Dostala jsem povolení od administrátora založit nám tu tohle téma, kam si můžeme psát svoje bolístka, když nám náš miláček odejde za duhový most. Prý se to odtud neztratí.
Jako první příspěvky bych sem vložila právě příběh o Duhovém mostě a ostatní a přeju tomuhle tématu aby tu těch smutných zpráv bylo co nejméně a též co nejméně OT příspěvků. I tento příspěvek co čase prosím moderátory smáznout. Je to jen úvodní. Až nebude aktuální prosím pryč s ním. Děkuji.

Duhový most

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den, kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Tři dny
Martin Scott Kosins


Pokud jsi někdy měl rád nějaké zvíře, pak máš ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomeneš.

Ten první je šťastný a blažený den, kdy sis přinesl domů nového kamaráda. Mohls strávit spoustu týdnů volbou druhu. Mohl ses vyptávat na názory mnoha veterinářů a dlouze pátrat po chovateli. Anebo, možná, ses v jediné letmé chvilce mohl rozhodnout pro nějakého bláznivku z útulku, protože cosi v jeho očích ti dosáhlo až do srdce. Ale když sis vyvolené zvířátko přinesl domů a koukal se, jak všechno zkoumá a vyžaduje své místečko v tvém obýváku nebo v předsíni, a když přitom poprvé cítíš, jak o tebe třeba zavadí, vštípí ti to, že sis přinesl tvora s čistou láskou pro spoustu let.

Druhý den přijde o osm, devět, nebo deset let později. Je to den jako kterýkoliv jiný. Obyčejný a ničím výjimečný. Ale přijde překvapující okamžik, kdy se koukneš na svého dlouholetého kamaráda a spatříš věky, tam kde jsi dřív viděl mládí. Spatříš pomalý a uvážlivý krok, tam kde jsi dřív vídal energičnost. Spánek tam, kde dřív byla aktivita. Takže začneš svému kamarádovi přizpůsobovat jídelníček, můžeš mu přidat prášek nebo dva do jídla. A narůstá v tobě strach z blížící se prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity budeš mít, dokud konečně nepřijde Třetí den.

A v tento den, když se tvůj kamarád a Bůh nerozhodli pro tebe, budeš ty kvůli svému životnímu kamarádovi vystaven svému vlastnímu rozhodnutí, povede tě přitom tvoje duše. Nejhlubší. Ale ať už zvolíš jakoukoliv cestu, tvůj kamarád tě nakonec opustí a budeš se cítit sám jako jediná hvězda v temné noci.

Jsi li moudrý, necháš slzy volně téct, tak často a tak hojně jak budeš muset. A obyčejně zjistíš, že málokdo z kruhu tvé rodiny či přátel bude schopen pochopit tvůj zármutek, nebo tě utěšit. Ale jestli jsi své zvířátko opravdu miloval, staral se o něj v té spoustě radostných let, najdeš jeho dušičku, menší než je třeba tvoje, bude se zdát, že tě doprovází v osamělých dnech, které přijdou. A ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, ucítíš, jak o tvou nohu něco lehounce zavadí. Pohlédneš na místo, kde tvůj drahý, možná nejdražší kamarád lehával - a rozpomeneš se na Tři významné dny. Vzpomínky budou možná bolestné a přinesou ti bolest do srdce.

Jak jde čas, bolest přichází a odchází, žije vlastním životem - odvrhneš ji nebo přijmeš, může tě to pak splést. Když totiž bolest odvrhuješ, skličuje tě. Když ji přijmeš, prohlubuje tvou duši. Tak jako tak pořád je to bolest.

Ale přijde, ujišťuji tě, den čtvrtý. Láska tvých přátel s tebou totiž zůstává, to nemůže nic změnit. Láska, kterou sis zasloužil. Odkaz lásky přátel, kteří nás opustili. Je jenom tvoje. Je to láska, která umožní, abyste se znovu setkali. Láska, která přemůže všechno. Ta láska je totiž Duhový most.

Báseň na rozloučenou

Netruchli pro mne neb svobodu jsem dostal.
Jdu po cestě, na kterou Bůh mě poslal.
Přiběhl jsem k němu na jeho zavolání,
zavrtěl ocáskem a neměl ani stání.

Nemohl jsem už zůstat ani den,
bych štěkal, hrál si a skotačil jen.
A tak mé hry zůstanou nedohrány,
když klid a mír Bohem mi byly přány.

