

Dobře, v tom není problém, lidem se líbí, patrně ochranitelský reflex, pár lidí se o to pokusilo, ale jak se stáhne a couvá, mají strach. Zkusím to takto a i tak se stavíme, nelíbí se mi, že se to zhoršuje, něco je špatně. Děkuju!

heleno z dobře utaženýho objku se ti vyvlíknout nemůže- utahuje se hned za ušima a to tak že fakt na dost těsno tuším že na jeden prst max dva- dostávala sme z podobnýho strachu taky svojí čubinku a na stahováku to prostě nešlo

možná by bylo lepší říct lidem předem, že se tak bude chovat. Tak aby na ní sáhli klidně a rozhoně. Žádný očuchávání ruky a tak. U toho se zarazí i pes, kterej se nebojí. A možná aby ji hladili ne nahoře po hlavě, ale zespoda nejdřív. A aby si ji hladila zároveň s nima. Někdo mě kdyžtak opraví, doufám, kdybych se hodně sekla.

určitě zespoda ne po hlavě zezhora a hlavní je zabránit tomu couvnutí- tudíž si fneku posadit a stoupnout si jí za zadek aby couvnout nemohla- klidně si za ní i dřepnout

No já nevim, fakt je nutný nutit psa, aby se nechal hladit od cizích takhle násilně? Jako že mu zamezíš odchodu? Myslim, že Mařena by v tu chvíli asi kousla.....určitě bych byla pro vystavování kontaktu s cizíma lidma, jen si nejsem jistá tím nucením na hlazení.....Mařenu sem k tomu nenutila, jen sem jí hodně mezi lidi brala a dělala to postupně, po krocích, ne hned najednou nutit na hlazení. Hladit se pak sama nechala, až když k těm lidem našla nějakou důvěru, teda u ní to šlo přes žrádlo. Pokud je fakt megaplaška, třeba by jí tohle naopak přitížilo...

gerdo no nám naopak pomohlo to donutit si vyloženě jak píše rudana ten strach šáhnout- do tý doby nezabíralo nic- takže hlazeníčko- kdykoliv si jí chtěl někdo pohladit dostal instrukce ja jí posadila a hladilo se- nejdřív chvilku pak dýl pak víc lidí najendou řpesně jak tu ěnkde psal ruda

Jenže stejně tak Ruda psal, že při léčení strachu je nutné jít krok za krokem a jednotlivé levly nepřeskakovat, nenakládat na psa víc než je schopen snést. Když to převedu na příklad- máš strach z pavouků. Abys ho vyléčila, posadíš si rovnou na ruku tarantuli? Pokud seš silná povaha, pak možná ano. Pokud seš uzlik nervů, co se při pohledu na pavouka zhroutí, začneš pravděpodobně nižším levlem, a to třeba návštěvou ZOO, nebo prohlídkou zvětšenin pavouků v atlase....nevim, takhle to vidim.
kdybych Mařenu postavila mezi cizí lidi a držela jí s tim, že jí bude povinně každej, koho nezná, hladit, možná by i držela, ale bušilo by jí srdce hrůzou a na místě by zůstala jen paralýzou strachem. Když jí nechám hladit někomu, koho už aspoň zná, ke komu si sama dojde, je pokoj a důvěru tak získá snadněji.

Gerdo, ale nikdo jí nebude hladit na každym kroku. Ani pět lidí naráz. A mezi lidma se pohybuje furt. Asi je čas na další stupínek.

přesně jak píše eva- začne se tím že jí hladí jeden člověk chviličku a psotupuje se dál- paní píše že mezi lidma se pohybujou už dost dlouho ale dál se zatím endostali takže je asi potřeba udělat ěnco dál

Teď jen vybrat to správné NĚCO

gerdo no já sme po tom co chodila mezi lidma zvolila to náhodné pohlazení bez možnosti jít se před svým strachem schovat

mne v tom apriori vadi ten stahovak. podla mna to psa este viacej hadze do roviny stresu a neverenia okolitemu svetu. bojim sa zaleziem a este som za to aj strestana sluckou na krku....BXD maju siroke hlavy takze urcite im kozeny obojok nezlieza ak je poriadne nasadeny. inak hladkanie cudzimi osobami asi nevyzera na zaciatku systemom "hura na nu" myslim ze postupne sa skor mysli to ze zastavim pri cloveku, posadim ju k nohe, pokecam s clovekom a na zaver pri rozlucke ju clovek poskrabe za usami. nie kazdy pes je kontaktny, ani moje baby sa nechodia hladkat k cudzim, ale takuto nevinnu dobromyselnu akciu predsa preziju a nemusia sa pri tom tvarit ze im ide o zivot

no já zase myslela to pohlazení ve stylu "čááu pes" a jenim dechem už se zase bavim s paničkou. Prostě normálka, pohoda

