Ahojky, máme doma 10 letou fenku křížence (jezevčík, srnka, čivava v jednom )Má 4 kg. Byla vzdy agesivni na vsechny ve svem okoli, krome me. I na meho pritele s kterym pes zije 10 let je agresivni, vyjizdi po rukou, vrci. K ní jsme tedkom dostali štěňátko zlatého retrívra (tedkom ma 1/2 roku). Ze začátku jsem si řikala ze si ta mala potrebuje na štěně zvyknout a bude vse okej, ale je to cim dal horsi. štěně roste uz ma pres 20 kg a ta mala si dovoluje a Sára si to samozřejmě nenechává líbit. Dostávají se do přímých střetů, kdy ta malá ji agresivně vyjíždí po krku a Sára(ta veliká) se začíná bránit. Bohudík zatím pouze cenením zubů a vrčením. Bojím se že až se Sára naštve hryzne jenom jednou a bude katastrofa na svete. Máte nekdo podobnou zkušenost? nechci je od sebe zavírat a oddělovat. Poradíte?

zbalte obě holky a zajedte na vlčáry

Ráda bych..Bydlíme u Ostravy, je to kus cesty, neni to tak jednoduche, ale urcite by to stalo za to...

Řešila bych to separováním psů, pokud nechcete mít doma psí kusy. Od takového důchodce jste přeci nemohli čekat jakékoliv radostné projevy, když jste jí celý život nechávali svobodu v jejích názorech na psy i lidi.
Jestli jste doufali v obrat k lepšímu, jste ještě větší optimisté než já a to je co říct.
4 kg mohou bydlet v kennelu, kde mají klid, venčit je můžete spolu, chování zkorigujete vodítkem.

Korigovat chování obou psů, nastavit jednomu i druhému, co je dovoleno a co dovoleno není. Nenechat je vyřizovat si věci mezi sebou, řešit to v klidu, ale důsledně. Štěníka mírnit, aby staré dal přiměřený klid a respektoval, když starší bude chtít mít svůj klid. Naopak starou nenechat štěníka buzerovat. Tím, že jste to začali řešit až teď, jste tomu moc nepomohli. Protože je lepší jednou vidět, než 10x číst, bude nejlepší, když si domluvíte návštěvu na Vlčárech. Je to určitě mockrát opakovaná rada, ale pořád jedna z nejúčinnějších.

Jaké jsou obecně možnosti korigování chování psů? (tj. jak lze psa korigovat)
Jak říct podle vás, že něco dovolené není?

no já většinou používám intonaci jeho jména, pak manuální korekci

Je jich spousta - jak píše Eva třeba změna intonace, výraz obličeje, pohyby, přivolání štěníka nebo velké čubiny v konkrétní situaci, v jiné zase odvedení pozornosti na dovolenou činnost, mechanická nápověda... .

Ahoj, nevím, jestli Ti moje zkušenosti pomůžou, naše situace byla poněkud jiná. Řešili jsme napadání mezi relativně poslušnými dospělými psy, když jsme moje a přítelova psa dávali dohromady.
U nás bylo řešením vychytat kritické body (plot a míček), kde se psi nesmí setkat, nebo se servou. Dokud jsme tyto kritické body neznali, psy jsme po dobu naší nepřítomnosti oddělovali, riziko pokousání zde určitě bylo.
Než jsme problém vyřešili, by pro nás bylo lepší, kdyby oba psi měli obojky (psy bychom snáze roztrhli), což jsme mylně považovali za zbytečné.
Od té doby se nám smečka rozrostla o malou starou fenku křížence, která občas vyjíždí po velkých psech. Tam to řeším tím, že zařvu: NE a krom toho pilujeme poslušnost.
Hodně štěstí a určitě to půjde.

Preferovala bych naučit fenku i štěně vzájemnému respektu a toleranci, aby nebyl důvod řešit vyjíždění.