Vím, že tu po mne zůstane místo prázdné,
nechť naplní je tvé vzpomínky krásné.
Věř, příteli i mně se bude stýskat
po smíchu tvém a po tom, jaks mě vískal.

Nenech se zmoci smutkem svým a žalem,
nechť slunce zítřka hřeje tě svým žárem.
Můj život byl plný, tak mnoho jsi mi dal,
svůj čas, svou lásku, něžnost věnoval.

A jestli se ti čas můj krátký zdál,
proč prodlužovat měl by jej tvůj žal.
Povznes své srdce, svobodu mi přej,
raduj se se mnou, vždyť Bůh to tak chtěl.

Modlitba při smrti tvého psa

Dobrý Bože,
pro uši těch, kdo nikdy neměli psa,
bude tato modlitba znít podivně,
avšak ty Pane všeho života a Stvořiteli
všeho živého, ty porozumíš.
Mé srdce ztěžklo ztrátou milovaného,
jenž tak pevně patřil do mého života.
To zvíře činilo můj život radostnějším
a tolikrát mě rozesmálo, bylo mou radostí.
Připomínám ti jeho věrnost a lásku
a vím, že se mi bude po něm stýskat.
Tolik mě toho naučil,
co je to přirozenost a jak se nestydět
říci si o pohlazení.
Když jsem se staral o jeho denní potřeby,
zapomínal jsem na vlastní a tak se učil službě druhým.
Nechť mi smrt tohoto Tvého stvoření připomíná,
že jsme všichni smrtelní, ať člověk či zvíře.
A že takový je běh všeho živého.
Nechť spí svůj věčný spánek v Tvé Boží péči,
neboť všechny tvory čeká vysvobození.
Amen.

Psí král

Vítr se prohání korunami stromů a čechrá psí hřívu,
stojíš jako král a máš v duši velkou sílu.
Prodíráš se trním však cesta dovedla tě za ním,ptáš se zakým?
Je to psí ráj ,kde vládne vlčí duší dvounohý král.
Ty po loukách běháš ,skáčeš a dovádíš ,života si užíváš ...
Však před velkým mostem se najednou ocitáš a po něm se jednoho dne vydáváš.
Se svými přáteli se setkáváš a ostatním zbohem dáváš.
Vím že je tu psí ráj ,své bolesti jsi se vzdal ,praví život si teď užíváš a z nebe Tvůj psí pozdrav je slyšet v dál....
Děkujem ti ,že tvůj dech nás tu hřál,byl jsi všech psí král

Tak už mám zase slty na krajíčku,to jsou nádherný přízpěvky.Před dvěma lety nám odešel Dalí Špringršpaněl.Byl to pejsek mého přítele a já ho bohužel poznala až u konce jeho života.Byla jsem s ním až do jeho posledního vydechnutí.......tak je taky určitě v tom psím ráji..

Tak jsem si poplakala a zavzpomínala na svého kavkazáčka Ivánka a čivavku Rozinku,kteří už mně opustili a odešli na druhou stranu.Snad je jim tam krásně a nic je nebolí.

Pro mí dva věrný přátele
Procházím se lesem , vytí vlků v dáli se nese, hledám duši vlčí nyní vedle mne dva vlci kráčí. Běží semnou lesem ,po horách se mnou běhají ,vytím mne volají .Jejich láska je velikou mocí, mne derou se z očí slzy ,když jednoho dne Vás dva držím v náručí, Váše duše najednou někam odchází , lidská krutost Vás poráží. Pouze vzpomínky mi zůstaly a bolest v duši mne stále provází. Myslím na Vás dnem i nocí ,vy příkladem jste mi byli mí vlci moudří. Píseň na rozloučenou Vám věnuji ,tam kde láska Vás provází ,tam můj pozdrav po oblacích ,tam až k Vám dorazí...

Moc krásné a smutné

Tiež mi prišlo veľmi smutno...a ešte to foto... Ešte to nie je 6 mesiacov,keď som musela poslať na poslednú cestu svojho huskyho...Teraz by mal 13 rôčkov..Už ho aspoň nič nebolí a preháňa sa spolu s mojim prvým havom a ostatnými kamošmi....