To je nejlepší, takové to hodně opatrné a pomalé natahování ruky některým psům může vadit

Během dvou dnů ji pohladili tři různí lidi a 4 se o to pokusili.Teď to jde stylem - nechcete si ji pohladit - pokud se jim líbí. A jo - přesně, když si sami nejsou jistí a přistupujou pomalu , začne couvat (je jedno, na jakým místě se hladí, tohle neřeší - ve své psí smečce je až na konci a nikdy jí nevadilo dominantní chování), pokud ji rovnou vylepnou pohlazení a zase jdou dál, je to dobrý. Po prvním člověku, který si ji takto pohladil byla ale o to víc nedůvěřivá venku a snažila se zdrhat ještě víc, zatím se v ní nevyznám, najednou má zavřenou hlavu.
Sice širokou lebku má, ale chytrá je až moc, vykroutí se i z dobře utaženýho postroje (coursing), moxon smyčku fakt potřebuju.
Děkuju za rady, zdá se mně, že je to vlastně jednoduchý, ale u takhle staré čuby a navíc zabejčené to bude počítám dýl trvat. Jak dlouho to bych ráda věděla.

A fakt taky je, že já mám problém sama s cizíma lidma, ale v tomhle se nepředělám, fenu taky nepřesvědčím, že to tak není. Tady bude asi největší brzda. Ve společnosti se pohybujem, ale vyloženě cizí jsou..cizí.

Tak choď mezi známé lidi a budeš v klidu Ty a hafan taky.

Anebo na freečka. Sice cizí lidi pro tebe, ale ne zas tolik, protože je znáš z netu a navíc budeš vědět, že jsou stejně zaměření na pejsky jako ty.

Lidičky, tak nějak nevím, ale vy si myslíte, že když pes nemusí lidi, tak že se dá změnit tak, že bude "vítací"? To je asi jeho povaha ne? Opatrnost, ostražitost,.... Teď nemyslím třeba úplně tento konkrétní případ, tam je jasné, že je něco špatně a pes je mega plašan, který se potřebuje srovnat. Spíš mě to zajímá tak všeobecně, pokud je člověk asociál, tak si taky dokáže zvyknout na společnost, ale stejně se v ní nebude cítit svůj a bude hledat úniku, si myslím já, jaký je Váš názor?

Myslim že ne, ale že může být třeba poslušný, pak návštěvu sice neuvítá, ale taky nesežere. Temperament se změnit nedá, ani u psa, ani u člověka.

Ahojte. Pes uvolněný a radostný není vždy pes vítací a pes vítací nemusí být psem radostným a uvolněným. To není o změně povahy, ale o sladění mne, psa a civilizace tak, abychom byli šťastní. Jak si nastavíme priority, to je na nás-lidech.

Lenka - Jana ale nepsala o psu uvolněném a radostném, ale o psu, co nemusí lidi, jestli se z něj může stát pes vítací....

nemůže ale může se z něj stát pes který ty lidi bude bez problému zvládat nebude sice vyhledávat pohlazení ale pohladit se nechá lidi bude spíš trochu ignorovat.

Myslím si to samé, pokud je pes nedůvěřivý svým založením, nikdy z něj vítací pes nebude, ale dá se vychovat tak že přetrpí i návštěvu, ale odvázaný z toho asi nebude.

