Kdo je R. Desenský
Kdo je Rudolf Desenský (28.8.1969)
Svého prvního psa jsem v sedmnácti letech dostal spolu se zahradou se slovy bývalého majitele "Buď si ho nech, nebo ho dám utratit, protože soused ho chce na guláš". Za totality tohle nebylo až tak neobvyklé. Pes byl dlouhosrstý německý ovčák Dan, každé ucho měl jinam, ale byl můj. Se svou velice silnou alergií na psí srst jsem si musel hodně držet odstup, aby mne po olíznutí od něho neodvezla záchranka do nemocnice s nekontrolovatelným astmatickým záchvatem. Musel jsem dodržovat pravidla několikerého mytí rukou, nenechat si olíznout obličej a podobně. Po půl roce veškeré příznaky alergie odezněly, denním kontaktem s alergenem si tělo vytvořilo protilátky. Sice jen na Dana, ale to se nakonec změnilo úplně.
Postupem času jsem pracoval s nejrůznějšími psy, chodil jsem pravidelně na cvičák a nejvíce mne začali bavit zlomení, nedůvěřiví a jakkoli "vybočující" psi. Vycvičit ovčáka bylo moc snadné. Mnohem zajímavější je vrátit důvěru psa, kterého člověk zlomil a pes nikomu a ničemu nevěřil. Kolik takových psů bylo, už si nepamatuji. U čísla dva tisíce jsem je přestal počítat, a to bylo už hodně dávno. Staral jsem se o psy z ulice, nejvíce o ty velké. Malého psa se vždycky někdo ujal, ale těch velkých se lidé bojí, proto je za totality dost často někde v ústraní zabili. Když mi z policie volali, že někde pobíhá pes, abych si pro něho přijel, ptal jsem se, zda je velký nebo malý. Na velkého mi stačila dvě vodítka, na malé jsem si bral raději ještě deku. Takový histerický kokřík umí nadělat na rukách pěknou paseku, kdežto uvrčené ovčáky jsem skoro vždy docela rychle přemluvil, aby se mnou nastoupili do auta a nechali se zavřít na chvíli do kotce.
Stále pracuji se všemi psy, ale azyl poskytnu jen hodně velkým a obřím psům, ty v útulcích obvykle nechtějí. V poslední době mám u sebe hlavně středoasiaty, kavkazany, tibetské dogy a jiné chlupáče větší váhové kategorie. Několik jich tu mám na dožití, protože se mi sem dostali jako hodně nezvládnutí, nebezpeční psi, kteří nevěřili ani vlastnímu pánovi a postupem času začali věřit jenom mně nebo mým přátelům.
<hr>
Jsem autorem několika knižních publikací z mé praxe
První kniha mi vyšla v r. 2008. Druhá v r. 2010, třetí vydali v r. 2011
v r. 2009 jsem vydal DVD a doplnil první z knih o praktické ukázky.
Nová reedice první knihy vyšla v r. 2016, podrobnosti zde.
Nová reedice první knihy vyšla v r. 2016, podrobnosti zde.
V těchto knihách najdete mnoho odpovědí na otázky ohledně srozumitelné komunikace se psy.
Pořád ještě se vzdělávám a vzdělávat budu, abych vám a vašim psům mohl pomoci co možná nejvíce a se vším, co bude v mých silách.
Od roku 2005 jsem absolventem, praktikem a v současné době i lektorem speciálních seminářů v BODOVÉ MYOFASCIÁLNÍ TECHNICE zvané Bowenovy masáže se specializací jen na psy.
Během let 2005 až 2010 jsem absolvoval mnoho seminářů UNIVERSITY OF INTEGRATED SCIENCE of CALIFORNIA a Advanced Tachyon Technologies International v oboru Vertikal reality úrovně I až III,
zároveň jsem se prostřednictvím zmíněné university stal praktikem léčitelské metody Tachyon Holistic Wellness úrovně I a II
Trochu z historie mých úplných začátků
Netajím se tím, že raději pracuji s vlky než s lidmi
Časopis Super
Časopis Květy
bylo v Lidových novinách
Časopis Týden
"nepřevychovatelný" Sorbon v deníku Právo
v časopise Ring
Miluji každé zvíře, proto mi nedělá problém naučit psa kamarádit se na návštěvě u příbuzných i třeba s domácím potkanem. Čenda se v klidu očichal i se srnkou a kočky si brával i do boudy, aby tam nebyl sám.
Kdekoli působím, učím ostatní zacházet se psy a nebát se třeba ani kavkazáka. Askot zvaný též Bublík (uměl pěkně nahnat hrůzu svým bubláním) se stal po dvou měsících převýchovy nejoblíbenějším kamarádem dětí, které k nám pravidelně chodili. Po jeho adopci do nového domova se zúčastnil i krajské výstavy psů, kterou nakonec celou vyhrál už jen tím, že se uměl velice slušně chovat a byl ke každému přátelský, a to i ke psům, kteří se nechovali přátelsky k němu.Ze všech psů mám nejraději vlky
Vlk Macek se ke mně dostal po tom, co si ho pořídil člověk v zahraničí a nevěděl si s ním rady, protože vlk odmítal krmivo i vodu, což je životu nebezpečný stav. Když jsem se na něho přijel podívat, viděl jsem vyděšeného ročního vlčka a nebylo mi jasné, jestli se vlk více bojí svého pána, nebo pán jeho. Vlci jsou velice inteligentní zvířátka. Macek hned pochopil, že zněj nemám strach a chci se s ním kamarádit, proto mi ho nakonec pán daroval. Musel jsem si zařídit veškerá nutná povolení, protože tyhle šelmičky nemůžete jen tak přivězt domů a chovat ho jako pejska, jelikož to není pejsek. Časem jsem mu dal do výběhu kamarádku Ajšu, byla to mladá belgičanda malinois. Zpočátku se Macka bála, ale brzy z nich byli největší kamarádi.
Vlčice WahYa
Dalším mým vlkem byla vlčice WahYa. Ta byla vychována přímo v mé smečce psů. Její náhradní matka jí byla leonbergří fenka Mufka, která ji adoptovala se vším všudy.
Dodnes mám své fenky vychované k přátelství vůči vlkům
Kámoš mých psích holek
Sisinka je velice tolerantní fenka k vlčím kamarádům
Kairíšek s Lajlinkou si také rády hrají s vlčky
V současné době budeme stavět výběh pro vlčky a vy nám s ním můžete pomoci. Více se dozvíte na stránce našeho mikroazylu
Nákupem po kliknutí na tento link přispějete na pejsky v Mikroazylu