Ahoj Ferdo,tak zítra to bude přesně rok co jsem tě zradila a musela tě nechat jít k duhovému mostu
není dne abych si na tebe nevzpoměla,jak jsem tě vezla z utulku,jak jsem hladila tvou srst,jak jsi na mě koukal těmi svejma očima ,jak jsem ně někdy nutila abys sis hrál s jinejma psíkama,jak jsem ti koupila hračky a ty jsi na to zcela neragoval.......
ale naučils mě moc a to že lze prožít život bez zkoušek,bez cvičáku,bez honění s kamarády,hlavně že jsme byli spolu
dodneška mám před sebou v rámečku 3 fotečky stebou a s Dárečkem
tak snad si to tam užíváš a s Dárečkem a koukáš na mě
měj se hezky

Tys ho nezradila!

Dárku, Ferda u tebe prožil nádhernej život a umožnila si mu aby ho v tvé blízkosti dožil až do úplného konce.
Vzpomínáme na něj s tebou ......

Ahoj lidičky, včera mi mého Ušáčka porazilo auto a umřela mi v náručí. Někteří si nás třeba pamatujete z letošního čundrování. Naštěstí netrpěla, bylo to velmi rychlé. Trápí mě velké výčitky svědomí, protože se trápím tím, že je to moje chyba. Zrovna hárala a předevčírem začala mít poněkud svou hlavu, ale poslouchala, i když to nebylo tak automaticky jako jindy. Včera začala bezhlavě utíkat před psem, který ji otravoval a mě se nějak nedařilo ho odehnat. Běžela přes celý park domů, ale cestou máme silnici. Měla vyfasovat stopovačku a já jsem měla umět toho otravného psa odehnat a tím se trápím. Vím že už jí tím teď nepomůžu. Moc se mi po ní stýská. Pracuju doma, takže jsem ji měla pořád u sebe . Měla jsem ji z útulku a byla u nás 2 roky. Běhaly jsme spolu agility, všude s náma jezdila. Byla skvělá.

Panebože ,to je mi strašně líto ,nevim co říct,stejně není co..

to je mi líto. to chce dalšího pejska. hlavu vzhůru bude líp

ppavlina - je mi to líto, je to smutný. Držte se.

[quote="ppavlina"]Ahoj lidičky, včera mi mého Ušáčka porazilo auto a umřela mi v náručí.


Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí. (Dante Alighieri)

Před 7 léty mého NO taky srazilo auto, zůstal naživu, ale…..bez zadní pacičky. I když se dožil svých 14 lét (díky protéze), do dneška si to vyčítám, že to byla moje chyba, že zůstal takhle zmrzačený… Ani to, že ten řidič byl opilý a pod tím autem by mohla skončit i já, mě neomlouvá.
A proto Pavlinko, drž se! Tvá myška si teď hraje někde na krásné pohádkové louce....
Co je to neštěstí vím a snažím se nešťastným prospět. (Maro Publius Vergilius)
A proto bych ti chtěla doporučit, abys netrápila své srdíčko, a veškerou svou lásku a pozornost darovala nějakému chlupatému zlatičku, které teď čeká na tebe, na nový domov a na tvou rodinku.

Děkuji za podporu. Další pejsek je asi jediná možnost, jak to nějak snést. Trápením nikomu nepomůžu a dřív nebo později bychom si pejska stejně pořídili, tak nás to alespoň přivede na jiné myšlenky. Pokusím se projít útulky a snad mi nějaký bafík padne do oka.

Míš nějakou představu?můžem ti pomoct hledat,kdybys chtěla..

Taky je mi moc líto, co se stalo :-(

...jak píše Renča, můžeme pomoct při hledání hafa

Raději bychom fenku, střední , může být temperamentní a aktivní, mám na pejska dost času. A pak mám požadavky spíš pocitové. I u Uši jsem nějak věděla, že bude pro nás perfektní. Projela jsem na internetu snad všechny útulky a tahle má nějak podobný kukuč, jako naše Ušinka. Vím, že nebude stejná , ale líbí se moc i příteli, takže se na ni pojedeme v sobotu podívat. http://www.loz-trebic.cz/index.php/nabi ... roject=107 tak nám držte palce, snad bude líp. Díky

jůůů ten je krásnej , věřím že to brzy přebolí a tento pejsek vám pomůže ty těžké chvíle překlenout .I když já dodneška pořád vzpomínám na ty dva moje rošťáky a bolí to už míň ale stejně ta bolest tam pořád je :-( Noví pejskové mi hodně pomohli ...