No u nás se teď taky stala nepochopitelná věc, naše Eny včera štípla do boty cyklistu a dnes paní, která s námi byla ve výtahu. Jakmile vystupovala, Eny ji štípla do nohavice. Já byla z toho jak opařená, tak jsem s Eny nic neřešila. Tak jsem to řekla dnes děckám a prý Adamovi takhle taky vyletěla po cyklistovi. Napřed jsem si myslela, že na ni přenáším já nervozitu, protože se mi dnes teda obvzlášť nechtělo do práce a od rána jsem byla "nerv". Včera sjela štěně bígla, které si s ní přišlo hrát, naštěstí jsem přiskočila,napřed začala naštěstí předemvrčet a běsnit jak šílená, tak ho nekousla... (oplácí útok psa, který ji napadl v takovém věku, jako bylo to štěně???).

může dorůstat do věku kdy bude šikanovat- zažila sme něco podobnýho tedka na táboře do tý doby nekonfliktní čuba začla sjíždět štěňata- protože jí totéž dělali psi když ona byla štěně

taky jsem na to toto pomyslela, nebo ta moje nálada předpracovní, nevím. Bígl je dost citlivej na pocity páníka....

leni o tom žádná to takhle asi nezjistíme

Jak to řešili tu šikanu? No raději se zeptám Rudy na fríčku, pokud se mi povede přijet. Já ji vzala za čumu, to teda chrčela jak nevímco, ptala se jí, co jako dělá a pak jsem se postavila na stranu toho štěněte. To už se zklidnila a normálně se očuchali. Pak jsem po chvíli ještě zašla za paní se omluvit za tu estrádu a to si začli normálně hrát. Štěně se teda dost rozvášnilo(ne ale nijak zvlášť odlišně od naší Enči v takových situacích)a najednou zase vrčení-ale šlo od štěníka, atkové to spokojené, no a teď začla naše natvrdo venit zubiska, tak jsem ji chytla nevím už zda za obojek či za ušiskama a položila ji na bok a něco jí říkala, fakt už nevím co. A odešli jsme. Nevím, zda to na bok nebylo na ni moc, po našich nešťastných začátcích v soužití se psem.

Gerdo, pokud pes nemusí lidi, má nějaký vnitřní problém, každopádně to není šťastný pes, protože neustále řeší svého bubáka a to jsou cizí lidé.
Můj příspěvěk má i druhou část: "To není o změně povahy, ale o sladění mne, psa a civilizace tak, abychom byli šťastní. Jak si nastavíme priority, to je na nás-lidech."
Když mi bude vyhovovat to, že se pes chová odtažitě, notabene když bych já měla také komunikační bloky pro cizí lidi, tak se nebudu ptát co mám dělat se psem, když mi to vlastně vyhovuje. A pokud mi to nevyhovuje, budu se snažit psa motivovat k radostné komunikaci s lidmi a nebudu meditovat nad tím že mu měním povahu a nelíbí se mi to. A to jsou ty priority... Určit si, co vlastně já chci, jinak se v tom bude plácat pes i pán jako prapor ve větru...

Leni Krejčířová - jsi tu již dva roky a víš z příspěvků ostatních i Rudovo, že neadekvátní chování se dá řešit za a) pokud se páníček sám ovládá a za b) dá se řešit neagresí. Povalit fenu za její blbej názor na štěně nebylo vhodné, stalo se, netrap se tím, vezmi si z toho ponaučení. Neřeš proč to dělá-stejně to nezjistíš, řeš aby to nedělala. Pokud pojedeš na fríčko, dostane se ti rady od Rudy. Ty se dej co nejvíce do pohody. Zatím si nehrajte se štěňaty, při eventuelním setkání s kolařem si psa včas namotivuj nějak na sebe a "protančete" okolo cyklisty bez toho, že si ho budete všímat. Hodně štěstí, hlavu vzhůru, nic není ztraceno.

Ahoj, jen se vrátím k mýmu původnímu - fena byla na víkendovce se psy a problém žádný, u ohně u cizích lidí, ráda se nechá hladit, je jí dobře mezi svýma. Co jí nedělá dobře je vyloženě sídliště a lidi tam. Zajímavý...zatím jsme stále na začátku, kde to jde tam žádám o pohlazení, tahá jak praštěná pořád, pokud má někoho za zadkem nebo před - panikaří...ale jakmile je v přírodě, mezi psy a s lidmi od psů - je z ní naprosto perfektní zvíře. Tak se snažíme dál co to dá:)

vydržte určitě se brzo dostavý výsledky

Jasně že to, co píšeš, zní skvěle a je to jistě ten ideální stav. Bohužel si to v praxi neumím představit, jak se bude nedůvěřivý pes radostně vítat s cizími lidmi. S tou motivací souhlasím, to je jasné, je potřeba psu ukázat, že není důvod se lidí bát. Pokud ale nemá naučené reakce, co má dělat ve chvíli, kdy si jistý není a kontakt s cizím člověkem je mu nepříjemný, zřejmě to dá nějak najevo po svém. Prostě s prací a prioritama souhlasím bezezbytku, jen si stále myslím, že z nedůvěřivce, nebo psa nekontaktního, lidumilce neuděláš, stejně jako z té samé varianty člověka neuděláš lidumila. Pokud chci, aby byl můj pes kontaktní a nevadili mu cizí lidi, naučím ho, že lidi mu neublíží, že se jich bát nemusí. Ale nenaučím ho, aby si k nim radostně šel pro pohlazení, aby se na příchod cizího těšil. Naučím ho, co chci, aby dělal, když znejistí, nebo spíš proto, aby neznejistěl. Řekla bych, že psa naučíš reakce, varianty, jak se chovat, ale tu "povahu" myslím že nezměníš. A nemedituju nad tím, že psovi změním povahu a nelíbí se mi to. Povaha prostě změnit nejde. Můžeš se naučit pracovat s okolím a sám se sebou, ale neměníš se v tom základu, v tom, s čím ses narodil. A se sladěním psa a člověka souhlasím. Civilizaci už k tomu ladit nemusím, té se nějak do jisté míry dá přizpůsobit.

Tak to je skvělé. Heleno a co ty? Jestli máš na sídlišti jakékoliv obavy, přenesou se na tvou psí slečnu a ta řeší neviditelné bubáky. Nehledala bych proč, hledala bych jak z toho ven.

leni souhlasím s gerdou moje psi znáš- lidi svým zpusobem ignorují- ted mám namysli dospěláky ke nzámím si i jdou pro phlazení ale kontakt s nima nevyhledávaj když někdo jinej vyhledá kontakt snima snesou to enchaj se podrbat děá jim to třeba i dobře ale nadšeně si pro to pohlazení většinou nepřijdou- pokud toho člověka neznaj

Pro Gerdu: až si budeš umět představit, jak se tvůj pes radostněji vítá s lidmi, budeš ty i pes o krok dál. Budeš mít v myšlenkách představu, že to jde. Je to běh na dlouhou trať. Pokud se jedná o psa, kterého mám od malička, je to jednodušší než se psem z útulku. Tam nastupují jednak člověčí soucitné emoce (pro psa nímus), druhak se nejprve testuje chování toho psa a pak se život přizpůsobuje výchově psa k obrazu mému (pro psa plus). Zeptej se Rudy jak se stane z plášule přítula...

Ajka: znám tvé pejsky málo, ale znám je.Jsou krásní, ale v povaze zde hraje roli tvoje roztěkanost. Jsi skvělá, chytrá, hodná a roztěkaná. Proto jsou tací jací jsou. Skvělí, chytří, hodní a trošku odtažití.

Zkušenost s vítáním mého psa mám, vítá ty, které zná. Cizí nevítá, není z nich nadšená, ale má naučenou alternativu, co má dělat, když nechci, aby lidi papala. Když se jí něco nelíbí, má odejít a ne panikařit a kousat. To, že při výchově je 100% lepší, když si v klidu, je velká pravda, úplně bez debat. Jen bych se nerada dočkala jakéhokoli hodnocení mojí osoby vzhledem ke psu, nikdy sme se ani neviděli, nevim, jak můžeš tvrdit, že nastupují člověčí soucitné emoce. Prostě ty věříš tomu, že psa v základu můžeš změnit tím, že budeš pozitivně myslet, já tomu nevěřím, radši budu pracovat s tím, co k dispozici mám, tím se toho asi o sobě dost naučíme navzájem. Běh na dlouhou trať to bezpochyby je, pokud k tomu děláš i chyby a vracíš se na začátek, trvá to ještě o něco dýl. Řekla bych, že z plášule se stane přítula jednak správným a pro psa srozumitelným přístupem, přesvědčíš ho, že se bát nemusí, naučíš ho, co má dělat. Pes si zvykne, má jistotu ve svých naučených stereotypech a ve tvé ochraně. Ale že by ti plášule při prvním kontaktu přišla radostně zavrtět ocáskem - tomu nevěřím. Vem si Báju - taky není úplně kontaktní, neznám ji moc dlouho a už vůbec ne dobře, ale už se taky nechala pohladit. Je fakt, že jsem na vlčárech často nebyla, jen párkrát, na ovčárech o něco víc párkrát, ale vítat cizí jsem ji neviděla. Prostě to vzala normálně, udržela si svůj odstup, nadšení jako u Mufky v tom nebylo. Myslíš, že si Ruda málo představil, jak se vítá s cizíma? Nebo je prostě ten pes takovej a pracuje se s tím, co je k dispozici? Možná sem nepoužila vhodnej případ, jen mě napadlo, že psy z Rusovy smečky zřejmě budeme znát obě.