Je krásná budu držet palečky jí i vám.

ppavlina - krásnej pejsek! Lumpína vypadá, že bude dělat čest svýmu jménu, tu si vemtééé

Tak Lumpínku máme od soboty doma. Na Ušinku stále moc myslím, ale musím se kvůli Lumpíně dát dohromady. Je to šídlo a docela ještě štěně, takže mě nenechá zahálet. Je to u nás veselejší a i když smutek v srdíčku trvá, nemáme na něho tolik času. Tak doufám, že se u nás Lumpíně bude líbit.

Dej fotky Lumpínová

gratulujem snad apson trošku zažene smutek

Přebolí, já to znám, odešel mě Matýsek ve 14 letech a zůstal jen jeden kámoš, ten tak naříkal, že jsem myslela, že umře také, ale za půl roku jsem dostala štěnátko jezevčíka, které chtěli utratit a dnes mám dva "darebáky" a je zase veselo, i když ten starší už má 11 let. Musím ho trochu bránit před tím mladým "hajzlíkem", ale dá se to. Někdy nervy tam ,,,, asi v kýblu, ale zatím jsem to ustála.

Je to právě rok co nás navždy opustil náš kamarád a milovaný pejsek Čertík- stále vzpomíná a doufáme, že na nás čekáš za duhovým mostem Čertíku. chybíš nám tu

My museli před nechat 8 měsíci nechat uspat naší malamutku Ambru. Měla rakovinu Nikdy na ten den nezapomenu -veterinář zavolal, že příde o dva dny dřív... vůbec sme nebyli připravený A ikdyž sme pak čirou náhodou narazili na ted už našeho našeho milovanýho Boríse, nikdy na ni nepřestaneme vzpomínat! Jednou najdem sílu společně se podívat na její fotky... Stejská se mi

13.1. odešla za duhovej most naše maruška umřela mi v náručí nejspíš na selhání ledvin.pro ty kdo neví maruš byla kočka nalezená na ulici jako malej prcek.
tak tam všechny pozdravuj maruško,hlavně báďu,byli jste skvělej tým...budete mi chybět...

mykke budou se mít oba fajn

jj,řikam si že sou spolu a nic je nebolí... ale chyběj mi,dost mě toho naučili...

Také jsem měla možnost seznámit se s duhovým mostem. Už mi umřelo několik psů.Boxerky,němečtí ovčáci, poslední 12 letý kavkazák. Kamarádka mi radila ať jim dám volnost. Prý je na sebe stále vážu. Dala jsem jim tedy volno
a poslala je po duhovém mostě. Někteří se ohlíželi, ale šli. Kavkazák se mi posadil u nohy a nešel. Asi je to hloupost, ale mám pocit že je semnou.

Delli, asi vím o čem píšeš. Když jsme museli dát před lety uspat mého milovaného NO v jeho 13 letech (protože už vůbec nemohl chodit a byl nemocný), několik měsíců jsem měla dojem (takové to periferní vidění), že jej mám stále vedle sebe. Jak byl vždy zvyklý stát vedle mě nebo za mnou, zejména v kuchyni, ať jsem dělala, co jsem dělala, vždy pokorně čekal, jestli nedostane něco na zub a nebo alespoň pohlazení. Vysvětluji si své vidiny jako něco tisíckrát viděného a hluboce vtištěného do mozku - a pak viděného snad jen podvědomím na stejných místech - zkrátka to, co jsem si přála strašně znovu vidět - ale už to ve skutečnosti nešlo. Tak hodně sil a jedině čas bolest otupí.

je to trosku divny,ale pred 5mesicema mi umrela mama.byl sem z toho dost v riti.myslel sem ze nic horsiho bej nemuze.ale chyba.mesic na to mi hodil IDIOT petardu pod nohy a....asi vam to je jasny.silnice byla blizko.uz sem diky autum prisel o dva pesky.a nic horsiho asi neni.ani sem nevedel ze clovek muze mit tak hrozne rad.od umrti prvniho to sou dva roky a kazdej vecer mu preju dobrou noc.a manaskovi(ten druhej)tak tomu taky.nejhorsi je ze mam sice jeste dva pejsky.besy mam uz 5let.to neresim,ale mam stenatko bullmastifa s ovcakem a kdyz si snim du hrat a delam ty stejny veci co na kluky,tak se hambim a musim toho nechat.proste se cejtim blbe ze delam to sami co s nima.takze musim vymyslet novi hry atd.pes je proste nejlepsi a i kdyz o nej pridete,tak je asi dobry vzit si hned noviho.ikdyz to neni lehky.ale bej sam je dost napi...nelituju ale vuci klukum tam nahore mi to pride dost nefer.ale asi to tak ma bejt.hodne sily vsem.mne osobne pomaha fakt,ze se jednou musime setkat.a jestli ne...tak to neresim,protoze to tak musi bejt

To mi je lúto, toľko osobných tragédií:(...neboj nemusíš mať výčitky, dôležité je, že mali pekný život a že si sa im venoval... drž sa.