jak dlouho ste s ní venku při jednom venčení? Já mam teď vesnickýho psa ve městě a zezačátku jsem ho měla s sebou ve škole, prostě všude. Bylo toho na něj moc, byl přetaženej, lekavej..... Teď mu někdy stačí půl hodinka a má toho taky dost, někdy je venku dvě hodiny a je v cajku. Zkuste ven chodit na kratší dobu ale za to častějš, ať si čubik stihne doma odpočinout, vyspat.

Ahoj, já mám se svým skoro 2letým RR zkušenost takovou, že jako štěně byl opravdu silně vítací ale kolem cca 1,5 roku začal být rezervovaný. Cizím lidem se nevyhýbá, ale pokud by někdo nátáhl ruku a chtěl ho pohladit umí moc pěknou kličku jak se mu na půl metru vyhne. V případě, že je to známý člověk tak se nechá v klidu pohladit, ale nevyhledává to. Pokud si ho chtějí děti pohladit musím ho posadit, a dát pokyn zůstaň a pak drží, no že by byl nadšený to se říci nedá. Pokud dostane volno tak se rychle vzdálí na bezpečnou vzdálenost cca 5ti metrů a tu udržuje pokud nedostane nějaký povel nebo nejdeme dál.

Já si teda nemyslím že dvě štěňata z jednoho vrhu musí být zákonitě naprosto stejné. Z praxe vím že to tak není a myslím že by to potvrdil každý chovatel psů.
Pár štěňat jsem už odchovala, a tak vím, že každé z nich se od narození projevovalo a reagovalo v úplně stejných situacích jinak.
Věřím že socializací a správnou výchovou se dá mnohé změnit a ovlivnit ale změnit vrozené povahové vlastnosti? Tomu opravdu nevěřím. Vidím to i u našich fen, ta co je vítací a miluje všechny lidi byla podstatně míň socializovaná a seznamovaná s lidma než ta co je nevítací a rezervovaná.
Těžko to srovnávat s fenama které se sice k lidem chovali bázlivě ale na základě špatných zkušeností které během života získaly. Nikdo neví jak by se chovaly kdyby nebylo těch negativních zkušeností s lidma, třeba by byly ještě přátelštější, nevím.
U lidí je to podobný, taky je v rodině několik sourozenců, kteří žijí ve stejném prostředí, působí na ně stejné vlivy a přesto se povahy sourozenců poměrně brzy odlišně formují a často i dobrým rodičům vyroste černá ovce.
Já nevěřím že se dá úplně změnit povaha člověka a zrovna tak povaha psa a popravdě mi to ani nevadí.

Z mého pohledu je tu velice jednoduchá odpověď. Záleží na hodině a minutě narození včetně rychlosti rození, přidušenosti atd. Je však otázkou do diskuze jak zní definice "povaha" dle vědců a jak zní definice "povaha" dle "nevědců"-podle astrologů, ezoteriků atd.
Vím že teď tu jsem mimo téma, ale vím o čem mluvím. Deset štěňat z jednoho vrhu a každé jiné předpoklady pro řešení životních situací. Samozřejmě, že v globálu měla všechna štňata podobný základ. Byli to berani, avšak každý s jiným ascedentem. Noví majitelé dostali mimčo s astronávodem. Ti co se jím řídili od začátku mají pohodového psa. Ti co to přes mé upozornění vzali jako legraci, mají nyní v 7 měsících štěněte problémy s přivoláním. Holt beránci zjistili slabá místa nedůslednosti svých pánů. To, že si páníčci náhodně vybrali štěně, které zrovna potřebuje to jejich astroznamení ke svému spokojenému životu, tak to jsem nejdřív považovala za náhodu a pak mi bylo jasné že náhody neexistují. Můžeme diskutovat donekonečna. Jisté však je že Ruda to napsal velice jasně.