Ja som pred 3 - omi rokmi prišla o svojho havinka Fanny, ktorú som mala od 12 tich rokov...mala 14,5 roka..dostala porážku, ostala ochrnutá a musela som ju dať uspať...dva roky som sa nevedela s tým vyrovnať..mala som výčitky, čo keď som mala ešte počkať, možno by sa z toho dostala...zostala mi tu po nej aspoň jej dcéra Andie, o ktorú som prišla v januári - mala 16,3 roka. Musela som ju dať uspať,mala rakovinu a dostala hrozné bolesti...nemala som ani kedy smútiť, pretože Andiena dcéra Cathy (13 rokov) mi dáva zabrať, nakoľko jej zlyhávajú obličky...Neviem si predstaviť, že prídem tak rýchlo aj o ňu...ten, kto nemá zvieratká to nevie pochopiť...cítim sa akoby umrel kus mňa,akoby odišli moje deti. Ak niečo existuje medzi nebom a zemou, dúfam, že všetky zvieratká a aj moje blšky sa majú dobre. Andelíček si vychutnáva pohodlie svojho pelieška, ktorý tak strašne zbožňovala...a Fanny má plnú misku dobrôt..

daka za slova podpory.napodobne.je to hold smutek,ze by clovek uz radsi peska nechtel,ale bejt sam...

ja hovorím,že havinka už nechcem...ale neviem si život bez havinka predstaviť. A zasa koľko krásnych havinkov je v útulkoch a nemá domov a zaslúžili by si ho..Ja osobne si zoberiem havinka iba z útulku..už určite nepodporím obchod so zvieratami od množiteľov

Včera večer musela dát moje nejlepší kamarádka uspat jejího starého labradora. Byl to fantastický pes, takový typický labroušek, jaký by měl být, pořád dobře naladěný a plný optimismu, i když už sotva chodil. Vždycky když jsem ho navšívila s Arim, Alda, který se sotva držel na nohou se změnil v nadšený hravý štěně plný elánu.
Zažila jsem s ním skvělé prázdniny a i když nebyl můj, bude mi hrozně chybět...

Je tomu rok, co večer doma usnula navěky naše 16ti letá fenečka křížence Cindy a pak koncem září jsme museli pomoci za Duhový most starému NO v okamžiku, kdy se už nedokázal postavit na zadní nohy. Jediné, co nás smiřovalo s touto skutečností bylo, že můžeme pomoci jinému pejskovi čekajícímu v útulku. A tak starý Gaston dostal v březnu novou malou kamarádku, se kterou si velmi dobře rozuměli a po jeho odchodu jsme s malou Ajšou jeli pro nového kamaráda pro ni. Malá Ajša je hodně podobná Cindy, i když to nebyl záměr a Wolfi je opět ovčoun. V obou pejscích tak trochu žijí i pejsci bývalí, na které rozhodně nezapomínáme.

Nevím,jestli to sem smím dát,jestli se to netýká pouze pejsků, ale je mi smutno. Dnes mi po dvou letech umřel můj malinký potkan Coffee. Měla jsem ho strašně ráda, uměl spoustu věcí a byl to můj skvělý kamarád. Bude se mi moc stýskat chlupáčku, měj se tam hezky.

Ahoj všichni,
nevím, komu se můžu vybrečet na rameni, tak jsem tady. Můj chlupáč Atom, kříženec dobrmana a NO, přešel včera dopoledne přes Duhový most. Bylo mu jedenáct. Moc mi chybí. Jen to mě utěšuje, že už ho nic nebolí a že se už nemá čeho bát.

uprimnou soustrast, vim, jak to boli....drz se!

Lucy, rozhlédni se po dalším psím kamarádovi. Ten, co odešel, by určitě nechtěl, abys byla sama.

Nedávno si pořídili šteně.Píše to v príspevku "syndrom úzkosti".